Raw

Spoilery! Šílená záležitost, která nemá s hororem pranic společného. Dost jsem se těšil na krásný hororový večer pod otevřeným nebem. Nakonec se z toho vyklubal příjemný komediální večer. Nevím, do jaké míry se jednalo o autorský záměr, ale smálo se celé kino. Scénky, kdy třeba hlavní hrdinka pojídala prst své ošklivé sestry a do toho burácela epická hudba zkrátka neměly potenciál jakkoli děsit. Ve výsledku na mě tedy snímek udělal dojem. Jen trošku jiný dojem, než jsem očekával. Dost výstřední záležitost. K vidění je dokonce i pseudohomosexuál, či ženské čůrání ve stoje bez toho vychytaného nástavce. Z filmu je hrozně cítit obrovská snaha diváky šokovat, ba dokonce toto šokování stupňovat. Každou scénkou chtějí trumfnout tu předchozí, takže z toho vznikla opravdu výstřední podívaná. Takový nápad se může zrodit snad jen v ženské mozkovně. (30.06.2017)

Ako sa vegetariánska panna stala požieračkou chlapov - doslova. Čakal som samoúčelný pseudoartový hnoj, dostal som sústredene rozprávaný a prekvapivo vrstevnatý film o dospievaní - len v tradícii Exorcistu či Carrie podaný cez extrémnu hyperbolu. Hlavná predstaviteľka je skvelá vo všetkých polohách, od vyoraného dievčatka až po agresívnu bitch. Gore poslabšie, ale aj tak ma teší predstava, ako si z toho hipsteri na festivaloch grcali do batohov. (10.07.2018)

Znalci New french extremity sa asi pousmejú nad kvázi šokujúcou explicitnosťou Raw a asi budú film považovať v rámci žánru skôr za mainstream. Dôležitejšie ale je, že film má spád, do internátnej školy sa hodí (pôsobí trochu osemdesiatkovo, čo je možno náhoda, možno nie) a ústredné herecké trio je skvele obsadené. Ak by došlo na súboj s Hanibalom Lecterom, ten by mal asi navrch, ale ak by sa pridala celá rodina, už by nebolo tak jasné, koho mozočky by boli hlavným chodom na večeru. Skôr chutná jednohubka než plnohodnotná večera v luxusnej reštaurácii. (04.02.2024)

Belgicko-francouzské Raw si u diváka vytváří označení nejen filmu netradičního, ale také filmu bizarního, a to tím, jak předkládá nezaměnitelný přístup včetně šokujících momentů, surovosti či opravdu těžko popsatelných záběrů definujících hlavní hrdinku Justine. Hned v úvodu je divák vhozen do děje poměrně násilně a musí se vypořádat se spoustou nezodpovězených otázek, přičemž se ihned na řadu dostává hlavní hrdinka i s velmi agresivním uvítáním „bažantů“ zahrnující potupné rituály zakončené krvavou žní. V průběhu se film chytne hlavní linie, kterou je přeměna z vegetariánství na kanibalismus, a nutno říct, že je poměrně výrazně explicitně vedena skrze celý snímek. Nechybí ani poměrně velké množství odpudivých záběrů mapujících přeměnu, které vypadají spíše jako snaha o to, kdo udělá nechutnější a nepříjemnější scénu, avšak díky koexistenci s famózní hudbou a velmi solidní kamerou, je divákovi dopřáno lépe chápat či spíše prožívat činy hlavní hrdinky Justine napříč vyprávěním. Raw je tedy velmi netradiční a hlavně bizarní snímek, který rozhodně neosloví apetit každého diváka, přičemž buduje velmi tíživou a zároveň energickou atmosféru s hlavním faktorem v podobě přerodu hrdinky a spoustou zbytečně explicitních scén zaměřující se na brutalitu. Jedná se o stylisticky zajímavý snímek s jednodušší, leč neotřelou narativní linií, téměř výhradně, pro artového diváka. [70%] | Kino (08.04.2017)

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)