Zpovídám se

"In nomine Patris..." Montgomery Clift praví: "Břímě slov přebírám, neporuším pečeť zpovědnice, nesoudím, sám jsem vězněm pozemské mlýnice. Zavázán jsem slibem prostým, opatruji ticho božích hostí, mlčení je odpověď má..." Otevřeným oknem, směr vraždy, oběť leží na zemi, je pár minut po činu. Osudná to noc, soudný den. Nad propastí, nehroutím se, ne/vy/zradím. Zločin v konfrontaci se svědomím, zpověď v konfrontaci s oddaností úřadu. Zločin tíží, krade charakter. Zločin kněžské roucho poskvrnil. Obrození dávné lásky vývěsním štítem k vydírání. Vraždou volní, ubráněni, oproštěni. Monty Clift se přibližuje pohledným šepotem, zadumaností, důstojností, přemýšlivostí, ctihodností a... mlčí, mlčí hrdě, mlčí pokorně, mlčí slibem. Objímá tu dosažitelnost tajemství pevnou vůlí, zrcadlí se v chůzi poklidné. Vzor kázání mravů, dobra a naděje přijímá úděl dehonestace, úděl obžaloby soudu. Ochránit jeho čest před lynčem lidského tribunálu je povinností. Kdo vinen, nevinen, odsouzen. Všichni pijeme ze stejného poháru, vodu dobrou i špatnou. Odpuštění vyslovené, vírou rozhřešené. Nepromluvil, duše odrazem čistoty, zproštěn viny podezření. Samotný ďábel - pokušitel se zlými skutky přiznal, potrestal sám sebe pouhým naznačením, podezíravostí. Silný postoj nepolevil. Katarze myšlenky, která se stala zkázou. Světlo a tma zločinu a trestu, svoboda a hřích, hrdost a zbabělost. Váha zločinu, tíha viny. Želízka zpovědi, želízka svědomí. Až příště půjdu kolem kostelních zdí, zastavím se a nahlédnu do jejich nitra. Samo denní světlo mi bude svědkem, já stočím svůj zrak k oltáři i ke zpovědnici, zasním se a budu ve svých představách očekávat přítomnost plachého elegána Montgomeryho Clifta. :-) (03.06.2015)

7/10 Skoda toho zpomaleni v polovici filmu, mohlo to byt strhujici jako ostatni Alfredi - takto to dost otravilo me i cely film, ale stejne se jedna o to lepsi, co se da videt diky nesmirne zajimavemu rozdani karet a hloupe shode nahod, co udela ze zivota nekolika lidem. Docela by me zajimalo, jak by mohl film pokaracovat pro pathera a jeho snoubenku po titulcich... (20.08.2007)

Kněz a jeho zpovědník. V nekřesťanské společnosti je tento vztah nahrazen psychiatrem a jeho pacientem, ale nejde o totéž. Montgomery Clift se dostává mezi mlýny, které melou nečekaně rychle a je neprávem považován za vraha přestože zná skutečného viníka. Před Bohem přísahal, že nikdy neprozradí, co je mu ve zpovědnici řečeno a tak i koná přes všechny následky, které by tato přísaha mohla mít. Alfred Hitchock je rozhodně úžasný režisér, ale tento film jinak než technicky a režijně nezvládl. Film není po většinu času poutavý a první půlka se dá označit snad i za obyčejnou nudu. Soudní proces je příliš viditelně vykonstruovaný a místo napadání ze strany obhájce na vedení svědků a jejich nabádání k odpovědím nepřichází vůbec žádná námitka. V soudní síni existuje pouze obžaloba. Ani myšlenkové posuny policie nejsou zrovna vrcholem geniality lidského mozku, když během několika vteřin kvůli jednomu pohledu změní policejní inspektor názor o 180 stupňů a v mžiku vidí v jasném vrahovi nejbližšího spojence, který zná skutečného vraha. Atmosféře chybí hodně, aby se stala mrazivou a napínavou. Docela mě mrzelo i použití docela agresivní hudby ve vypjatých situacích, které vůbec nefungovalo a jen poukazovalo na staří snímku. Přes všechny tyto a další chybičky nelze než Zpovídám se označit za průměrný film, který ztrácí na místech, kde by jste očekávali jeho silná místa. (15.08.2007)

Tento čierno-biely Hitchcock vznikol podľa francúzskej divadelnej hry Paula Antelma z roku 1902. Obsadenie (predovšetkým dobrovoľne trpiaci Montgomery Cliff) je zdatné a nápad o nutnosti zachovania strašného tajomstva (ktoré je potrebné si privlastniť, aj keď s ním nemáme nič spoločné) zaujímavý. Ale Zlo tu nefunguje tak, ako by sa patrilo. (22.10.2005)

Mistr Hitchcock opět tímto snímkem potvrzuje, že byl v jádru duše romantik, neboť příběh tohoto dramatu je založen nejen na vraždě, ale také na dávné lásce. Svým typickým způsobem postupně zahušťuje atmosféru, takže konec snímku je doslova thriller. Je radost sledovat záběry kamery, která dokáže v každém Hitchcockově snímku potěšit, poslouchat hudbu, v níž je občas možné slyšet motiv Dies irae, kochat se hereckými výkony (Clift naprosto vynikající) a díky ideální stopáži si plně vychutnávat děj, jenž neustále nabízí něco, co diváka nenudí. (24.06.2013)