Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Tato hra nemá seminář. Jednotlivé pasáže hry jsou pouze doprovázeny komentáři. Tato hra se totiž hraje vlastně dvakrát. Podle Cimrmana a v podání rakouského profesora Fiedlera. Padevě si totiž na Cimrmanově hře sušil houby, takže jsou některé části špatně čitelné a dají se pochopit více způsoby. "Hoďte na něj deku nebo ho zabiju." :D (25.01.2013)

Hra jinak koncipovaná. Seminář střídá hru a hru střídá seminář. Samotná hra pro mnohé platí za slabší, ale já ji mám silně v oblibě. Stejně tak i tento záznam, který nově zachytil v roli Jana Hrabětu a Genadije Rumlenu. Z té první vlny záznamů DJC z 90. let je to jeden z těch lepších a rozhodně i technicky vyspělejších a rád se k němu vracím. (20.03.2024)

Velmi zajímavý projev evoluce uvnitř Divadla Járy Cimrmana. Originální experiment autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, v němž si poplatni tradici svého divadla malé formy tentokráte dovolili porušit obvyklou strukturu své hry a zaběhlé schéma ,,seminář - hra" propletli do fascinujícího pásma fiktivně rekonstruovaného Cimrmanova dramatu. Jako stěžejní bod pak vypíchli právě fenomén vědecké rekonstrukce (sofistikovaně usazené mezi rivalitou Prahy a Vídně), jejíž parodie je nosným motivem celého kusu. Vrcholů tu pak divák může najít několik (kupříkladu až filmově působící flashbacky s trojnásobným či dokonce čtyřnásobným retrospektivním vnořením, v divadelních poměrech ovšem jen zaručeným zdrojem humoru), já volím profesorem Fiedlerem vypuštěné pasáže obchodního cestujícího Jeřábka plné dráždivě nevyřčeného (,,...prostě bezbarvé nicneříkající tlachání upovídaného strýce...no prostě nuda, nuda, šeď, šeď ...") a především pastiš údajné dobové kritiky Jana Nerudy...práce s jazykem a jazykový cit autorského dua S+S je až neuvěřitelná... ,,Polka jede, Polka jede..." Unikátní je též vrstva nonverbální komunikace, díky níž je celý projekt o domnělém českém velikánu tak působivý - mimo odstínů a tónů hlasů, proxemiky atd. především obsazení jednotlivých rolí a cílená práce s typologií jednotlivých (ne)herců - třeba právě popisy výše zmíněných nepojmenovaných Jeřábkových sexuálních orgií čte Petr Brukner, jehož hlas je až dětsky nevinný a celkově působí plaše a nesměle, tahle inkongruence je pak přesně tím správným okořeněním již tak dokonalého díla... (29.11.2011)

Tak tohle patří do zlatého fondu cimrmanova odkazu. Tak revoluční pojetí divadelní hry, to se jen tak nevidí. Retrospektivní vložky a alternativní Fiedlerova verze, v kombinaci s komentáři a semináři - a hlavně s hromadou vynikajícího humoru - to je až nebezpečně skvělé. Hlášky jako "Cos to udělal, Pepiku?", "Říká se, že doušek vína dodá herci jistoty. Nevím." nebo "A tak se návštěvou Járy Cimrmana proměnilo ospalé lázeňské městečko přes noc v překrásnou uhelnou pánev." - to mě dostalo úplně do kolen. A to ani nemluvím o špionskejch babkách kořenářkách. A to je jen zlomek všeho, co je v této hře k vidění. Jedna z jejich top her. (22.01.2020)

Dost možná z té slabší části her Divadla Járy Cimrmana, přesto opět skvělý originální divadelní počin. Že se nedochovalo moc z textu původního dává Cimrmanologům alespoň větší prostor a pak to vede i k zábavným trapasům, jakým se Fiedler nedokázal vyvarovat. A přesto, že to jen umocňuje komický efekt, postava Marty přece jen volá po herečce. Nejlepší byla Fiedlerova scéna s Wassermannem XD (29.03.2010)