Zkouška dospělosti
Bacalaureat
Baccalauréat
Family Photos
Graduation
Graduation
Graduation
Graduation
Réžia:
Cristian MungiuScenár:
Cristian MungiuKamera:
Tudor Vladimir PanduruHrajú:
Adrian Titieni, Maria Dragus, Lia Bugnar, Mălina Manovici, Rares Andrici, Vlad Ivanov, Valeriu Andriuta, Ioachim Ciobanu, Petre Ciubotaru (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Romeo Aldea býva v malom horskom mestečku v Transylvánii a svoju dcéru vychovával v predstave, že keď dovŕši 18 rokov, odíde žiť a študovať do zahraničia. Jeho plán sa blíži k svojmu úspešnému koncu – Eliza dostala štipendium na štúdium psychológie vo Veľkej Británií. Už len musí urobiť skúšku dospelosti - maturitu – pre dobrého študenta ako je ona je to len formalita. Deň pred jej prvou písomnou skúškou ohrozí jej plány nehoda. Teraz je Romeo ten, kto musí urobiť rozhodnutie. Sú spôsoby ako problém vyriešiť, ale žiadny z nich nevyužíva princípy, ktoré on ako otec svoju dcéru učil a ako ju vychovával. (ASFK)
(viac)Videá (6)
Recenzie (82)
Když jsem vycházel ze sálu, zaslechl jsem komentář: "Děj byl zajímavý, ale hrozně mě nudilo, jak 5 minut tam spolu dva lidi mluvili a jinak se nic nedělo." A já tu druhou část mám opačně. Chápu, že je možná efektivnější prezentovat dialog jako prostřihy detailů mluvících postav, ale Mungiův přistup, kde používá několikaminutové záběry, mě vtahuje víc do scény. At kameru nechá běžet při rozhovoru, nebo ji nechá sledovat kráčejícího člověka. A přitom mi to nepřišlo samoúčelné (mrkám na držitele Oscara). Další dva pilíře, které film pevně podpírají, jsou výborné herecké výkony (hlavně otec rodiny) a již zmíněný příběh, který dává divákovi poměrně nejednoznačné dilema. ()
Všadeprítomná k-o-r-u-p-c-i-a. Kdekoľvek. Trebárs. Na Slovensku. V „zaostalom” Rumunsku. Na rôznych miestach. Od polície, súdnictva, cez školstvo, až po medicínu a cetera, cetera, cetera. Sledujem vývoj dejstva okolo dobre situovaného doktora Aldeu. Jedného dňa čaká na jeho mladú dcéru : m-a-t-u-r-a. Elize nič nestojí v ceste. Po zdolaní skúšky má možnosť odísť na Cambridge. Okey - doke, zatiaľ je všetko, ako má byť. Chybička krásy spočíva ale v tom, že tesne predtým bola počas cesty do školy prepadnutá. Na mysli mám, nie pred skúškou, ale de - facto, nechýbalo k tomu veľa. Ona je touto nepríjemnou udalosťou maximálne otrasená, a tak v momente skladania t-e-s-t-u, zlyháva. Čo teraz ? Oddaný tatko chce, aby dcérenka zmaturovala, a „vypadla z domu” , pretože v tomto zapadákove - nie je žiadna budúcnosť, perspektíva ! Opýtam sa primitívnu otázku. Čo je v súčasnom svete dôležité ? Samozrejme, okrem zdravia. Stále nič ? Ani mäkké f ? Poviem to teda na rovinu. Sú to : Z-N-Á-M-O-S-T-I. Bez nich obyčajný človek neznamená ani h-o-v-n-o ! Zoberte si, aké je to ľahké. Niekto vezme mobil a zavolá - tomu, hentomu, tamtomu, a ten zase... Dnes, keď poznáte ľudí na „správnych miestach” , vybavíte aj Anciáša !!! A týmto mottom sa riadi Dr. Romeo Aldea, ktorý raz príde na políciu, kde mu pracuje kamarát, a nezavíta sem iba kvôli tomu, kto prepadol jeho milovanú a jedinú dcéru, pre ktorú chce len to najlepšie ? A odteraz mám čoraz nepríjemnejšiu náladu, na čo sa musím prizerať, a pritom, je to také normálne, bežné, už celkom zaužívané v p-r-a-x-i. Je to skrátka bárskde. Na rumunskú kinematografiu nemám čas. Ale renomovaný predstaviteľ rumunskej novej vlny, Cristian Mungiu, mi dozaista otvoril oči. Herec v hlavnej úlohe Adrian Titieni, z ktorého špičková, ručná kamera - kameramana Tudora Vladimíra Panduruho, ani na chvíľu nespustí oči, mi trochu pripomínal britského hereckého veterána Toma Wilkinsona. Pozoruhodný výkon podáva aj Mária Dragus, v úlohe Elizy Aldey. Postavy Magdy i Sandry boli čímsi zaujímavé. Rozmýšľam, že si dám od Cristiana pod zub : 4 mesiace, 3 týždne a 2 dni. Zaujal ma. ()
Film jako rafinovaně sestavený a dobře promazaný mechanismus, promyšlený a zhotovený konstrukt, film jako technicky vykroužený oblouk vyklenutý nad jasnou tezí, poselství, moralitka, bajka, ústící do předem stanoveného finále. A příběh jako svázaný rukojmí v jeho područí. Nikdo neříká nic jen tak, nic se jen tak neděje, všechno je podřízeno tomu, co chce autor sdělit, a všechny rozhovory jsou TAK patetické a uvědomělé. *** Cením si silných filmů, v nichž se stejným magickým procesem jako ve skutečnosti rodí z nějaké prvotní konstelace fascinující příběh, vycházející z nutnosti, neúchylné logiky, s překvapivými, ale niterně ústrojnými zvraty, příběh spějící do jedinečného konce, který bude stejně nečekaný jako jediný možný. *** Stejně vysoko si cením silných filmů, které místo originálního vyprávění tak či onak originálně komentují skutečnost, předvádějí a rozvíjejí nějaký nápad, chtějí něco konkrétního říct, vytvořit, zaznačit, zdůraznit, využívají filmové médium k vyjádření čehokoli, co je napadne. *** Cením si filmů obojího druhu - užívám si ty vypravěčské i ty výkladové, postřehové, komentující. Miluju i jejich záměrné rafinované kombinace a křížení. *** Ale vlastně nakonec vždycky bezmocně krčím rameny nad filmy, které nejsou ani ryba ani rak. Nad těmi, co předstírají věrohodný příběh ze života, ale přitom příběh zjednodušený, zbavený vnitřního vývoje, typizovaný, okleštěný, podvolený tomu, co se "tímto ukazovaným" chce "říct". Autor může být sebechytřejší, ale vždycky je poznat, že jeho supervysoká inteligence je služebná, má vymezené pole, za něž se nesmí pustit, že nechce vidět a pochopit zásadní věc, dopouští se komunikačního omylu - že mu totiž uniká rozdíl mezi vyprávěním a výkladem a zneužívá první pro druhé. Že znásilňuje, s předem stanoveným cílem napodobuje přirozený příběh, v němž to pak nutně skřípe a odchlipuje, šustí papírem, jak autor cíleně znevolňuje realitu, když za ni vydává byť i sebedůmyslnější konstrukt, protože prozrazuje, jak moc touží něco předem připraveného doložit. Vždycky je cítit, jak se autor sám chytil do pasti a že patetický je vlastně především on sám, že se svým způsobem - často i obdivuhodně vychytralým - brání a uzavírá životu v jeho ustavičně unikavé, prchavé, rafinované vyvíjivé podstatě, že si přeje ho výkladem svázat a ujařmit - a nikoli jen příběh svého filmu, ale že si přeje napravit a zabezpečit si samu složitou skutečnost. A tahle didaktika se míjí se světem, jaký je, je naivní a v jádru slabošská a nehezká, i když pochopitelná. *** A tak i tady. Je poznat, že od filmu 4 měsíce 3 týdny a 2 dny je režisér mnohem sběhlejší, šikovnější ve svých praktikách, ale že vůbec nezmoudřel, dál se dopouští stejného omylu, když chce věřit, že výklad a komentář skutečnosti lze doložit zkonstruovaným příběhem a rozvernou a překvapující životní ironii nahradit jasně čitelným, unylým patosem: ty neustálé uvědomělé rozhovory otce s dcerou, ty neustálé uvědomělé rozhovory lékařů, policistů, politiků a manželů o jejich vlastní úloze v dějinách Rumunska, o jejich zodpovědnosti a svědomí - a jak nikdy nikdo nemluví o ničem jiném, přirozeně, ach. Ach. Deklamující postavy už přece nemohou tak smrtelně vážně k divákovi promlouvat za život sám, éru téhle budovatelské poetiky už máme dlouho za sebou. Kdyby film aspoň méně předstíral, že lidi, kolegové, příbuzní, milenci, známí i neznámí spolu takhle v jednom kuse běžně hovoří, že mezi nimi neproběhne dialog, aby se v něm netematizovalo svědomí, Rumunsko, úloha mladého člověka v rumunské společnosti a ve světě, ale třeba si z toho s nadsázkou učinil za vlasy přitažený nástroj, dalo by se alespoň smát spolu s ním. Takhle se - navzdory nepopiratelné režijní bravuře, důmyslnosti a inteligenci tvůrce - z něj chvílemi stával krutý nástroj nechtěné komiky. A skoro neznám smutnější zážitek, než když mě autor s takovým potenciálem nutí se jeho dílu smát. *** () (menej) (viac)
Po celou dobu trvání filmu, jsem měl neutuchající pocit, že kdyby něco takového natočil režisér Cristian Munglu za dob SSSR, pravděpodobně by zbytek svého života strávil někde na Sibiři v gulagu. Bacalaureat je totiž syrovým a nekompromisním průřezem rumunské společnosti, která svým osobitým stylem vyprávění působivě koresponduje s přáními a touhami hlavního hrdiny. Celý film tak krásně vykresluje tu "všednost" našich rozhodnutí a životních cílů, přičemž možná právě proto na mě zapůsobil tak silným dojmem. Je zde totiž neustále přítomen pocit, že něco podobného se může stát komukoliv z nás. Není právě tohle tím nejzásadnějším aspektem ze všech? ()
Keby sme sa miestami nemotali v kruhoch a nemal som pocit, že film mohol byť kratší v tom, ako podal svoju myšlienku, bolo by to super. Film je skvele zrežírovaný, výborne napísaný a má skvelé postavy. A chcete vedieť ako to na konci dopadne a či film skutočne k niečomu dospeje. No ako som povedal, mám pocit, že sa točíme v kruhoch a celý čas riešime to isté a okrem toho film nám mnohé veci naznačí a pôjde nejakým smerom, no následne už na tieto otázky nedostaneme odpoveď a celé to ostane veľmi otvorené. A popravde, ja by som chcel poznať odpovede na niektoré otázky v tomto filme. Pretože nechať niečo otvorené je super, no nedať skoro žiadnu odpoveď, to ma úplne neberie. Ale atmosféra filmu a výborný scenár z neho skutočne robia príjemné pozeranie. Takže určite odporúčam vidieť, len si nie som úplne istý, či nebudete mať tiež podobné pocity. Skúste s tým teda počítať. Hodnotenie: B+ ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (1)
- Celosvětová premiéra proběhla 19. května 2016 na Cannes FF. (ČSFD)
Súvisiace novinky
Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes
Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (viac)
69. ročník MFF Cannes
V neděli skončil 69. ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes, který přinesl mnoha tvůrcům různá ocenění za jejich tvůrčí činnost v oblasti filmu. Patronem tohoto ročníku stal francouzský… (viac)
Reklama