Posol

Román L.P. Hartleyho se pod rukama "scénáristy" Harolda Pintera proměnil ve skutečně silné dílo. Tento příběh chlapeckého dospívání a nelehké konfrontace se skutečným světem, který je zároveň hořkou analýzou života vyšších anglických kruhů začátku dvacátého století, opravdu stojí za to. Julie Christie, která nemá ve svých milostných touhách příliš volnou ruku, a Alan Bates, jenž svým způsobem připomíná onoho milence lady Chatterlyové. Dokonalý pár, jehož vztah je vnímán a deformován dětskýma očima jejich poslíčka, jenž ještě jeho konání nechápe, ale zřejmě by ho byl jistým způsobem rád účasten. Působivý je i Edward Fox jako aristokrat, který se nechává pasivně unášet dobou a konvencemi. Snímek je zajímavě vypravován - sotva postřehnutelné, ovšem postupně se stupňující retrospektivy -, velmi dobře režírován a vyniká zajímavým a chytře vybraným hudebním doprovodem. (20.07.2006)

Když se sejde ucajdaná staroanglická limonáda s babralem Loseym vznikne nuda tak strašlivá, že jsem si na konci myslel, že se zastřelím taky. Ups spoiler. Takže se tak 30 minut nic neděje, než začne příběh o klukovi, který je poslíček milenecké dvojice co spolu nemůže být - protože on je chudý a ona bohatá. Nejbanálnější zápletka červené knihovny, co by vystačila na 20 minut protažená na dvě hodiny. Nefunguje to jako romantika, protože dvojice se za celý film nesetká, nefunguje to ani jako ta načinčaná limonáda protože to vypadá lacině. A jako dětský film to funguje tak v pár scénách (první láska, šarvátky s "kamarádem"). Drama nulové, herci průměrní, postavy místy silně nesympatické (citové vydírání kluka který nechce poslíčkovat) a ještě to skončí blbě. Za pěknou hudbu a pár příjemných klukovských scén 1*. A tady 69% proboha!!! (14.01.2023)

Příběh nezdaru jedné (třídně) nerovné lásky, zprostředkovaný malým klukem, který objeví nejen fungování šlechtických mravů Anglie z přelomu století, ale i odpovědi na vlastní otázky dětství. Přestože se nejedná o nijak zvlášť objevné téma, bylo zpracováno na můj vkus střízlivě a bez kýčovitých romantických schémat, díky čemuž se mi zdál příběh uvěřitelný. (16.03.2012)

Zdánlivá předválečná idylka, zdánlivý poklid anglického aristokratického venkova, vášeň spojující nerovný pár a její bezděčný svědek na hranici mezi dětstvím a dospělostí – dalo by se říct, že Pokání odehrávající se o pár let dřív s tím, že Robbie a Cecilia jsou manipulátorští zmetci a zamilovaná třináctiletá osůbka je jejich svědkem a pomocníkem od začátku. Ale přece – tam, kde mi Pokání přišlo sterilní a vykonstruované, tady bez přemáhání věřím živočišnosti postav pod chladnou slupkou a kastovní problematice, kde rodičové odmítají provdávat dcery za mládence s holou... vyhlídkou na budoucnost. Podíl největší nesou ocelová magnólie Julie, živočišný milenec lady neChatterleyové, chlapec prožívající poslední prázdniny dětství, kamera a melancholicko-dramatické tóny klavíru. (11.07.2013)

Dokoukáno s největším sebezapřením. Nuda, nuda a ještě jednou zoufalá nuda - asi je to natočeno velmi dobře, ale tenhle film mě v podstatě úplně minul. Začínám mít po krk všech těch filmů, kde je svět dospělých vnímám "nevinným" prizmatem nějakého děcka - k čertu už s tímhle nastokrát provařeným přístupem. (19.03.2012)