Réžia:
Ladislav SmoljakObsahy(1)
To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (169)
Střídání semináře s hrou způsobuje, že 'Němý Bobeš' má velice slušné tempo. Po 'Aktu' druhá hra, kterou jsem od DJC viděl (11.6.2010) je s odstupem času mnohem záživnější. -Koho to sem čerti nesou? -Až na věky, Mikovče. -Vyšli jsme si se starým papouškem na zmije. (...) Je na malinách. (...) -Hoďte na něj deku, nebo ho zabiju. (...) Pozorovali jsme srny tři noci a na vlastní oči jsme se přesvědčili, jak jsou plaché. Například do míst, kde jsme je čekali, vůbec nepřišly. ____ 74% (1971) ()
Jediná hra Divadla Járy Cimrmana, která se nedrží tradičního modelu seminář - hra. Divák může sledovat, jak se vědec - restaurátor snaží slepit dohromady dramatický kus, z kterého se dochovalo asi jen 5% původního textu. Zajímavá změna, nicméně má za následek rozbití tradiční celistvé komedie. "Tak tedy vzhůru... " "Pro mě za mě, jděte si třeba do prdele!" "...do Grünbachu!" ()
"Říká se, že doušek vína dodá herci jistoty. Nevím. Pan Živný nebyl schopen udržeti své potácení v mezích jeviště a co chvíli nám zmizel v kulisách. Jeho „Kuš!“, kterým se obracel do nápovědní budky, ostane v mé paměti provždycky. " Bořivoj Penc zde prožije svou hvězdou chvilku při referátu. Pokud jde o obsah představení tentokráte probíhá analýza hry Němý Bobeš, takže se nějakého uceleného děje divák nedočká. 80% ()
Zajímavý styl promíchání hry a seminářů. Kritika Jana Nerudy, srovnání vídeňské a pražské verze hry a hláška "Tvou ženu od prusko-rakouské vojny nikdo neviděl. Přiznej se Mikovče. Že tys ji zabil?" byly pro mě osobně nejlepšími momenty představení, kterému celkově nemám moc co vytknout - na rozdíl od ostatních her nemělo představení výraznější slepá místa a bavil jsem se po celou jeho dobu. 4* ()
"Chtěl bych touto cestou poděkovat vedoucímu filmového archivu Praha Žižkov panu Kučerovi za to, že nám umožnil shlédnout krátký film Tatranský národní park, část druhá, Srny a kamzíci." aneb formálně nejambicioznéjší kus ŽDJC s božským uštěpačným střetem našeho pražského týmu a naivního řešení vídeňského profesora Fiedlera. "Kdepak náš Walter! To je pašák!" ()
Galéria (7)
Fotka © Divadlo Járy Cimrmana
Zaujímavosti (10)
- V dece, pod kterou je Papoušek, jsou díry, aby představitel Papouška trefil mimo scénu, když má „spadnout za scénou“. Díry tam však vždy nebyly. „To jsme ještě byli na Solidaritě a hrál tu roli Papouška Michal Weigel, syn Jaroslava Weigla. No a když měl jít za scénu, kde ‚jakoby‘ spadne, tak šel směrem k hledišti a spadnul na jednu divačku. Naštěstí se divačce ani Michalovi nic nestalo a publikum se mohlo zbláznit smíchy. Od té doby jsme tam udědaly díry, aby Papoušek trefil mimo scénu a nespadnul tam, kam nemá,“ vzpomíná Jan Kašpar. (mnaucz)
- Původně v přednášce o Cimrmanově dolu Marcela se řešilo, zda Jára Cimrman jako majitel dolu byl nebo nebyl kapitalista. Po roce 1989 byla pasáž ze hry vyřazena, protože už nevzbuzovala smích. (mnaucz)
- Dr. František Petiška z Brandýsa nad Labem, který je zmíněn v první ukázce, byl hercem Divadla Járy Cimrmana. Zemřel v roce 1980. (gjjm)
Reklama