Simone

Andrew Niccol už mě jednou uchvátil filmem Gattaca, a tak jsem přecijen čekal, že S1m0ne aspoň nezklame. Ač snímek působí místy mírně fantasmagoricky a přehnaně komediálně, dokázal mě do sebe dokonale vtáhnout. Výkon Ala Pacina je velmi dobrý a hlavně výmluvný. Pak je tu samozřejmě Rachel Roberts, o které se snad ani nemusím zmiňovat. Jedna z nejsympatičtějších neexistujícíh postav filmového plátna. No a konečně děj (ve skvělém Niccolově scénáři), kde masy lidí dokážou propadnout falešné mánii, mi přišel dost aktuální a vtipný. Zaručeně velmi zábavná a sympatická komedie. (13.08.2011)

Režisér Viktor Taransky a jeho pixelová diva, která ohromila mediální bezkontakotvý svět. Andrew Niccol natočil vizuálně bravurní podobenství o umělecké krizi, o nelítostném světě filmu a především o nekonečné moci médií. Výborný je Al Pacino a stejně i pseudointelektální rádobyumělecké filmové bláboly, kterými se jako režisér prezentuje. Bezpochyby narážka na evropskou tradici "náročného" filmu, což dokazuje i jeho příjmení - Taransky. Křestní jméno Viktor zase odkazuje k jinému velkému tvůrci, Viktoru Frankensteinovi. (06.03.2006)

Svojou podstatou námetovo dosť uletená komédia, na druhú stranu však ani nijak neurazila, pričom treba uznať, že jej originalita nechýba. Navyše tu hrá Al Pacino, ktorý dokázal dať tejto akejsi alegórii na Hollywood, bulvár, sociálnu smotánku a ľudskú zaslepenosť hraničiacu až s fanatizmom výraznejší rozmer. Žánre ako fantasy alebo sci-fi sú tu naozaj namieste, alebo ani nie? To nech si každý posúdi sám. 65/100 (20.03.2016)

Aby se režisér Al Pacino dostal opět na filmové výslunní, musí si stvořit novou hereckou hvězdu, která však ožije pouze v hlavách počítačů a nakonec hrdinovi přeroste přes hlavu. Velice zajímavý snímek se standardně skvělým výkonem Al Pacina a osobitou režií Andrewa Niccola. Bohužel prvotní nadšení a jedinečnost, upadá v celé druhé půlce filmu. (10.10.2013)

Nejsem si jistý, nakolik měl Niccol tu alegorii promyšlenou, nakolik se do ní sám projektuje jako autor, ale nakonec si stejně podrazí nohy. A ačkoli jsem se bavil u narážky na Andreje Tarkovského (hrdina se jmenuje Viktor Taransky), taky nevím, jestli mu chtěl vzdát hold, anebo si utahuje z jeho hlubokomyslného artificiálního stylu. Každopádně ty analogie mezi uměním (art) a umělostí (artificiality), proklamované teze o autonomii umění, kde jsou nedůležití herci, a vůbec ono téma totální manipulace ve jménu svobody vyjádření, dostávají v digitální éře celkem dráždivou příchuť. Dráždí to ale jen intelekt, ne emoce, takže se nelze divit, že ten film je tak chladný. (11.11.2004)