Okno do dvora

.... a pak hlavní (negativní) postava pohlédla tím nejděsivějším pohledem směrem k Stewartovi, který držel v rozklepané ruce dalekohled a já (člověk, který se rozpadá na kusy v podobných situacích) hledám svůj dech, kterej je momentálně někde v koutě a ječí hrůzou. Nechápu to. Střih. Tma, klapání bot na chodbě a následnej stín pod prahem dvěří, který značí, že tady půjde za chvíli do tuhýho. ŠLO. Hitchcock saje z diváka všechnu energii, aby ji vzápětí vhodil zpět v podobě velkýho a v té chvíli naprosto oprávněnýho: "Ufff!". Jak jsem říkal, nechápu jak to, že Alfred skoro celý film táhá za nitky úplně v poklidu. Nemůže nastat nic, co byste nečekali, říkáte si. Pak příjde perfektní facka, která vás probere a utvrdí v tom, že v Alfredovo filmech člověk nikdy neví a mlčíte. Zpocenej a totálně vysátej odcházím do sprchy, abych si nakonec film přehrál v hlavě ještě jednou a utvrdil se v tom, že Hitch je obchodník s hrůzou! Takhle se to dělá, páni režiséři... (15.02.2009)

Já nevím proč, ale za poslední dobu jsem od Hitchcocka viděl Psycho a Závrať a ani jeden film se nevyrovná tomuhle oknu do dvora. Film se odehrává v jedný místnosti, která má výhled na dvůr, kde se dějou zajímavý věci. A kdo by byl řekl, že to bude až tak moc poutavé. Fakt mě to bavilo a v poslední půlhodině jsem se přistihl, jak jsem se potil u každý nervy drásající scény s hercem a holou hlavou režiséra obzvlášť. Veliké překvapení a pro mě nejlepší režisérův film, který jsem zatím viděl. Génius se stejnak pozná. Tím způsobem, že se jeho nápady točí stále dokola a dokola. A ani Okno do dvora není jediný. Holt Hitchcock si dokázal vybudovat solidní napětí v každým filmu, a když se k tomu přičetl takový příběh, tak to byla pastva pro oči a hlavně potní žlázy, které nervama vypustili hektolitry potu z kůže. (11.02.2010)

V 50. letech to byla určitě pecka, nic moc jiného taky nebylo, že... Ale koukat na to 60 let poté, to už to člověka tak nedostane. Bohužel. Film je sice dosti pomalý, ale působí tajemně, což se mi na něm líbilo, ale se závěrem jsem čekal něco velkolepějšího, nějaký lepší vyústění, zajímavější pointu... Takhle to prostě musím hodnotit, jak hodnotím, není to prostě z mýho pohledu žádná bomba na 87%. A člověk to fakt nemůže hodnotit z pohledu diváka 50. let, to prostě nejde. Sorry. 70% (08.07.2013)

Ani tentokrát jsi mi, Hitchi, neukázal, že jsi pánem hororů a strachu. Skvělým režisérem ano, to ti vzít nemohu, ale ta nafouknutá bublina, co lítá kolem tebe je opravdu převeliká! Přesto před tebou smekám, protože jsi dokázal odtočit dvouhodinový příběh, odehrávající se v jednom pokoji a to z jednoho okna. Pro většinu tvůrců zcela nemožné, ty jsi to dokázal a mistrně vykreslil vztah mezi dvorním hercem Stewartem a krásnou Kelly. Ale tohle není thriller, a mysterioznost už v žádném případě. Více bál u teen verze Disturbia, tady vůbec, ani náznak. Rear Window je spíše romantická pecka, zaobalená v originálně napsané krimi, kde fotograf se svojí "crew" (ošetřovatelka a milenka:) pozoruje ze svého dvoupokojáče sousedy. __ Po druhém shlédnutí beru všechno zpátky a přidávám hvězdičku. Dokonalé! (18.05.2008)

Zajímavý Hitchcockův snímek, opředený legendou. James Stewart, jako dočasný invalida, tráví prakticky veškerý svůj volný čas tím, že z okna svého bytu pozoruje své sousedy, žijící naproti. Je svědkem podivných událostí a začne mít podezření na jednoho ze sousedů, že zavraždil a rozčtvrtil svou manželku. Kamera se prakticky nehne z Jeffova (Stewart) pokoje, ale to filmu vůbec neubírá na zajímavosti a napínavosti. Naopak. Hitchcock je mistr podobných experimentů a zde se opět trefil do černého. Není to žádný horor, není to ani thriller. Je to působivé drama protkané milostnou, romantickou linkou. A já jsem viděl další výborný Hitchcockův film. (03.02.2010)