Volyň

Natočit zvěrstva 2. světové války a zároveň přijít s něčím novým není úplně lehký úkol. Polákům se to povedlo a fascinuje mě, jak daleko před našimi filmaři v současné době jsou. Volyň je válečný velkofilm se vším všudy. Akční sekvence, masakry obyvatel, dech beroucí kamera i přesvědčivé herecké výkony. Jedinou slabinou jsou výrazné dějové skoky, které v kombinaci s no name herci a neznalostí historie dané oblasti můžou dělat problém s orientací v příběhu. (11.04.2020)

Filmová výzva 2018 - Polsko. Prvních dvacet minut jsem nadával, že pokud bych se chtěl dívat na nějaké polsko-ukrajinské lidové zvyklosti a tradice, pustím si nudný dokument a ne dvouhodinový celovečerní film. Celou dobu jsem nadával na příšerný, divný a doslova debilní střih. Ale tím svůj výčet výtek končím a pak už jen pěji chválu. Nejprogresivnější polský režisér současnosti opět nezklamal s velkou mírou naturalismu a silným příběhem. A navíc objevil další polskou Michalínu, která sbírá a ještě bude sbírat ceny. Druhá půle filmu mě znechutila, něco tak odporného jsem snad ještě nikdy neviděl a v životě by mě nenapadlo, že se člověk k jinému člověku může tak brutálně chovat, zvláště k ženám a dětem. Některé scény byly nesmírně drastické. Něco takového se už nikde nikdy nesmí opakovat. (10.06.2018)

Tož to je něco pro xenofoby toto... Takhle syrovou a surovou sondu do světa hnoje jsem asi neviděl a jak mám filmy moc rád, tak k letošním Vánocům si budu přát, abych takový film už nikdy neviděl. Vůbec mi nejde na rozum, jak je možné, že Volyň a já jsme na stejné planetě. Gratuluji Polákům k dokonalému filmu, víc k tomu nechci nic říkat. (24.10.2017)

Když vás pojí jen vodka a antisemitismus, nemůže to dopadnout dobře. Křivdy z minulosti sebou nesou nenávist, nenávist přináší úpadek lidskosti. Tak spánek rozumu plodí monstra a prostředky, které nemohou být vysvěceny žádným účelem.. Od etnograficky pojatého úvodu, kdy už doutná ten primitivismus a zlo, až po inferno etnických čistek, které připomíná horečnatý sen plný útržkového vnímání a subjektivního měnění toku času, z toho čiší beznaděj. Smarzowski dobře věděl, že to téma je příď ledoborce.. (22.06.2020)

Ne náhodou připomíná "Wolyň" jugoslávskou válečnou trilogii Lordana Zafranoviče. Právě ukrajinsko-polské pomezí se spolu s Chorvatskem a Bosnou stalo dějištěm permanentní občanské války provázející německou okupaci a nejděsivějšího nacionálního běsnění v dějinách celé 2. světové války. Masakry páchané UPA a OUN na Polácích (ale i Židech, Rusech, Češích a dalších haličských a volyňských minoritách) se jako vejce vejci podobají ustašovské protisrbské genocidě - včetně toho hojného užívání seker a nožů k masovému vraždění. Ve světle tohoto snímku vyznívá opěvování banderovců jako hrdinů a vlastenců (například spisovatelkou Oksanou Zabužko) hodně pitomě. Zájemcům o to, jak situace v dané době a místě vypadala doporučuji např. knihu Wojciecha Žukrowského "Ariadniny noci a jiné povídky" nebo "Ve stínu trojzubce" Stanislawa Myslinského. Mimochodem - zatímco v polském pohraničním okrese Rzeszow najdete řadu pomníků obětem ukrajinských zvěrstev, hned za hranicí, v sousedním ukrajinském Drohobyči před časem místní postavili Stepanu Banderovi pomník jakožto národnímu hrdinovi a mě nezbývá, než se tentokrát ve svém hodnocení připojit k verbalovi. (20.04.2017)