Žena se špatnou pověstí

Zcela výjimečně mám mnohem radši moderní přepracování s Colinem Firthem než tuto Hitchovu klasiku. Vliv na tento nepoměr samozřejmě měla a má kvalita kopie, která se pánům a dámám v BFI příliš nevydařila. Namísto sledování sevřeného dramatu ženy, která dvakrát ztratila svou pověst, i obyčejná scéna v jídelním salonu vypadá jak z hororu a člověk spíše tuší, než aby skutečně sledoval. Při druhé šanci, kterou jsem filmu dala, nepomohl ani tradiční experiment LFŠ doprovodit němý film hudebním experimentem, tentokrát pod taktovkou hudební formace Kalle. Neb opět šlo o hudbu zcela nereflektující film jako takový. #LFŠ (17.06.2010)

Hitchock je filmársky silný hlavne v úvodnej dvadsať minútovej koláži zo súdnej siene kde skvele volí prechody medzi scénami a kde zaujímavo prechádza z flashbackov naspäť do reality súdneho dňa. Akurát pri nich nie je veľmi ozrejmený osud Claudea Robsona, ktorý má spáchať samovraždu. Hitchcova režijná genialita v nemej ére je naplno ukázaná pri scéne s telefonistkou, pri ktorej divák, elegantne len skrz obraz, dostane informáciu o tom ako sa hrdinka rozhodla. Celkovo sa mi páči ako určité pasáže prejdú skratkami vhodne vysvetlenými v titulkoch, no pri určitých ako pokec na balkóne v Stredomorí mohol auteur skôr použiť nožničky. V poslednej tretine nás kŕmi naivnými scénami, pri ktorých si postavy nedajú pozor na jazyk pri rozhovore vonku a počuje ich hlavná hrdinka, resp. ako sa svokra dozvie, že akútože ženu si doviedol jej syn domov. So záverom nebol veľmi ani Hitch spokojný, ale som rád, že to nebol žiadny happy-end. (11.05.2021)

Truffaut přiznal, že tento film nikdy neviděl, a tak je v knize "Rozhovory" dost odbyt. Většina němých Hitchových filmů ode mě dostala čtyři hvězdičky, ale zároveň dodávám, že v němé éře Hitchcock ještě žádný Mistr nebyl. Pro srovnání uvádím, jaká mistrovská díla v roce 1928 vznikla - Dreyerovo "Utrpení Panny orleánské", Clairův "Slaměný klobouk" a "Dva nesmělí", Fejösova "Dvě mladá srdce", Ejzenštejnovo "Deset dní, které otřásly světem", či Chaplinův "Cirkus". (02.02.2021)

Moja prvá nemá hitchcockovka. Ani sa nechce veriť, že Hitchcock točil už za čias nemej éry, kedže jeho zlatá éra jeho filmov prišla až oveľa neskôr. Nie som natoľko znalý, aby som mohol hľadať podobnosti či známe režisejné postupy z jeho neskoršími prácami, každopádne niektoré filmové prvky (ako zoomujúca kamera, flasbacky a pod) by som čakal až vo zvukovej ére filme. Príbeh aspoň z dnešného pohľadu nie je nijako silný, skôr taký všednejší, ale niektoré samostatné prvky vedia zaujať (napr. súdne konanie, svokra). Možno keby Hitchock tak silno neľutoval hl. hrdinku, ktorá je mimochodom nedostatočne zaujímavá, a viac sa zameral aj na iné postavy, ale to je iba keby. Samotného Hitchcocka som vo filme nezachytil. (15.12.2016)

Spíše průměrný film s dobrou kamerou, zajímavými hereckými výkony a jednoduchým příběhem o ženě, která se rozvedla za skandálních okolností a pak si dovolila se vdát za mladého idealistu, který po návratu domů rychle otočil a zjistil, že se pro něj vlastně nehodí. Její rozhodnutí na konci plně chápu jako povzdechnutí nad vlastní hloupostí, kdy se odhodlala nějakému muži věřit a na konec se dostala do situace, která jí nestála za námahu. (24.08.2023)