Vtáci

Legendární snímek natočený mistrem napětí Alfredem Hitchcockem podle stejnojmenné povídky spisovatelky Daphne du Maurierové. Povídka je mimochodem sice méně efektní, ale přece jen stylovější a především podstatně bezvýchodnější než mnohem slavnější Hitchcockův kousek. Její konec je přímo ztělesněním bezmoci a zoufalství. Příznivci filmového umění nejspíš ocení tradiční Hitchcockovu profesionalitu při vytváření atmosféry snímku, obrazovou kompozici, pozvolné budování charakterů filmových postav a především práci s opeřenými "herci". Napětí, byť budované jak je u režiséra ostatně zvykem, pouhými zneklidňujícími náznaky a filmovými dialogy, skutečně z tohoto snímku vyzařuje a po uvedení Ptáků v amerických kinech bylo zaznamenáno mnoho útoků rozhořčených diváků na opeřence. Je to vedle Psycha nejznámější Hitchcockovo dílo - oba filmy byly krátce po natočení uvedeny nejen u nás, ale i v dalších východoevropských zemích za železnou oponou. Pro filmového fanouška patří znalost tohoto filmu k nezbytné výbavě. Celkový dojem: 90 %. (05.01.2008)

PTÁCI jsou značně nestandartní horor. Jednak jsou v první polovině přes několik předznamenání blížící se hrůzy prakticky nehororoví a působí dojmem klasické hollywoodské romantické komedie s hravou, za vlasy přitaženou zápletkou a s chytrými a vtipnými postavami a dialogy, druhak jsou strašně ukecaní a třeťak se úplně obejdou bez hudby (kterou jsem u hororových scén dost postrádal). Podobně jako v PSYCHU je hlavní hrdinkou městská žena, která se na začátku filmu vydává kvůli muži na cestu z města, přičemž mimo město jí zkříží plány něco, s čím vůbec nepočítala, a ocitá se v ohrožení života. V druhé polovině se pak rozjede série hororových scén ptačích útoků s několika pamětihodnými záběry (ptáky obsypaná dětská prolézačka, hořící městečko z ptačího perspektivy, závěrečný záběr odjezdu). V důsledku vám díky první vztahové polovině záleží na postavách a o to víc si užijete tu druhou, hororovou/katastrofickou. (08.01.2017)

Skvely apokalypticky film, uzasne zvladnuty po technickej (vizualnej/efektovej) stranke. Vizual ma uprimne prekvapil a uz pocas filmu som neveriacky uvazoval, ako to bolo mozne docielit a co vsetko sa da dosiahnut bez pouzitia pocitacov (mnohe mi objasnil film o filme). Samozrejme, samotny vizual by nestacil k tomu aby bol film ultimatnym zazitkom. The Birds v sebe nesie akesi pochmurne-straslive posolstvo, ktore je zvestovane jednou otazkou - Preco by vtaci po milionoch rokoch suzitia s ludmi zacali na nich utocit?. Priamej odpovede sa nedockate, no priestor na uvazovanie je siroky. Ps.: Nechceme remake !. (9/10) (03.04.2008)

Bez zaváhania plný počet. Nejde o to, že Hitchcock horor vie, ide o to, že aj hororový Hitchcock je Hitchcock. Osobne mi Vtáci sadli takmer viac než čiernobiele Psycho. Zápletka je banálna, ale s podporou v dobe vzniku extrémne luxusných a účinných efektov je využitá len na ako základ pre tienistú psychologickú nadstavbu a hlbšie prekreslenie vynikajúcich charakterov postáv. Jediný problém tkvie v tom, ako sa do filmu nemilosrdne zahryzol zub času. Hitch opäť volí odlišný prístup než je bežné, a tak môže expozícia (zhruba 50 minút) pôsobiť útrpne a zbytočne rozvláčne. Dialógy na úrovni, štipka nadhľadu a skvelá Tippi Hendren však spoľahlivo zaženú nudu, a gradujúce napätie je rovnomerne rozložené do celého filmu, čím sa z neho nestáva zbesilá jazda, ale pôsobivý kompromis medzi vzťahovou lyrizáciou a thrillerovou dynamikou. Navyše tu nechýba silná expresívnosť, ani surovejšie hororové scény. Kto sa sťažuje na nedostatok napätia, mal by si uvedomiť jednu vec - v tomto filme nie je takmer žiadna hudba; Hitchcock dômyselne buduje tiesnivú atmosféru aj bez svojich klasických skladateľov. Pomedzi to záblesky režijnej geniality (scéna v telefónnej búdke s vodou), Hitchovo opäť neprehliadnuteľné cameo v úvode a kompozično-scénicko-výtvarne úžasný panoramatický záverečný záber spojený s otvoreným koncom. Uzatvárajúca téza: invazívny zvierací horor po hitchcockovsky, so všetkým, čo k tomu patrí, ktorému nechýba korenie v podobe vítanej invencie, a ktorý po dekády inšpiroval (a stále inšpiruje) subžánrových zástupcov - odpisovali od neho aj režiséri ako John Carpenter či Frank Darabont. 95% (29.04.2014)

Možná jsem naprostý kulturní barbar, možná jsem otrlý divák odchovaný krváky 90.let, který vyrží všechno, ale "Ptáci" mě prostě nestrašili, nebála jsem se, neměla jsem žádnou hrůzu z jejich štěbetání a ve filmu jsem našla právě jednu sugestivní scénu - kdy Melanie sedí před školou, kouří a čeká na děti a na prolézačku za ní se začínají slétávat vrány připravené zaútočit... Zbytek mě skutečně zanechal naprosto chladnou, naopak některé pasáže mi přišly tak trochu k smíchu. Nemůžu upřít skvělou práci se zvukem, ale ta k hutné hororové atmosféře prostě nestačí. Přitom existují horory, u kterých sedím přikovaná v křesle a napětím skoro ani nedýchám, ale "Ptáci" se mezi ně ani náhodou nezařadily. Mimochodem - nevím, jestli to byla jenom chyba v českém překladu, ale jak si může někdo plést vránu s kosem? (13.07.2006)