Volyň

Právě zhlédnuto. Naturalisticky a explicitně nejbrutálnější snímek, jaký jsem kdy viděla. A podle skutečných ne zase tak dávných událostí. Až mi z toho není fyzicky dobře. Už plně rozumím slovnímu obratu 'tuhne mi krev v žilách', protože přesně takový mám teď pocit. Je opravdu rozdíl o tom číst, a nebo to vidět zobrazené tak syrovým způsobem. Skutečnost, že si taková sadisticky barbarská zvěrstva dokážou lidé mezi sebou dělat, je mimo moje chápání. V okamžiku, kdy začalo ukazování genocidy v tom nejpravějším slova smyslu, nebralo to stupňující se násilí a brutalita konce. V jednu chvíli jsem si říkala: 'tak, a teď už to snad bude pro Zosiu lepší', ale ono to bylo pořád horší a horší (v hlavě mi zůstalo několik výjevů, na které jen tak nezapomenu, i když bych chtěla - viz klouček a otep slámy). Pořád nechápu, že tohle může "člověk" udělat. Zároveň si ale myslím, že je velmi důležité svědectví takovýchto hrůzostrašných činů stále připomínat a pořád dokola lidem ukazovat, že vyvražďování a války nikdy k ničemu nepovedou. Na konci totiž není žádný vítěz, ale jen zpustošená zem a nesčetně zmařených životů. Poláci na to připomínání šli hodně drasticky a bez zábran, ale možná, že právě takový přístup nás nejlépe donutí k zamyšlení se nad hodnotou lidství, a že je třeba ji v sobě uchovat. Mě o těchto věcech ten film přemýšlet donutil, a přestože si nejsem vůbec jistá, jestli ho chci ještě někdy vidět, tak na sto procent vím, že na něj nezapomenu. A pokud bylo tohle záměrem tvůrců, tak nemůžu hodnotit jinak. (30.04.2022)

Až mi šel mráz po zádech z toho, čeho jsou lidé schopni. Ale neodpustím si....film by měli vidět ti, kteří mávají žlutomodrými vlajkami a nemají ani ponětí, kdo byli Banderovci. (06.08.2023)

Ide o dve a pol hodiny trvajúcu historickú vojnovú drámu nakrútenú v roku 2016, teda ešte pred ruskou špeciálnou vojenskou operáciou na Ukrajine. Človeku sa až prieči pri takomto filme, z ktorého priam hmatateľne tryská zlo, napísať, že je vynikajúci.  Ale je! Film autenticky ukazuje, čo sa vo volyňskej oblasti v priebehu takmer desiatich rokov dialo. Aké zlo tu páchali striedavo Poliaci, Rusi, Nemci aj Ukrajinci. Najmä však banderovci, ktorých fašistický pozdrav Sláva Ukrajine - gerojam sláva vo filme odznieva pred aj po každom neľudskom masakre, ktorý so zvráteným gustom spôsobovali nevinnému obyvateľstvu.   Dej filmu zachádza až do takých absurdností, že hlavná hrdinka – Poľka Zosia sa v istom období obáva svojich vlastných a záchranu hľadá u nemeckých nacistov. ... Inokedy po skončení filmu nemám problém si po chvíli začať čítať knižku, či niekedy aj pustiť si ďalší film.  Tentoraz to nešlo.  Odobral som sa do postele a ešte dlho sa vo tme prevaľoval.  Myslím si, že tento film by si mal pustiť každý žltomodrý vlajočkár, aby sa dozvedel, kto boli banderovci, dnes takí glorifikovaní na Ukrajine a tolerovaní a oceňovaní samotným Volodymyrom Z. (23.02.2024)

Film sa zameral na udalosť, ktorá do dejín vošla pod názvom Volyňský masaker, ktorému sa média, ale ani učebnice dejepisu nezvyknú často venovať. Námet a historická osveta je preto pre diváka na nezaplatenie, keďže tieto obete sa nedajú pripisovať ani sovietskej ani nemeckej armáde, ktoré v tom období územie kontrolovali resp. nim prechádzali. Film ako taký je však priemerný, ale vierohodný a šokuje hlavne stupňovaním sa násilia na zmiešanom území medzi obyvateľmi poľskej a ukrajinskej národnosti. Trenice medzi slovanskými národmi a boj Ukrajiny za samostatnosť sa prejaví v silných nepokojoch, násilnostiach a masakroch na civilnom obyvateľstve. Pre fanúšikov vojnových filmov a filmov s historickým odkazom je povinnosť si film pozrieť. (04.05.2024)