Réžia:
Alfred HitchcockScenár:
John Michael HayesKamera:
Robert BurksHudba:
Franz WaxmanHrajú:
James Stewart, Grace Kelly, Wendell Corey, Thelma Ritter, Raymond Burr, Judith Evelyn, Ross Bagdasarian, Georgine Darcy, Frank Cady, Jesslyn Fax, Rand Harper (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Fotograf Jeff je po úraze so zlomenou nohou dočasne pripútaný na invalidný vozík. Dlhú chvíľu si kráti pozorovaním susedských bytov cez okno, ktoré vedie do dvora. Ako pozorovateľ sa dozvedá množstvo skrytých detailov zo života svojich susedov, až nadobudne presvedčenie, že sa stal svedkom vraždy. Takto sa začína zložité pátranie a dokazovanie vraždy... Rafinovaná kriminálna zápletka je jednou z najlepších v brilantnej tvorbe Alfreda Hitchcocka. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (687)
Snímku dominují dobré herecké výkony, hustá atmosféra a slušná dávka napětí. I romantická linka je zajímavá. Hodnotím však pouze 4*, protože konec filmu, přes všechno napětí, mi prostě přišel nelogický a nejasný (jak našel pan X byt pana Y, když ho předtím jenom zahlédl v okně a nikdy předtím v tom domě nebyl, nemluvě o tom, jak se do toho bytu vůbec dostal? ; kdo byla žena Z, která oné inkriminované noci odcházela s panem X a jaký byl její osud, když o ní pak už nepadla ani zmínka?). ()
Já nevím proč, ale za poslední dobu jsem od Hitchcocka viděl Psycho a Závrať a ani jeden film se nevyrovná tomuhle oknu do dvora. Film se odehrává v jedný místnosti, která má výhled na dvůr, kde se dějou zajímavý věci. A kdo by byl řekl, že to bude až tak moc poutavé. Fakt mě to bavilo a v poslední půlhodině jsem se přistihl, jak jsem se potil u každý nervy drásající scény s hercem a holou hlavou režiséra obzvlášť. Veliké překvapení a pro mě nejlepší režisérův film, který jsem zatím viděl. Génius se stejnak pozná. Tím způsobem, že se jeho nápady točí stále dokola a dokola. A ani Okno do dvora není jediný. Holt Hitchcock si dokázal vybudovat solidní napětí v každým filmu, a když se k tomu přičetl takový příběh, tak to byla pastva pro oči a hlavně potní žlázy, které nervama vypustili hektolitry potu z kůže. ()
Čekala jsem, že Okno do dvora bude, jako každý zhlédnutý Hitchův film, svíravě stmosférické. Čekala jsem, že nadcharismatický James Stewart a kráska z nejklasičtějších Grace Kelly podají svůj životní výkon. Ale nečekala jsem, že je to tak ironicky vtipné, že inteligentní dialogy jiskří ve stylu každý s každým, a že si Okno do dvora v budoucnu otevřu vždy, když zrovna nebudu mít Vertigo...Jak se tak dívám, máme nové sousedy naproti. Asi si po vzoru Jamese obstarám dalekohled, zrcadlovku a sádru a opráším myšlenku, že zvědavost je nebezpečná, protože sledovaného redukuje na objekt pod voyerskou lupou. A víte, co udělá zvíře, když ho zaženete do kouta? Zaútočí. ()
Ani nevim, proč se na tyhle Hitchcockoviny koukám. Ta prvotní myšlenka rozhodně neni vůbec špatná, ale zpracování je strašně naivní a chvílema až dementní. Když se na konci James Stewart brání tim, že na útočníka blejská foťákem, a ten vypadá, jak kdyby mu do xichtu chrstnul vařící olej, tak už jsem měl fakt dost. A pád z okna, to byl opravdu "majstršytk". Jinak se v těch 2 hodinách občas najde i nějaká lepší chvilka, ale jako celek to za moc nestojí. Mam pocit, že se tady hvězdičky rozdávaj za jméno režiséra, protože jinak si těch 87% nedokážu vysvětlit. Nicméně pořád je to o něco lepší, než slavnější Psycho. ()
Túžba človeka porovnať svoje chovanie a správanie s inými, zhovievavo sa pousmiať, poľutovať, či z nadhľadu okomentovať životy a denné rituály susedov je ľuďom vlastná naprieč kultúrami. Len otvorené spoločnosti si však dovolia vystavovať svoje súkromie ako na tanieri. Zrak muža, nedobrovoľne pripútaného na čas k vozíku, využije túto otvorenosť amerického veľkomestského spôsobu bývania a sústredí sa na životy, odohrávajúce sa za oknami oproti. Je si vedomý možného postihu za takéto špicľovanie cudzích súkromí, ale túžba dozvedieť sa čosi patriace do intímnej sféry iných a zostať pri tom podľa možností nepozorovaný, sú silnejšie. Kamera voyersky vchádza do cudzích príbytkov, približuje detaily, pričom v striedaní dňa a noci, iskrivých dialógov a zatajeného dychu sa rozohráva fascinujúca hra tieňov. Táto atmosféru vytvárajúca paráda len podtrhuje záhadné konanie v protiľahľom byte. Muž zatiahne do dobrodružného pátrania svoju ošetrovateľku i partnerku, pričom zároveň konfrontuje svoj skeptický postoj k budúcemu uzavretiu vlastného manželstva s tým, čo sa mu ukazuje pred očami: zrútené, nešťastné vzťahy, osamelosť, manželské hádky, novomanžel pod papučou, riešenie partnerskej prázdnoty sériou povrchných známostí.... Všetky hitchcocovské ingrediencie fungujú na výbornú. Len drobná poznámočka na záver: V našich zemepisných končinách, kde základným vyjadrením vzťahu bývajúcich k okoliu je dôkladné zastretie okien záclonami, žalúziami, roletami a navrch hrubým závesom, by podobný film nikdy nemohol vzniknúť. ()
Galéria (128)
Zaujímavosti (67)
- James Stewart natočil s režisérom Alfredom Hitchcockom 4 filmy. Tento je osobne jeho najobľúbenejším filmom, ktorý s Hitchcockom natočil. (westerns)
- Jean Douchet v periodiku Cahiers du Cinéma vyslovil nad filmom zaujímavú tézu, a to, že hlavnú postavu Jeffriesa (James Stewart) identifikuje s divákom v kine a všetko to, čo vidí Jeffries, keď hľadí cez dvor, identifikuje so strieborným plátnom v kinosále. Zároveň tvrdí, že to, čo vidíme, je projekcia túžob Jeffriesa. Analyzuje to z toho, že Jeffries je predstavený ako človek, ktorý sa nikdy nevyrovnal sám so sebou. Ako fotoreportér sa viackrát ocitol v ohrození života, odmieta záväzok a na poli osobného vzťahu je nerozhodný. Vyhýba sa zodpovednosti tým, že sa hekticky púšťa do nebezpečných akcií. Vo filme má zlomenú nohu a je uväznený v byte na invalidnom vozíku. Jeho partnerka Lisa (Grace Kelly) túto analýzu uzatvára trefne: „Je ako turista na nekonečnej dovolenke.“ (Biopler)
- L.B. Jefferies (James Stewart) nosí hodinky značky Tissot. (dyfur)
Reklama