Raw

V prvé řadě, určitě na Raw nechoďte jako na horor. Prezentovat tento snímek jako brutální horor, u kterého diváci omdlévají, to zavání skoro až drzostí. Jestli u tohoto někdo zkolaboval, tak jedině snad nějaký geront, který by shodou okolností v danou chvíli zkolaboval tak jako tak, Raw neRaw. Budiž, přes tento "podvod" bych se i přenesl, pokud bych dostal zajímavý a něčím podnětný film. Ale kdepak. Debutující autorka se patrně snažila říct něco hlubokomyslného o společnosti, ale dělá to skrze blábol, který stojí na extrémně vratkých základech. Aby se autorka dostala dějově tam, kam potřebuje, tak různé události postrádají své logické konsekvence a žádná z postav se nechová jako skutečný člověk (problematické využití vedlejší gay postavy je jen špičkou ledovce). Což je v případě, že má film o lidech něco vypovídat, a zároveň se odehrává v reálném světě, a ne v nějaké alternativní realitě alá The Lobster, docela problém. Tohle je do sebe zahleděný, vychtěně provokující art, uvnitř ovšem takřka úplně prázdný. Předpremiéra v hipsterském letenském Bio Oko tomu sedla jako prdel na hrnec. (05.04.2017)

Je to bizár, ale zábavnej a daří se mu překvapovat po celou stopáž. Navíc umě balancuje mezi školním dramatem a kanibalským hororem. Je to francouzský, takže nahotou se nešetří a tvůrci občas servírují docela kenty, na druhou stranu mi nic z toho nepřišlo samoúčelné a první lidská ochutnávka byla velice hezky vypointovaná. Hlavní herečka je super. Věřil jsem jí ustrašenej ksicht šedý myši i hladovej pohled predátora. A překvapilo mě, že ve Francii jedou stejně debilní vysokoškolskou šikanu, jak v americkejch filmech. (10.10.2017)

Hodně divný, nechutný a nezdravý film, s hodně hezkou subtilní holkou v hlavní roli, což je myslím zajímavý kontrast. Pí rejžová bude asi hodně svérázná baba, když si tuhle zvrácenou záležitost i sama napsala. Po filmařské stránce to není žádné veledílo, taky mě strašně štvala tupá stádnost života v kampusu a některé pasáže jsem občas úplně nepochopil (třeba co mělo znamenat to srocování a čumění studentů v přikrývkách na konci), ale tleskám každému aspoň trochu podařenému vybočení z průměrnosti hlavního proudu, no a tohle se fakt povedlo. Vzdáleně příbuzná záležitost: https://www.csfd.cz/film/69880-miluji-te-k-sezrani/prehled/ (31.08.2019)

,,Chutnáš po kari." Psychologické drama s několika přesahy - podobenství, alegorie, artový film. Zpočátku jsem měl pocit, že se jedná o další přírůstek k filmům Thanatomorphose, Contracted nebo sérii Cabin Fever. Záhy se ukázalo, že tohle má mnohem blíže k Dravcům (1999) s lehkými reminiscencemi na trilogii Moje sestra vlkodla. Horor tohle opravdu není, poněkud bizarní snímek ano. Očekával jsem ohňostroj nechutností, tsunami hnusu...no, krev sice tekla, ale nijak šokujích záběrů se našinec nedočká. Znechutilo mě pouze dávení vlasů, jelikož zvracení obecně nemusím (pokud nejde o krev nebo červy, to mi nevadí). Přijímač na veterině vypadal chvílemi drsně, ale nakonec vždy jaksi vyměkl. Dekadence? Zrcadlo společnosti? Jinakost? V tomhle filmu najdete ledaccos, včetně homosexuality a oplzlého slovníku. Vulgarismy se plýtvá na každém kroku (nevím, jakou roli v tom sehrál překlad do češtiny), i když to nakonec příliš nevadí. Film je sám o sobě poněkud špinavý. Některé scény mají příjemnou atmosféru (úvod s havárií auta) a skvělá hudba připravuje diváka na to, kdy půjde do tuhého. 3,5* (13.04.2017)

Obeznámen s ohlasy jsem si připravil velký papírový sáček. Kdybych se bál, mohl jsem si jej nasadit na hlavu, kdyby se mi udělalo zle, mohl jsem do něj zvracet (je jasné, že prohodit pořadí těchto aktivit se nedoporučuje). Leč pytlík proti strachu a znechucení zůstal nevyužit a já mám za to, že lidé omdlévající a blijící po festivalech jsou jen neduživé měkkoty.. Co pět minut sice přijde nějaká veřejná intimnost (občas až samoúčelně) a asi od poloviny se na koleji s velmi stručným provozním řádem začnou zlehýnka utahovat šrouby kanibalismu, nicméně to vše jsou jen v principu neškodné, na sebe upozorňující výrazové ingredience do lehce artového koktejlu metafor. Motivy jsou velmi problematické dívčí dospívání, boj s nutkavými pocity hladu na cokoliv (jídlo, sex, láska) i vyrovnávání se s odkazem dědičnosti, ať už se jedná o psychické poruchy, alkoholismus či třeba vaření podle specifického kulinářského pořadu „Rozpal to, Lectere!“. Silou kladiva však nezasáhne ani jeden z nich a zůstává jen naturalismus pro naturalismus.. (13.06.2017)