Vražda na objednávku

Více než samotná struktura hrátek s napětím a překvapením (která je pro Hitchcocka ostatně příznačná) mi na tomto snímku přijde hrozně zajímavá práce s hlavním „záporákem“. Hitchcock si zde velice nápaditě pohrává s běžnými konvencemi a to různým lehoučkým a nenápadným překračováním hranic a následným navrácením se do (v té době) přijatelného scénáře. Samozřejmě, že v padesátých letech bylo nemyslitelné, aby se postava vraha stala hlavním hrdinou snímku. Avšak v případě Vraždy na objednávku se to občas skutečně tak jeví. Nejen, že většinu filmu sledujeme dění právě očima Tonyho, což už samo o sobě znamená do značné míry vytvoření si empatie k této postavě. My jsme dokonce Tonym (potažmo Hitchcockem) vtaženi do konstantního citového vydírání, kdy je nám neustále připomínáno, že žena Tonyho podvádí a klame ho a on je tím pádem ten v právu. I napětí ke konci je tak trochu „postavené na hlavu“ - divák (aniž si to v té chvíli uvědomuje) je postaven do role, kdy napětí není ani tak spojeno s ohrožením kladné postavy, ale spíš s ohrožením antihrdiny. Což mimochodem také vyvolává nad koncem snímku částečnou úlevu, avšak částečně též (iracionální) zklamání. Co to znamená? Podle mého názoru to značí hlavně to, že by Hitchcock, kdyby to bylo jen trochu možné, natočil něco jako Zatímco spíš už v padesátých letech. (12.11.2016)

Britský dramatik Frederick Knott proslul dvěma komorními a solidně zamotanými thrillery (původně veleúspěšnými divadelními hrami, které následně přepsal do dvou neméně úspěšných filmů) a sice VRAŽDOU NA OBJEDNÁVKU a ČEKEJ DO TMY. Oba charakterizuje rafinovaná, až překombinovaná výstavba zápletky a vystačení si jen s jedním bytem a pár postavami. Oba příběhy také stojí na podobném půdorysu, kdy nicnetušící a zdánlivě bezmocnou ženu ohrožují ze zištných důvodů dva typy zločinců, z nichž ten chytřejší vydírá toho méně chytrého, aby mu se špinavou prací pomohl. Děj se ale u obou těchto her kočky s myší odvíjí značně odlišným směrem a v případě VRAŽDY výrazně nepředvídatelněji. Nemůžu se zbavit pocitu, že s takto kvalitním scénářem Hitchcock neměl moc co pokazit a že oproti svým jiným snímkům se tu filmařsky příliš neblýskl. Každopádně si - i díky dobře obsazeným a hrajícím hercům - připsal parádní thriller. (25.02.2017)

Film, kterým mě Alfred opět přesvědčil o svém úžasném talentu vytvořit dokonalou atmosféru a neskutečně vygradovat napětí. To všechno učinil v kriminálním filmu s neobvykle spletitým příběhem a ústřední postavou s takřka geniálně zločinnou myslí. A to zdejší Hitchovo cameo taky nebylo úplně k zahození ;) (19.02.2010)

Tenhle film jsem viděl při televizní premiéře někdy tak v roce 1991-2, čili tak ve 12-13 letech, a pak až dnes. Tj. víc než 25 let odstupu. Dojem ovšem stejný. Jako konverzačka velmi dobré, jako krimi je to zástupce toho, čemu říkám "scenáristické cvičení". Tedy v rámci filmem stvořeného umělého světa uspokojující, v reálu však odtržené od reality. Což neznamená špatný film. (26.05.2017)

Alfred Hitchcock předvádí své schopnosti s několika velmi dobrými herci na malém prostoru prakticky jednoho domu. Postavy se chovají velmi zajímavě, chvílemi překvapivě a neomrzí. Po celou dobu Hitchcock drží film pevně ve svých rukou a to potvrzuje nejen atmosféra, ale také neustálé zajímavé dění na plátně. (11.05.2008)