Oklamaný

Sofii Coppolu mám moc ráda. Oklamaný rozhodně není taková pecka jako Ztraceno v překladu nebo Smrt panen, přesto si mě film dokázal přetáhnout na svou stranu. To, co u mě vyzdvihlo tento film, je práce s postavami, kterou Sofia prostě umí. Nepotřebuje slova, nebo dlouhé dialogy, aby divák přesně věděl, co si která postava právě myslí a co prožívá. Celý film mi hrozně rychle utekl. Sofie už možná nepatří mezi Hollywoodskou elitu, ale stále je to tvůrkyně, na jejíž filmy se budu vždycky těšit. (15.10.2017)

OK, nádherný obrázky, skoro tableu vivant, fantastický přirozený svícení, charismatický cast, ale já se ptám: PROČ? Existuje pro to hezké slovo - všechno v tomhle filmu je "underwritten". Charaktery i příběh, který se kupředu pohybuje prostřednictvím prudkých zvratů v náladě jediného mužského charakteru. Chápu, že Sofinka chtěla obrátit perspektivu, ale nepodařilo se jí to. Oklamaný / Oklamaná / Oklamané jsou totiž příliš prázdné na to, aby nabídli/y materiál k subverzi. Nakonec to nejlíp vystihla jedna americká divačka, která při odchodu z canneského Palais de Cinema utrousila: COMPLETELY USELESS. Souhlas. (27.05.2017)

Kvalitně zahrané (Kidman se na tyto role prostě hodí), příjemně natočené (byť některé záběry byly vata jak hrom), krásné prostředí, uvěřitelná atmosféra, ale... Dějově bych rád trochu víc. Neříkám, že se rád nekouknu na snímek bez velkých, či šokujících, zápletek. Na snímek, který bez větších výkyvů běží celou stopáž ve stejné tónině a já jsem na jeho konci i tak spokojený, protože to bylo hezké. I zde by to možná nevadilo, kdyby to celé bylo trochu svižnější, méně očekávatelné. Dlouhé záběry s minimem děje jsou prostě ubíjející. Doufal jsem, že to vše zvrátí závěr u stolu, ale ani to se nestalo a snímek skončil tak, jak asi všichni čekali. (26.07.2017)

Skvělá věc, která mě hodně bavila. Podobnost se SMRTÍ PANEN je myslím nepřehlédnutelná, a našly by se zde asi i další jednotící motivy s předchozí režisérčinou tvorbou. V tomhle smyslu mám její filmy rád, protože člověk už tak nějak předem tuší, co od nich může čekat. Tady mě asi nejvíc bavila vizuální stránka (ten film je už od úvodních titulků jednou velkou pastvou pro oči) a herecké výkony - všichni do jednoho jsou skvělí a přesvědčiví. Ano, nezastírám, že prostinký děj chvílemi nudil i mě, ale jako celek se mi to líbilo, a mám strašnou chuť ten film číst hodně symbolicky, řekněme jako určité podobenství o zániku mužnosti a nastolení vlády kastrujícího feminismu. Chvílemi je to nečekaně vtipné, ovšem pocity po závěrečném rozuzlení jsou spíše nejednoznačné (btw. škoda názvu filmu, který podle mě dává předem tušit, jak to dopadne) - čeho jsem to právě byl svědkem? mám chuť se ptát. A skončilo to tedy dobře, nebo nějak jinak? Myslím, že tenhle film se dá v hlavě převalovat dlouho, a to se mi na něm líbí. P. S. Starší verzi s Eastwoodem neznám a dozvěděl jsem se o ní až po zhlédnutí této nové verze. (16.07.2017)

Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím! Já se cítím Oklamaný svými hormony dennodenně! Podívejte, jsem jenom slabý muž a ono mít píču není žádná kvantová mechanika. Příklad z nedávna: Bohatě stačí, když mi v telefonu lehce svůdně (na stupnici svůdnosti od jedné do sta nemusíte ani na stupnici být) řeknete, že vám došel ananasový džus a kéž by se tak našel někdo, kdo by vám ho doplnil. V ten moment se mi zatmí před očima v důsledku hromadnýho odlivu krve z mozku, péro se mi stočí jako buzola po směru životního šuku, já okamžitě zanechávám veškerých činností, i kdybych zrovna někomu operoval srdce, a vydávám se přes devatero hor, řek, lesů, pouští, minových polí, v chladu, horku, bouři, hurikánu, na kajaku, velbloudovi, rotopedu, bez bot, peněz, otázek, přímo rovnou po vůni poševního výtoku. Jelikož moje pohlavní pudy řídí pouze jediná mozková buňka, která 24/7 řve go!Go!GO!, začnu si důležité organizační dotazy pokládat zpravidla při překonávání posledního poschodí. Byla to vůbec výzva k sexu? Neměl bych ten džus radši koupit? A nevolal jsem si vlastně s mámou? Tak takhle těžký život má člověk, co je otrokem svého z celého žaluda nenasytného ptáka. Ach, jak já tomu Kolinovi rozumím! (16.10.2017)