Wind River

Takový to, když hned při prvním dialogu víte, že to bude špatenka, ale zkusíte si namluvit, že to bylo třeba jen nechtěné zakopnutí při příliš natěšeném příchodu do místnosti. (Ne)umělá citová ždímačka s dialogy jak od Coelha na odvykačce. Kdybych nebyla líná vstát z postele, během pár pasáží bych si šla preventivně naklepat mozek o futro. Nedík za 2,5*. (14.11.2017)

„Štěstí vyhrává nebo prohrává. Tady buď přežijete, nebo to vzdáte. Tečka. Záleží na Vaší síle, Vašem duchu. Vlci nezabíjí jelena, co nemá štěstí. Zabíjí slabé.“ Parádní atmosféra. Z drtivé většiny ji obstarává místo, kde se příběh odehrává. Všude bílo, zima, vracející se sněhové bouře, všeobjímající ledové ticho, odříznutá obydlí, malá zalidněnost, „usedlíci“, kteří v podstatě nemají co dělat. Místo, kde by člověk žít nechtěl. A hned po skvěle zvládnuté atmosféře mi naskočí přirozenost. Lidi jsou tu obyčejní, berou život tak jak je se vším všudy. Všichni mi přišli naprosto uvěřitelní, stejně tak děj mi nebyl nikterak přitažený za vlasy, a to až do konce (což u jiných žánrovek vídám bohužel jen zřídka). Sheridan se mi tedy ukázal nejen jako zručný scenárista (Sicario). A já jeho snažení odměním slabším plným počtem, tahle poctivá, studená, pomalá, ale přitom nenudící a místy i řádně napínavá kriminálka si ho zaslouží. A Rennerova postava? „Jsem lovec.“ - „Lovec pum?“ - „Lovím predátory.“ - „Dobře. Tak co kdybyste mi jednoho taky ulovil?“ (25.11.2017)

Sheridan se dle očekávání prezentuje jako výrazně lepší scenárista než režisér. I tak není ve své nové roli pro smích, nesporně nic nekazí (dokonce tomu i mnohé dává), ale paradoxně nedokáže naplno využít možností, které mu jeho vlastní látka poskytuje. A na ničem to není lépe vidět než na práci s prostředím. Tam kde Villeneuve/Mackenzie (a vsadil bych se že i Sollima) pracují s jím načrtnutým prostředím vyprahlých vylidněných plání jako nedílnou součástí a odrazem duše, div ne hlavním hrdinou, tak zde veškeré to skučení mrazivého větru, křupání sněhu pod sněžnicemi a nekonečné mrazivé dálavy tuto roli neplní v takové míře jak by se slušelo. V úvodu ano (a jak podmanivě!), ovšem pak jako by si řekl, že tomu věnoval již příliš prostoru a v druhé polovině bere nelítostnou krajinu a její úlohu za samozřejmost. A to je u podobného typu filmu neospravedlnitelná chyba. Jinak není co vytýkat; je to přesně ten hutný minimalistický málomluvný "mccarthyovský" nadžánrový drsný příspěvek ze staré školy s přesahem stavící na skvostně vyprofilovaných postavách, který by jeden od Sheridana čekal. (09.07.2017)

„Som lovec. Lovím predátorov.“ – „Tak mi jedného ulovte.“ Jeden z najlepších filmov roka. Také vyhlásenie sa môže javiť ako odvážne. Je to ostatne "len" krimitriler o vyšetrovaní vraždy. No nezabúdajme na "tiež len triler" Mlčanie jahniat, ktoré kedysi získalo piatich najdôležitejších Oscarov. Vďaka kvalitným postavám Jeremyho Rennera a Elizabeth Olsen má film presah. K tomu výnimočné prostredie (megapochmúrna indiánska rezervácia urobí radosť každému fanúšikovi komiksových Skalpov), tucet silných scén, dve nečakané (ale o to beštiálnejšie natočené) akčné scény, nekonečné zasnežené scenérie a jeden z najhroznejších (a najzbytočnejších) filmových zločinov (v konečnom dôsledku oceňujem, že SPOILER nás na konci nečakaná žiadny šokujúci zvrat, ale že šlo proste len o primitívny počin od partie pologramotných debilov, ktorí sa vedia len ožrať SPOILER). Myslel som, že ma to vôbec nebude baviť, ale od prvých sekúnd ma to nekompromisne vtiahlo a už nepustilo. Vrátane komorného, ale o to intenzívnejšieho konca vysoko v horách. Niektoré drobnosti neboli doriešené (puma s mláďatami, vrátenie oblečenia) a občas sa to príliš spoliehalo na náhodu (ak by Rennera z cesty neodlákali stopy v snehu, ako by sa to asi skončilo?), ale inak ma mrzelo snáď len to, že to nebolo ešte dlhšie a ešte drsnejšie. Graham Green je môj miláčik, ale tu som ho vôbec nespoznal. Do popredia vstupuje najmä zmierený Renner s veľkým, ale zlomeným srdcom. No určite by som nedehonestoval ani Olsen, ktorej agentka FBI je v skutočnosti veľmi schopná, so žiarivou budúcnosťou a „tým“ v nemocnici si ma získala (určite je stokrát lepšia, než by ste čakali od mladšej ségry dvojčiat z Plného domu). (23.01.2018)

Staré indiánské přísloví praví „Yansa wa'do unega awoyeni ta'li atsilahu!“, kteréžto moudro v odborném překladu znamená volně parafrázováno něco jako „Chcaním na tomahawk bizona dvakrát nepřesolíš!“. Vidíte! Tohle s rudochy, tedy abychom byli rasisticky korektní, tak Amerikoameričany, jen za pomocí korálků, ohnivé vody a později chechtavého prachu provedli zkurvení bílí kolonizátoři, patriotisticky se ohánějící Zemi svobodných se spravedlností pro všechny. Ti sice velkohubě zrušili otroctví, ale na indiánství tak nějak zapomněli, protože už tenkrát měli první obřízkové kliky vykolíkované grunty, Rothschildové s Rockefellery začínali pomalu lichvit a tahat za nitky, tudíž by byl podobný incident přinejmenším nekošer. A tak je jen tiše odsunuli do neobývatelných prdelí, které nikdo nechtěl, kde živoří dodnes, všichni ti Olčetrhendi je tam akorát jezdí píchat a okrádat, a oni jsou příliš hrdí, než aby parazitovali na uzurpátorech a otvírali si huby jako negři. Také o tom je tohle Šeridanovo dramatické lkaní nad rozkopaným týpím. Mimo to ještě čumíte na stupidně jednoduchou unylou detektivku, která se místy vleče snad pomaleji než inspektor Bárneby ve svém Vauxhólu z Kóstnu do Horních Pičovic (pro geografické hnědopichy Upper Cunterbery). Tudíž to rozhodně není adekvátní masivnímu cákání místních kapacypů, ovšem jisté kouzlo to určitě má. To spočívá zejména ve zvolených lokacích (jednomu z toho mrznou koule, i když je při produkci přilepený na radiátoru), překvapivě výbornému hraní všech zúčastněných (dokonce i jindy totálně kožená Ólsenka párkrát nakrabatila čelo), atmosférické režii a solidně zdramatizovanému scénáři s opravdu skvěle natočeným a roztomile rezolutním koncem. Takže skalpovaná čtyřka. (01.10.2017)