Bludiště lásky

Bludiště lásky je nejzajímavější z pohledu historie kinematografie. Jeden ze základních pilířů filmu, Alfred Hitchcock, začínal s melodramatem. Herectví němé éry musí být expresivní, výrazná mimika pomáhá smyslovému vnímání. Tématem je naivní důvěřivá cudnost při střetu s realitou a název Bludiště lásky je velmi výstižný pro zaměření polohy a směru. Cesty k pocitu osobního štěstí a naplněnosti vedou přes různé roviny i žebříčky hodnot. Vyjadřování je přímé, způsob halucinace deliria vzbudí potěšující pozornost. Hlavní postavou procházkou pocitového labyrintu pojmu slova láska je Patsy Brand (zajímavá Virginia Valli), skromná a cudná kabaretní tanečnice se spořádaným životem a laskavým srdcem. Romantický idealismus se pokouší apelovat na morálku svědomí a bezbranná důvěřivost si vybírá svou nutnou životní daň. Romantismus má trnitá křoviska. Důležitou postavou je Jill Cheyne (zajímavá Carmelita Geraghty), nová kabaretní tanečnice se ctižádostivou představou o životě v blahobytu. Osobní štěstí touží po přepychu a obdivu, rychle rozpoznává pravidla smyslné hry a neláme si hlavu s očekáváním. Hlavní mužskou postavou je Levet (pozoruhodný Miles Mander), volnomyšlenkářský hédonista, vyslaný svým zaměstnavatelem na zámořskou plantáž. Poživačnost ukáže šarm i slabost strachu. Výraznou postavou je Hugh Fielding (sympatický John Stuart), Jillin snoubenec a Levetův spolupracovník. Romantická duše hledá odpovědi. Z dalších rolí: dobrácký Patsyin pan domácí Sidey (Ferdinand Martini), jeho laskavá manželka (Florence Helminger), v mnoha ohledech úspěšný provozovatel kabaretu Oscar Hamilton (Georg H. Schnell), vytoužená meta princ Ivan (Karl Falkenberg), decentní manažer plantáže (Louis Brody), či temperamentní domorodá milenka (Nita Naldi). Bludiště lásky je melodramatem němé éry filmu, zajímavý a příjemný film, nikoli ovšem převratný a důležitý. (27.06.2018)

Tak Alfréde, jdeme na to od počátku. Není to vůbec špatné a dokud se to drží civilnější linky v divadle, byl jsem poměrně mile překvapen. Ale pak se cestuje a točí se zápletka. A to je trochu špatně, nějak moc se zamotáváme a už to nestíhá zvedat ani přiblble se usmívající postarší pár a hlavou kývající pejsek. Levett je slušnej bastard, ale taktéž se nakonec utopil v mnoha twistech. I tak je to slušnej start a čekal jsem, že u toho budu hynout, což se rozhodně nekonalo. A je samozřejmě zatraceně zajímavé, kam se za dob Alfréda s kamerou stihla posunout celá ta volovina s filmem na plátně. (18.11.2012)

Film jsem bohužel viděla za hudební produkce čehosi, co si říká Carnem na LFŠ. Zážitek to nebyl kvalitní, neb hudební těleso film zcela ignorovalo a na závěr si ani nepovšimnulo, že film již skončil a nerušeně hrálo ještě několik velmi dlouhých a zbytečných minut. Budiž ale, to je typické pro LFŠ, nikoli pro Hitch 9, což je projekt BFI, kterým vnucuje nově zrestaurované kopie toho, co zbylo z jeho němé tvorby: The Pleasure Garden (1925), The Lodger (1927), The Ring (1927), Downhill (1927), The Farmer’s Wife (1928). Easy Virtue (1928), Champagne (1928), The Manxman (1928) a Blackmail (1929). Odhlédnu-li ale od nevyhovující zkušenosti konkrétní projekce a od fenomému Hitch 9, který beztak mlátí jen prázdnou slámu, zůstane mi vcelku příjemný film z mého oblíbeného prostředí zákulisí pikantní revue. Story je o dvou holčinkách, které se každá jinak vyrovnává s touhou po slávě a štěstí. Virginia Valli je tou umírněnou, která si odpírá pro iluzi skromného štěstí a Carmelita Geraghty tou, která si je zcela jistá svým šarmem a stává se tak vcelku rychle bohatou, leč nešťastnou. Jak tyto story vrcholí si umíte představit sami, ale pokud máte zájem o události ze Zahrady rozkoše, polovina 20. let je pro ně ideální. #LFŠ (28.07.2015)

Inu, řekněme školní cvičení. :-) Chápu, že si tehdy ještě AH nemohl moc vyskakovat a vybírat si, co bude točit. Ale tohle romantické vaudevillové "drama" uhrál slušně. Už zde je vidět jeho smysl pro výstavbu scény, jeho nezaměnitelný vtip a schopnost skutečně přes kameru vyprávět obrazem - některé externí scény jako by Tarkovský pohledal! :-) Ale jinak samotný příběh je skutečně normální červená knihovna včetně záletného ožraly. (22.04.2012)

Je to dost šablonovité, jako spousta tehdejších filmů a navíc ani ten příběh není žádná sláva, nicméně natočené je to slušné a talent pro výstavbu scén už měl tehdy Hitchcock v malíku, stopáž je příjemná, taky se to dost snaží vyprávět skrze obraz, i když tu v určité chvíli je dost mezititulků a celkově to prostě funguje. Ne nijak zvlášť dokonale, Hitchcock má určitě hromadu lepších filmů, ale na debut je to slušná práce, zvlášť, když ho ještě nikdo neznal a nemohl si točit co chtěl. Za mě spíš spokojenost. Silné 3* (04.05.2022)