Vtáci

The Birds jsou zatím jediným Hitchovým filmem, kterému jsem dal plný počet. I když není tak opěvován jako Vertigo, Rear Window nebo Psycho, tak je pro mně nejzáživnějším a nejméně nudícím. Přitom atmosférá je od začátku skvěle budována a při konečných scénách tuhne krev v žilách a po skončení jsem se bál nějakého náletu. Vztah mezi Tippi a Rodem je perfektně vykreslen a cynické dialogy vévodí. Režie je více méně bezchybná a zatím moje největší potěšení z jeho filmů. I přesto si stále myslím, že je trošičku nafouknutá bublina. (15.05.2008)

Skvely apokalypticky film, uzasne zvladnuty po technickej (vizualnej/efektovej) stranke. Vizual ma uprimne prekvapil a uz pocas filmu som neveriacky uvazoval, ako to bolo mozne docielit a co vsetko sa da dosiahnut bez pouzitia pocitacov (mnohe mi objasnil film o filme). Samozrejme, samotny vizual by nestacil k tomu aby bol film ultimatnym zazitkom. The Birds v sebe nesie akesi pochmurne-straslive posolstvo, ktore je zvestovane jednou otazkou - Preco by vtaci po milionoch rokoch suzitia s ludmi zacali na nich utocit?. Priamej odpovede sa nedockate, no priestor na uvazovanie je siroky. Ps.: Nechceme remake !. (9/10) (03.04.2008)

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

Tenkrát tak šíleně sugestivní film, že jsem pak při každém opuštění budovy bedlivě sledoval ploty s střechy, koruny stromů a hlavně nebe nad sebou, jestli se nějaký ty svině opeřený už nezačínají houfovat... Ale na rozdíl od Čelistí mi Ptáčci nevydrželi na celý život, to bych si totiž dávno musel hlavu ukroutit. Po čase jsem přesvědčil sám sebe, že to byl přece jenom film. Mistr Hitchcock a matka příroda prominou...zrovna téhle její konkrétní pomsty za plundrování už se dnes bohužel moc nebojím. Ale nějaká ta fóbie z opeřenců ve mě asi přeci jen zapustila kořeny. Můžete se zeptat mojí švagrové, jak jsem u ní na návštěvě vyváděl, když jim v obýváku ulítla andulka z klece ! :-) (05.02.2013)

Jednoznačně zklamání a v tomto případě nebudu shovívaví ani k samotnému jménu Hitchcock. Po Psychu, Vertigu a Severozápadní lince, jde z mého pohledu jednoznačně o slabší film. Kdo se trochu vyzná ve filmech od tohoto velikého režiséra, musí mu to být hned jasné. Označení horor bych tu zrovna nepoužil, spíš bych tento film definoval přívlastkem drama a thriller. Tísnivá scénérie ve filmu však byla dobrá, ale těch překvapujících a šokujících momentů tu zas až tak moc nebylo. Samotný divák je tu však stylově držen stále v jakémsi napětí, co přijde, film divákovi podává jen náznakové a předběžné informace, jeho pozornost od podstatného momentu je zde odkloněna. Vyzdvihl bych skvělou kameru se všemi těmi dobrými vizuálními efekty, krásnou kolorovanou barvu a samozřejmě tu skličující atmosféru s neotřelou a později často kopírovanou akustikou charakterizovanou zvláštními zvuky (opět skvělý Bernard Herrmann), elektronickými šumy, syntetizéry a křikem ptačích hejn. Film je prakticky bez normální hudby. Nejlepší a nejsilnější scéna? Tak asi ta závěrečná, kde je celá rodina uvězněna ve vlastním domě a obklopena pouze masivním zvukem těchto zvířecích zabijáků. Ale, co je zas fakt, tento snímek byl vlastně takový praotec všech pozdějších zvířecích hororů se všemi těmi mravenci, kobylkami, nebo pavouky. (05.01.2008)