Skúška dospelosti

Nemocná doba, nemocná společnost. Rumunská nová vlna má přesně všechno to, co chybí současné české kinematografii - nebojí se být společensky kritická, nebojí se ukázat realitu v pravém světle, odhalit status quo protykanosti společnosti, korupčního balastu, morální úpadek. Rumunský Michael Haneke upomene skutečně k Henekeho Utajenému, tou předtuchou něčeho tíživého, tragického...vykořeněností hrdinů...korozí národní i osobní identity...motivem všudypřítomného pocitu ohrožení... a jako v Bílé stuze - jednání dospělých se otiskuje do dětí... (07.05.2017)

Filmová výzva 2018 . Rumunsko. Rumuni a Cristian Mungiu opět zazářili. Výborně vystavěný a nasnímaný příběh, který jednak tepe rumunskou realitu dnešních dnů, ale současně prostřednictvím dlouhých a chytře promyšlených dialogů klade řadu zásadní otázky pro jedince, ať žije kdekoli. Za doslova mistrnou záležitost považuji rozhovor Romea a jeho matky o tom, kam se má ubírat život Romeovy dcery. Rumunština mi opět připomenula, že se jako románský jazyk hodně podobá francouzštině a italštině. (13.05.2018)

To co tady řekl kamarád a kolega Enšpígl o tomto filmu je vlastně něco, co mi dokonale sedí k současné rumunské vlně. Rumunské filmy jsou aktuálně strašní šmíráci. Kamera se tu nalepí na záda fotra, kterému přepadnou někde v parku dceru zrovna v momentě, kdy ji násilím chce naroubovat na anglickou školu, aby vypadla z Rumunska a tak dělá, co může a co umí, aby se to opravdu uskutečnilo. Emoce z neustále se kupících problémů stříkají ze všech směrů a divím se, že starej fotr si během filmu nevystřelil pro klid duše mozek. Můžete tedy počítat s tím, že je tento film dost kritický k současnému Rumunsku, na což já jako divák Rumunska neznalý, rád slyším a jsem rád, že se také něco zajímavého dozvím o Rumunsku. Obrovské štěstí tohoto filmu je námět, jeho průběh, ale i délka, která konečně nehraničí se třemi hodinami, což jsem u Rumunska za poslední léta párkrát také zažil, a že je i na co koukat, protože mladá Maria Dragus ve své roli jednoznačně se svým otcem obstála. (30.06.2021)

Příběh rumunského lékaře, který bojuje o lepší život dospívající dcery. Stačí jen udělat zkoušky a dostat stipendium na studia v Anglii. Jenže osud si se zúčastněnými zahrává, objevují se nečekané problémy a na světlo vycházejí kostlivci ze skříní. Nezbývá než obrátit se na přátele, přátele přátel a požádat je o pomoc. Nikdo ale nic nedělá zadarmo. (19.07.2017)

Znáte rčení o tom, že namazaný krajíc padá vždy svou namazanou stranou dolů? Tak Zkouška dospělosti je film právě o tom, když vám v životě nepadá krajíc, ale rovnou celý namazaný bochník a po pádu se ještě odrazí a dopadne (jak jinak než opět namazanou stranou) ještě o kus dále čili máte o to větší svinčík. Mungiu točit umí, o tom žádná. Problém je, že stejně jako u 4 měsíců mu samotná stupňovaná osobní tragédie slouží jako prostředek pro nastavování zrcadel společnosti a poměrům. Jenže tam kde to ve 4 měsících šlo pěkně ruku v ruce pospolu a vždy to bylo především o těch postavách, tak tady to působí přesně opačně. Jako by tu příběh sloužil jen jako odůvodnění k dalším a dalším přesahovým komentářům a osudy lékaře, jehož cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, tu jsou tak nějak navíc a na druhé koleji. A ono je to v této poloze "jdu za tím a tím, kousek po kousku ustupuji ze svých principů a podvoluji se korupci, která tu je na každém rohu a čím dál tím více jsem uvízlý v sebezničující spirále" značně kolovrátkové čili ve výsledku poněkud ubíjejí*zííív*cí. (15.07.2016)