Olli Mäki

Celý čas jsem přemýšlel, proč jsem si tento film mohl přidat do Chci vidět, když box přímo nesnáším. Zřejmě jsem přehlédl, že hlavním tématem je box a proto se těšil na netradiční životopisný snímek. Bohužel se jedná o více méně standardní boxerský film, který sice má velmi zajímavou formální stylizaci, ale jinak nepřináší nic moc objevného, než to, co lze určitě vidět v drobných obměnách v spoustě jiných tematických sportovních dramat. Takže největší přínos film o Ollim Mäkim v sobě skrývá pro domácí finské diváky a pak asi pro skalní fanoušky boxu, jež umělecký portrét konkrétní osobnosti může naopak hodně oslovit a obohatit. Oproti americkému Zuřícímu býkovi od Martina Scorseseho, kterému jsem dal 2 hvězdičky a na kterého si lze i skrze černobílý vizuál u toho vzpomenout, Kuosmanenův snímek určitě aspoň drží lépe pohromadě, nemá tak přehnaně dlouhou stopáž a hlavně vyhýbá se to jakýmkoliv nechutným scénám. Také jistá důstojnost ze strany tvůrců mě nakonec nutí zaokrouhlit nahoru, neb umělecky je to natočeno velmi zdařile a minimálně dobovou atmosférou či místy skoro až dokumentárním pohledem do zákulisí velké sportovní události mě to chvílemi dokázalo i zaujmout. Jinak o nějakém výrazném zážitku z mé strany zde mluvit moc nedokážu, osud a událostí kolem hlavní postavy šly napůl mimo mě. 55% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (04.03.2021)

Konec boskovického festivalu 2017. Neděle. Ráno film, Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Finský film o boxerovi z 60. let mě nepřilákal ani tak svým námětem jako tím, že Oli (skutečná postava) pocházel z Kokkoly. Tak, jak měl Rocky přezdívku "italský hřebec", tak se Olimu říkalo "pekař z Kokkoly". No a právě v Kokkole jsem před pár lety byl na 14 dní na návštěvě. A upřímně jsem si nedokázal moc představit, jak by se tam dal natočit film. 99% katastrální výměry toho města tvoří les. A taky že jo, úvod filmu se odehrává v lese (asi málokterý divák pochopí, že to je ta Kokkola). Film je černobílý, ale tak strašně nenáročný, že se k nedělnímu dopoledni a jako rozloučení s pohodovým festivalem náramně hodil. Děj by tak tak vydal na kratší povídku, nebo sloupek v novinách, z finské přírody nevidíme nic, protože černobílá kamera snímá málo a navíc v noci. Nic pořádného nevidíme ani z Helsinek, žádné vybíhání schodů k helsinské katedrále á la Rocky se nekoná, běhá se dokolečka po pláži. "Pointa" celého příběhu z filmu trčí jako sláma z bot, tvůrci ji do diváka ostatně tlačí hned v názvu filmu. No a co, že je to vlastně o ničem? V boskovickém kině mají pohodlné sedačky... (17.07.2017)

Nejprachobyčejnější den v životě Olliho Mäkiho. Iluze šedesátek je sice povedená, ale film je tak civilní a uvěřitelný a humor tak jemný, až to občas bolí. Fakt tyjo, chlap se má dostat do formy před životnim zápasem a místo toho aby se brodil ve sněhu s kládou na ramenou, tak tam pobíhá kolem Dagmar Veškrnový. Kámoš řikal, že kdyby se při závěrečnym vážení Olli nedostal pod váhovou hranici 57kg a jeho šance na titul by vyprchaly už v tom momentě, dal by jasnejch 5 hvězd. To by mi sice přišlo taky jako dost srandovní vyústění, ale zase nějakym pořádnym boxem bych nepohrdnul. Ten zápas o titul mohl klidně zůstat takovej jakej byl, ale mohlo se k tomu přihodit víc kvalitního mlácení do žeber, i kdyby z tréninku. (65%) (08.07.2016)

Především bych ráda vypíchla dobovou atmosféru, která se tvůrcům do filmu povedla dostat. Dále mě zaujala nesmírně lidsky působící obyčejnost příběhu finského boxera Olliho Mäkiho. To vše ve spojení se střízlivými hereckými výkony dělá snímek velice uvěřitelným. Prostě mám po jeho zhlédnutí pocit, že se to tak nějak opravdu stalo, což o převážné většině filmů z boxerského prostředí rozhodně říct nemůžu. Hrozně sympatické mi také přišlo, že Olli Mäki v den D upřednostnil svou lásku k milované ženě před úspěchem a slávou. (75%) (07.10.2020)

Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale otravnejší športový film s otravnejším príbehom som hádam ešte nevidel. Absolútne, ale absolútne nič zaujímavého, až na jeden zápas na konci, hoci aj jeho výsledok bol jasný už v prvých piatich minútach filmu. Hlavná postava sa tu len tak motá, bedáka, horekuje, krčí plecami, druhá postava zase do nej hučí, že musí a musí a musí.... a vlastne nič z toho. A tak stále dookola. A dievčinka? No neviem... moc romantiky to tiež nepobralo. No skrátka veľké sklamanie, nechápem čo kto na tejto kakačke vidí. Na hranici odpadových záležitostí. 30/100 (19.11.2019)