Rozmary bohaté ženy

Až na konci mi došlo, že to měla být crazy komedie, ale bohužel z mého pohledu to bylo jen hloupé, stejně jako hlavní hrdinka, ve které se mísila naivita s omezeností. Chvilkami to mělo pěkné nápady, po celou dobu je tu opravdu skvělá kamera, inovativní způsoby snímání, stejně jako práce s prostorem a davem, ale nedokáže to přehlušit tu prázdnotu příběhu jako takového. Musím tady dát Hitchcockovi za pravdu, že tohle není na chlubení. (18.03.2023)

Troufám si tvrdit, že patří mezi ty lepší Hitchovy němé filmy (i když jsem neviděl všechny). Jsou zde dobré vizuální nápady, skvělý je obtisk rukou na obleku. Děj ovšem nic extra a hlavně výrazně chybí hudební doprovod (což ovšem není chyba režiséra, ale distributorů. Snad by nebyl takový problém najmout klavíristu, který by jej obstaral). Je znát, že dvacátá léta dávala teprve jen tušit, do jakých rozměrů jednou rozkvete režisérovo mistrovství. (29.03.2015)

Ako znie distribučný preklad - Rozmary bohatej ženy - slovo rozmar, chvíľkový vrtoch, sa mi hodí na charakterizovanie tohto diela v Hitchovej filmografii. Veľmi slabý kúsok, ktorý skôr lezie na nervy otrasnou herečkou a jej chúťkami, ako by zaujal niečím zaujímavým či hodnotným. Taktiež dvaja páni túžiaci po Betty, ktorí sa dosť často náhodne objavujú v scénach až to budí dojem zlátaniny. No čo dodať... jedným slovom nepodarok. (16.12.2018)

Musím se bez mučení přiznat, že jsem dlouho nevěděla, že Hitchcock, kterého mám zaškatulkovaného jako režiséra Ptáků a Psycha, natáčel taky němé filmy. Je to docela nezvyk. Rozmary bohaté ženy nejsou špatný film, ale něco mu chybí a rozhodně nepatří mezi top němé filmy. Herci fajn, příběh vás nakonec taky vtáhne do sebe, ale prostě jsou mnohem lepší němé filmy a tento je jaksi jen do počtu. To ale neznamená, že se nehodlám podívat na další němé Hitchcockovy filmy. (15.06.2013)

Je hezké vidět, jak si Hitch hraje s kamerou a některými záběry, jak sem tam nabídne příjemný vtípek nebo fór, ale ten příběh mi nesedí, ta bohatá mladá frajle mi lezla krkem, a postavy mi byly ukradené. Sledovat sled scén, jak odněkud někam někdo jede a mezitím pořádá večírek, a dva chlapi jdou po jedné mladé, bohaté a bláznivé holce (jež je mi nesympatická), to mne fakt nenadchne. A ani nápad s předstíranou chudobou, jenž pro mne přijde příliš pozdě. Slabé, hodně slabé dvě hvězdy, možná pro milovníky červené knihovny a těch méně náročných českých předválečných komedií to bude zajímavější. (01.09.2016)