Ja, Daniel Blake

Ken Loach patří mezi nejlepší tvůrce sociálních dramat a tímto snímkem svou neochvějnou pozici ještě posílil. Ta úděsná lidskou důstojnost stravující byrokratická mašinérie, do jejíhož soukolí se Daniel Blake dostal, když v důsledku nemoci přišel o práci a snažil se zůstat finančně soběstačný, snad ani nemohla být skutečná. Obávám se však, že takhle nějak to v současnosti opravdu chodí. A nejenom v Anglii, obdobné to bude asi ve většině „civilizovaných” zemí. Ve filmu se sice objeví několik odlehčujících momentů, ale jinak jde veskrze o tíživý, frustrující a depresi vyvolávající zážitek. (14.04.2020)

Pamätám si, že som mal kolegu práve z anglického Newcastlu, keď som pracoval v spojenom kráľovstve, ale to je už pomerne dávno. Volal sa Bill, a nebol v takej zúfalej situácii, ako Daniel Blake. Totiž, tento sympatický chlapík, má niečo po päťdesiatke, je vážne chorý na srdce, nemôže kvôli tomu pracovať v stolárskej dielni, kde dlhé roky spoľahlivo pôsobil. Neostáva mu teda nič iné, ako sa pobrať smerom k Úradu práce, kde chce požiadať o dávku v nezamestnanosti, ale popri tom zisťuje, že to nie je nič jednoduché, do popredia sa tlačí príšerná BYROKRACIA, samé vybavovačky, ktoré aj tak skončia na psí tridsiatok. Na Slovensku je postavený sociálny systém tak, že každý občan má automatický nárok na dávku v nezamestnanosti, t. j. - ( dávku v hmotnej núdzi, ktorú si treba odpracovať, taktiež choré na hlavu ! ) + kopec ďalších príplatkov. Ak to v skutočnosti takto funguje v Anglicku, tak Amen Boh s tými občanmi, ktorí to majú asi ešte horšie, ako my ? Je to možné ! Blake, aj popri tým všetkým problémom, ktoré pociťuje, i napriek tomu, si zachováva čistú hlavu, ale aj na neho, to po čase doľahne, že vybuchne, ako sopka. Vedľa sa mu nasťahovala susedka Katie z Londýna, s dvomi deťmi, ktorá taktiež žije z huby do úst. Z výplaty do výplaty, že sa rozhodne učiniť jedno nemilé rozhodnutie, ktoré nepoteší Daniela. On jej pomáha, ako sa mu dá. Režisér Loach nakrúca tak, že mi to pripomínalo sugestívny dokument, z ručnej kamery, ako to vlastne funguje v Anglicku, kde je taktiež veľká CHUDOBA. Excelentní herci, Dave Johns, je typický angličan, s klasickým prízvukom, to isté aj Hayley Squires, bol som tam, a presne poznám, ako rozprávajú, ich prízvuk, je nespochybniteľný !!! Veľmi ťažký film na srdce, kde koniec ma položil na lopatky !!! (24.02.2017)

Tak toto je hodně drsné, takto zametat s člověkem, který celý život pracoval, nikomu nic nedlužil a pak z něj udělat takovou trosku jenom proto, že systém není schopen empatie se staršími, neřeší jejich potřeby a znalosti. Je to hnus, v některých věcech mi to připomíná zavadění zkurvené EET u nás. Prostě se nauč používat IT, SW, dělat upgrady, instalace, restarty a kde, přesto že tě to nikdo neučil, nikdy to nebylo vyučováno ve škole. Se nedivím, že se na to někteří vysrali. Naštěstí si myslím, že u Nás taková buzerace ohledně sociálky nebo pracáku ještě není, ale co není může klidně být. To zasazovaní do pevně daných tabulek už se rozšiřuje, přitom lidi nejsou SW, lidi v tabulkách nefungují kurva. (23.03.2017)

Pozitívny dojem z filmu, teda pardon, skôr negatívny dojem z obsahu zobrazovaného sú skôr výsledkom hereckého umu dvojice hlavných hrdinov. Johns a Suires totiž dodávajú civilnosť a uveriteľnosť aj scénam, ktoré zbytočne tlačia na pílu a kde si Loach nedokáže udržať počiatočný nadhľad. Dejová línia Katie sa vyšplhá do najpredvídateľnejšieho extrému Trierovho razenia, tá Danielova našťastie stále vychádza najmä z jeho svojskej nátury v boji s veternými mlynmi. Mal som dojem, že sledujem film o KĽDR, ale zobrazenému napriek tomu verím, i keď skúsenosti mnohých sú samozrejme koncentrované do skúsenosti dvoch jednotlivcov. Nakoniec film akceptujem ako nadpriemerný vďaka apelu na dôležitosť medziľudských vzťahov mimo rodinný okruh, ktorých absencia je momentálne podľa mňa väčším spoločenským problémom ako "brazilovská" byrokratická mašinéria. 70% (02.04.2018)

Vždy když nějaký film vyhraje Zlatou palmu, tak mám velká očekávání. Možná toto umocnilo mé mírné zklamání. Po skončení promítání jsem sice slyšel smrkání do papírových kapesníčků a vzlykot. Avšak můj pocit z filmu byl, že až moc pateticky hrál na city diváků. Čímž se odrážela určitá nereálnost, jak byrokratické situace, komunikace a emancipace mezi lidmi funguje. (09.10.2016)