Nepriateľ

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Jde o příběh muže, jenž v jedné zdánlivě banální, ve skutečnosti však mezní životní situaci zaváhal a nikdy se již nedokázal vrátit zpět do normálu. Od té doby před všemi (i před nejbližšími přáteli a rodinou) chrání své křehké ego rostoucí konstrukcí lží a navenek projevovaným stoickým klidem. Zřícení těchto hradeb není schopen ustát a jeho destruktivita dostává volný průchod. Přiznávám, že mi hlavní hrdina byl nesmírně sympatický, a proto mě závěr filmu (způsob, kterým hrdina vyřeší zhroucení svých lží) zklamal - nevěřím, že by člověk v takové situaci skutečně jednal tak, jak film ukazuje. Jisté scény naznačují, že hrdina svůj kolaps řeší uváženě a s rozvahou, zatímco já bych čekal okamžité, zkratkovité a improvizované jednání. Nicméně jde jen o můj pocit a nejsem psycholog. Film rozhodně stojí za shlédnutí a moc se těším, až ho uvidím znovu. 7/10 (01.11.2005)

Adversaire je pádným argumentem na mé plky o neschopných ženách na řežisérské stoličce. Antiemocionální nátěr s Barry Lyndonovským odstupem má přitom příběh, který k plytké hře s divákovými city a sympatiemi přímo vybízí. Svou nesnesitelnou odtažitostí připomíná Henryho (Portrait of a Serial Killer) či Thompsonovu knihu Killer Inside Me. Daniel Auteuil je skvělý a Nicole Garcia drží své ledové království až do poslední minuty - stejně jako hlavní hrdina... Elegantní chůze po okraji útesu s vědomím, že pád je nevyhnutelný. Totální zoufalost v dárkovém balení. Malý zázrak. (23.04.2010)

Bezmoc, panický strach, úzkost. To jsou tři pocity, které mnou v různých intenzitách pulzovaly celou dobu, a pochybuji že se jich tuhle noc zbavím. L'Adversaire působí tak opravdově jak je to jenom možné. Příběh napsal sám život, Nicole Garcia mu dala formu a Daniel Auteuil duši. Všichni tři odvedli skvělou práci, ozvučenou Angelem Badalamentim. Díky této kooperaci vznikl film, který mi dokázal nabídnout emoce člověka ztrácejícího kontrolu nad svým osudem a nyní žije v děsu z toho co přichází. Pomalé tempo vyprávění a zdánlivě schůdně řešitelná situace hlavního hrdiny, ještě umocnila zážitek jež jsem si odnesl. Tohle je ryzí deprese. Top 10 za rok 2002. (14.03.2012)

Opravdu velmi zvláštní film, ale brala jsem v úvahu, že je natočen podle skutečné události a některé situace bylo určitě náročné převést na plátno tak, aby to bylo pro diváka přijatelně srozumitelné. V tom obdivuji vynikající výkon Daniela Auteuila, protože vyjárřit herecky narcistickou poruchu osobnosti není určitě jednoduché. Jean Marc trpěl zřejmě od mládí touto poruchou, která jak bylo vidět, je velmi těžko rozpoznatelná, alespoň podle toho, že ani jeho rodina to nezaregistrovala i přes některé varovné signály. Tady to byla například žena, která přišla manželce oznámit, že ho v registru jako lékaře nenašli. Osobně bych to trochu zkrátila, ale jinak tak depresivní a hrůzný film o člověku, kdy na konci nevíte jestli máte Jeana Marca litovat a nebo nemilosrdně odsoudit, jsem dlouho neviděla a opakovaná projekce už mně určitě nehrozí. (14.01.2015)

„Horší než být chycen je, když vás nikdy nechytnou.“ Daniel Auteuil je hviezdou tohto filmu, ostatným hercom sa dostáva len málo času na plátne. Film sa rozbieha pomalým tempom, udrží si ho po celý čas. Po niekoľkých minútach zisťujete, že niečo s  Jean-Marcom nie je v poriadku. Keď kráčal chlapec v snehu s taškou na chrbte, prepadla ma hrôza. Nebude on pedofil? Prezradím len, že túto konkrétnu scénu som si vyložila úplne nesprávne. Jean-Marc má iný problém. Je ako chrobák hovnivál, ktorý pred sebou tlačí svoju guličku. Dostala som sa k filmu, ktorý vo mne zanechal veľmi silné pocity, ešte potrebné vstrebať. Je až biblickým posolstvom, kam až človeka môže dohnať život v klamstve, z jedného malého, nevinného problému, ktorý sa ešte dal riešiť, narastie do obludných rozmerov. Určite vo vás tiež bude na konci rezonovať otázka: „Prečo?“ (04.01.2023)