Psycho

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)

Scénář: Joseph Stefano .. Psycho je opravdu PSYCHO! Představoval jsem si tento snímek dosti jinak, o to větší byla moje spokojenost!! Mistr Hitchcock byl opravdu génius stylu. V podstatě souhlasím s komentářem POMO, lepe bych to nevystihl!.. A pověstná třešnička na závěr, jedinečná a asi milionkrát kopírovaná koupelnová scéna, která jako jedna z mála je opravdu kultovní! 100% a i to je málo. (23.03.2005)

Tak to je od taťky hororů můj druhý kousek a jak to tak vidím, komentářů je tady už hafo, tak co dodat?. Já jsem si Psycho rozdělila na dvě části a to ke sprše a pak od sprchy, která mně sedla daleko víc a přiznávám, že ke konci jsem měla už zpocené ruce i když jsem měla tušení jak to asi je. Na tehdejší dobu rozhodně mistrovské dílo pana Alfreda. Viděno v rámci Season Challenge Tour (03.08.2015)

Tak jsem konečně doopravdy poznal Psycho! Doopravdy proto, že ten film je tak moc profláklý, až jsem měl ze všech ukázek a fotografií, které jsem viděl, ze všech televizních dokumentů, ze všech odstavců v knihách a časopisech i z názvů skladeb na Herrmannově extra dravém soundtracku pocit, jako bych ho vlastně znal už dávno. A protože jednou z těch notoricky známých věcí je i pointa, neměl jsem přes veškerý můj obdiv k největšímu mistrovi napětí takovou chuť se na Psycho dívat. No co, nechte těch pohledů, každý děláme hlouposti. Včera jsem si ale Psycho užil. A to dokonce v kině. Nevnímal jsem pochechtávající se zbytek diváků, kteří už film zřejmě viděli postopadesáté, a seděl jako přikovaný. Velice mile mě překvapila spousta momentů, které jsem neznal a které se mi dost možná líbily úplně nejvíc - především (ne)potopení auta do rašeliniště a soukromý detektiv kráčející po schodech (to bylo vážně na infarkt). Co dodávat, Psycho je jeden z těch filmů, které by si zasloužily i šestou hvězdičku. (19.02.2013)

No ja neviem, keby som sedel v kine pred štyridsiatimi rokmi, tak by som sa asi po*ral od strachu, no teraz, keď sme filmami s žánrom horror prepchatí a prepozeraní, majstrovstvo diela v horrorových scénach až tak necítiť. Samozrejme, štyri hviezdičky si zaslúži plné. Perkins je riadny psycháč. A keď vyletela z izby matka s nožom, to ma skoro pretrhlo. Navyše skvelá hudba! 85%. (14.05.2006)