Němý Bobeš aneb Český Tarzan

-„Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny“ -„Inu, vysoká…“ Atypicky pojatá hra, která je zároveň dokumentací vlastní rekonstrukce. Struktura jejího vyprávění není nepodobná 21 gramům a podobným kouskům, roztomilé jsou mnohé flashbacky typu „maminka mi vždycky říkala…“ zatáhnutí opony, roztáhnutí opony - na jevišti stojí jiná postava, pravděpodobně maminka dotyčného, která pronese jedinou větu – zatáhnutí opony, roztáhnutí opony – původní scéna pokračuje tam, kde skončila. Zcela chybí úvodní přednáška, tou je v podstatě prostoupena celá hra. Potěší citace údajné dobové kritiky Jana Nerudy, potěší množství nezapomenutelných scének, např. z filmu Nejasná sezóna dobře známá se starým papouškem („A je po ptákách“). Němý Bobeš, stejně jako ostatní hry Cimrmanů, úmyslně připomíná amatérský počin a vlastně jím je a je to tak dobře. Takhle se sice můžeme domnívat, že verze profesora Fiedlera z Vídně byla nakonec přeci jen věrnější předloze, ale byla i vtipnější? Těžko. „Což je pár kilometrů – přesněji dva“ 80% (24.06.2007)

Ano, to je možné: ve stínu jakéhosi dobrodružného thrilleru sledujeme dosti zajimavej výpad pahrbku geniality všestranného vynálezce, všestranného světce, básníka, ale i vášnivého odpůrce neortodoxní lykantropie..., kdy vlastně dojde k letmému uždibnutí docela malinkatého kousku z řad tajemný sekty všehoschopných papoušků a její možná neplánované kompozice v poněkud rozmázlém odéru sušených hub - avšak není zde žádného divu, vyřizuje Štruncová :-D (25.06.2022)

"Tatínek je blbec!" Tato slova by z úst Jana Svěráka nebo Filipa Smoljaka byla určitě rouháním, protože němý Bobeš je další mistrovské dílo geniální autorské dvojice. Klasická konstrukce her DJC (přednáška, hra) tu byla rozbořena, aby byl humor podáván v trochu jiném balení, založeném na úžasném handrkování mezi Prahou a Vídní a dohledávání chybějícího textu, podle míst čitelných pod zátěžemi. Výsledek je skvostný a my můžeme být jen rádi, že jistá Růžena Málková neuměla plovat, protože jinak by asi tahle hra nevznikla. (26.10.2011)

Jediná hra Divadla Járy Cimrmana, která se nedrží tradičního modelu seminář - hra. Divák může sledovat, jak se vědec - restaurátor snaží slepit dohromady dramatický kus, z kterého se dochovalo asi jen 5% původního textu. Zajímavá změna, nicméně má za následek rozbití tradiční celistvé komedie. "Tak tedy vzhůru... " "Pro mě za mě, jděte si třeba do prdele!" "...do Grünbachu!" (17.12.2005)

Hodně lidí asi zklamu, ale český fenomén Jaroslav Cimrman mě zcela míjí a jako nestraník musím říct, že to zas až taková sranda a zábava není. Samozřejmě scénář pánů Svěrák + Smoljak je velmi originální a v lecčems i nadčasový, ale prostě to tak nějak není ono. Jsou tam originální a vtipný hlášky, ale stejně tak i hluchá místa. Za mě osobně jen 35% (13.04.2016)