Volyň

Velmi si cením odvahy, s jakou tvůrce oprášil zasutá fakta. Jeho síla je ve schopnosti navodit filmovými prostředky atmosféru doby, dokonce v tak syrovém tónu, jakým se žádný film dosud nikdy neodvážil zaútočit na banderovce. Jistě lze na to pohlížet z nejrůznějších hledisek. Neboť člověk je dnes atakován tolika informacemi, že automaticky reaguje nedůvěřivě, ať jde v historii o cokoliv. Neboť je na ni patrné, že občas skutečnost byla tak trochu jiná. Když o tom tak uvažuji, nějak mě napadá, že v lecčems i některé scény připomínají Okupaci ve 26 obrazech, ale tím podobnost končí. Přemýšlel jsem nad tím, co vlastně tvůrce vedlo k realizaci popisování událostí ve filmu. Oprostím-li se od toho, že by to mohlo být zjednodušené zobrazení. Tak snad jenom proto, že neměl jinou možnost, jak vydat pravdivé svědectví o ideologii Stepána Bannery. Takže nezbývá než konstatovat, že film nabízí podívanou, z níž se jen těžko vzpamatovávám. (24.04.2017)

Poláci využívají silného filmařského období a rok co rok otevírají jednu brutální historickou otázku za druhou. V případě filmu Volyň se vracejí do období druhé světové války a krásně ukazují, jak tamní obyvatelé žili poklidným způsobem, dokud válka nezačala. V tu ránu se v místních rozjeli nějaký divný pudy, který z nich dělali ještě větší zrůdy, než z Němců. Ti jsou v tomto filmu opravdu považováni, v podstatě, za dobráky…na rozdíl od Ukrajinců nebo Poláků. Film bych hrůzností některých scén neměl problém přirovnat k ruskému Jdi a dívej se. Pokud vidíte něco hrůzného, tak po chvíli uvidíte ještě něco horšího. Za chvíli už budete tak otupělí, že budete jenom němě zírat a nechápat, kam až boj za samostatnost Ukrajiny mohl zajít. Hrůza, děs…neměl jsem slov. Přiznám se, že jsem ani nevěděl, že něco takového na východě Polska bylo. Osobně by mě dost zajímalo, jak se dnešní Poláci ke svým sousedům staví. Až mi někdo bude povídat o tom, jaký kolaboranti jsme za války byli, tak jim asi povím, jaký zrůdy v oblasti Volyně žili…Neuvěřitelný film, který by měl vidět každý, kterého válka zajímá, aby si uvědomil, co válka způsobuje… (01.02.2019)

Jsou takové dny, kdy vám manželka představí otce vašich společných dětí, přes chodbu se do garsoniery stěhuje patnáctičlenná rodina s poetickým příjmením Mižigarovi, auto se vysere uprostřed stoupání v tunelu na obchvatu a i přes předražené resekce zůstanou všechny čtyřky zapíchnuté v bebedobréráno, pročež vypadáte jako Angličan. Pokud pak stojíte v předsíni v gumákách, plášti a s prádelní šňůrou v ruce uvažujíc, zda jít a nebo nejít do lesa, pusťte si Volyň. Poslední naděje na to, že bude lépe, uvadne. Šťastnou cestu a příjemné tlení přeji. (14.01.2019)

Není každý den posvícení, i v rámci polské kinematografie lze evidentně nalézt brakové snímky. Naprostá tvůrčí impotence spolu s nezáživnými hereckými výkony a rutinérskou režií se snaží přesvědčit diváka o existenci naprosto černobílého světa, v němž ti úžasní světci jsou Poláci a ti nejlezlejší zloši jsou Ukrajinci. Němci zde připomínají matku Terezu v začátcích jerjí kariéry. Aby divák neusnul nudou, je mu občas předložen záběr, jehož jediným cílem je ukázat, že film je ukrutánsky realistický v zobrazování ukrutností. Bohužel z toho vychází, že film je ukrutánksy blbý. Rozpolcený kapitán, ani flambovaný hoch neměli pro snímek žádný přínos a naturalistické zobrazení jejich skonu bylo zcela zbytečné. Ostatně stejně jako celý tento film. (11.06.2020)

║Rozpočet PLN 10miliónov║Tržby Celosvetovo $6,960,000▐ Masaker - horor. Hlavne záver teda sakramentsky pritvrdí. Herecky ani nie najhoršie len trpí to na forme podania, ktorá je dosť neprehľadná, kde poriadne nevieme čo prečo za čo sa melie do zbláznenia. /60%/ (11.09.2017)