Blok 99

Příběh lampse a Bloku 99 aneb Jak uznání přechází v úžas. Co na tom, že se jedná o "pokleslý", až abstraktně násilný snímek, v němž jeden maník láme na kusy celou bandu nepřátel... Blok 99 je ojedinělou, nepředvídatelnou a brutálně gradující alternativou nadutých grindhouse žánrovek, v níž má hlavní hrdina mnohem blíže k obyčejnému člověku a styl napodobuje jeho vývoj nejprve strohostí a minimalismem, postupně užitím až surreálného prostředí a detailně snímaným násilím, které se stává jediným možným východiskem. A ústí do emocionálního závěru, který vás sejme. Výborný Vaughn a geniální Zahler, který se pro tenhle biják narodil. Mám takový pocit, že až budoucí divácké generace povedou debatu o kultovních filmech z počátku tohoto století, tahle bezprecedentní zabíjačka bude okupovat přední příčky. (29.09.2018)

Unikátní film bez kompromisů, u něhož nevím, k jakému jinému snímku bych ho /atmosférou/vyzněním/feelingem přirovnal. To se v časech dnešní kinematografie moc často nestává. Hlavní postava vypadá jako "trumpovský redneck", fór je v tom, že když od něj v úvodu čekáte chování, které by předsudečně odpovídalo jeho vizáži, nedočkáte se, poněvadž vás překvapí tím, že je v něm víc, mnohem víc. Druhý fór je v tom, že se i přesto jím činěného násilí nakonec dočkáte. A to v takové míře a tak zvláštně podaného, že má skoro až transcendentální účinek. Ono to totiž vypadá nefilmově. Celý snímek má relativně ošklivou kameru (digitální barvy, nepříjemné a nezvyklé úhly), při bojových scénách se skoro nestříhá a nezřídka jsou snímány nepřirozeně velké celky, gore rovněž vypadá jinak než v jiných filmech. Ale jako - já skutečnou rozšlapanou lebku nikdy v životě neviděl - a to, že tedy vypadala jinak, než v miliardě jiných filmů, mi dávalo pocit, že ji možná poprvé vidím... Spíš než film mi tedy Brawl in Cell Block 99 připomínal velice realistický sen, který se čím dál víc mění na noční můru, do které se člověk noří hlouš a hloubš. Každopádně jeden z filmů roku. (14.10.2017)

Zahler umí psát; a to scénáře i knihy. Proto je zarážející, že tentokrát ho tolik zrazuje právě psaní. Zatímco první polovina (a speciálně pak prolog) si dává načas opodstatněně, aby dodala pořádné maso motivacím a pod povrchem bujícím běsům Bradleyho "Hulk" Thomase, tak druhá od vstupu do systému to celé zazdí. Postavy jsou v ní ploché až nechtěně směšné, akce je pomálu (což špatně není) a je až neumětelsky pomalá (což špatně je), děj pak absentuje zcela, lokace věznic jsou pak přesvědčivé asi jako předvolební sliby. Místo přímočaré údernosti (zúročující důsledně budované Bradleyho motivace) se začne sázet na až absurdní u-t-a-h-a-n-o-s-t. Nikoli však stylovou, která by budovala tenzi ticha před bouří či se věnovala postavám, ale nadbytečnou, kdy mělo skončit pěkných pár desítek minut ve střižně. A o co více je Vaughn v úvodní civilní "d'onofriovské" poloze respekt budící, o to méně mu to sedne v následné muklovské poloze mlátičky jedoucí v napřesdržkuvšem módu Michaela "Bronsona" Petersona. Prostě tuctový grindhouse, kterému hraje do karet, že tu dlouho žádný seriózně míněný nebyl. (15.10.2017)

Když Bradley ve vazební místnosti na Laurenino "Miluji tě" odpoví výmluvným a lakonickým mrknutím oka, víte že jste v rukách schopného filmaře, který dokáže mnohokrát ohraná schémata osobitě. Jsem rád, že i ve svém druhém filmu S. Craig Zahler potvrzuje svoje kvality a ukazuje, že to není žádná rychlokvaška. Snad to vyjde i do třetice s Melem Gibsonem. (29.10.2017)

„Nápravné zařízení Redleaf je věznice s maximální ostrahou. Já ale preferuji jiný výraz. Takový, díky kterému si uděláte jasnější obrázek. Věznice s minimální svobodou. Když budete dělat potíže, vaše minimální svoboda se ještě zmenší. Na tak malou, až bude skoro mikroskopická. Rozumíte mi?“ Stejně jako v předešlém Kosti a skalp si Zahler jede to své pomalé tempo, zas má k dispozici vcelku velkorysou stopáž, a přesto mě nestačil ani na chvilku začít nudit. Člověk tak může v klidu poznat hlavního hrdinu a začít mu fandit, a alespoň trošičku se naladí na následné čekání ve vězení. Ačkoliv ve své podstatě je to jen past na diváka, protože Bradleymu brzy začne docházet to, čeho má zdánlivě ze všeho nejvíc…čas. Vaughna mám spojeného s jiným typem rolí a upřímně řečeno i kvalitami. Tady jsem ho však opravdu „žral“. A maximálně jeho postavě fandil, protože peklo, které zažívá, se stále víc stupňuje. Pak najednou přijde telefonát a už je vše jasné…Zahler znovu nekompromisní a vyžívající se v brutalitě. A já ho zas odměním solidními 4*. (27.01.2018)