Ja, Daniel Blake

Ken Loach vo svojom filme nemusí nutne poukazovať na nič nové, ale musí nás veľa naučiť, jednoduchým zdvihnutím odolnosti, súcitu milosti, ktorá spočíva v počúvaní a odpovedaní na najhlbšie potreby toho druhého. Ja, Daniel Blake je film o ľudských hodnotách, interakciách a o miestach ako sú čakárne, potravinové banky a neustále apatie vládnych pracovníkov voči Danielovi a robotnickym triedam. (03.05.2021)

Skoro by se chtělo říct, že je to obyčejný film o tom, jak je někdy komplikované prostě jen žít, ale ukazuje se, že když je to dobře natočené a dobře zahrané, bude to mít ten správný efekt. A tady to má. Ken Loach ani trochu nezestárnul a 80 let mu v režisérské sesli vůbec nevadí. Civilní, a přitom skvělé. (19.01.2017)

Štát, po relatívne krátkom období sociálnej hojnosti, sa v posledných desiatkach rokoch začal k tým, ktorí sa z rôznych dôvodov ocitli naň odkázaní, správať ako k hovnám. Doslova. Spláchnuť, zlikvidovať, zabudnúť. Pokiaľ by sa chceli brániť, tak štát na nich vymyslel rafinovanú sieť odvolaní-neodvolaní, pri ktorých, ak chcú uspieť, musia si zohnať veľmi šikovného, a tým pádom drahého právnika. Samozrejme, že na takého nemajú, a sú zase  - z pohľadu kapitalistického aparátu - opäť v pozícii doternej sračky, ktorej sa chce každý z "dobrotivých úradníkov" čím skôr zbaviť, ako neužitočného, pre spoločnosť nevýkonného odpadu. Film to na príklade Daniela Blakea ukazuje viac ako jasne. Čo koho zaujíma, že má problémy zo srdcom, že pomáha okoliu ako vie, že nemá žiadne dlhy? Nezájem. Je nevýkonný, neprináša hodnoty, tak dovi - dopo. Poznámka: A ak si myslíte, že toto sa týka len Anglicka, tak ste naivní nevzdelanci. Uvediem ako pars pro toto (časť za celok) len dva prípady. Česká televízia pred časom priniesla sériu reportáží, kde bolo jasne preukázané, že zamestnanci sociálnych úradov dostávajú priame inštrukcie, aby neinformovali o možných výhodnejších riešeniach, a stránky vybavovali tak, aby štát nemusel platiť ani korunu navyše. Na Slovensku máme zase sieť zákonov, napríklad pri preukazovaní nárokov na pomoc zdravotne znevýhodneným osobám, kde sa posudzujú úplne iracionálne záležitosti, pričom vo viacerých prípadoch je odvolanie doslova vylúčené zo zákona. Takto sme to dopracovali, keď sa kapitalizuje sociálny systém. Jeho zjavné nedostatky sa snaží zúfalo sanovať zopár úprimne to mysliacich mimovládnych organizácií. Pričom netreba zabúdať na to, že aj v tomto sektore sa vyskytuje veľmi veľa dravcov, ktorí mimovládnu sociálnu službu pochopili ako možnosť skvelého zisku na úkor trpiacich chudákov. Otrasné zábery z viacerých domovov sociálnych služieb, kde nechávajú zamestnanci starcov a babky dosraných a došťaných s preležaninami, až vyzerajú ako väzni v koncentrákoch, hovoria priamou rečou. (02.07.2021)

No, je to ještě horší než jsem myslela, moje letitá neláska k této prapodivné ostrovní entitě se stále a stále potvrzuje, zlatá naše republika a to nadáváme. Takže pěkně tvrdý a rychlý brexit, ať se tohohle zbavíme. Film smutný, o bezútěšnosti a zoufalství, kam až státní mašinérie s byrokracií zaženou slušného člověka, v této rádoby vyspělé, nyní zčernalé zemi, kde třešinkou na dortu je lesk královské rodiny. (09.08.2019)

Zprvu jeden z nejsilnějších Loachových filmů. Osmdesátiletý klasik britského levicového filmu režíruje s obdivuhodnou přesností a úsporností, byť se může zdát, že se především snaží nepřekážet hercům v práci. Protagonistův příběh pozvolna propojuje s osudy vedlejších postav (Katie, Chino) a nenápadně tak upozorňuje, jak důležití pro scelení komunity jsou lidé typu Daniela Blakea, kteří nežijí výhradně sami pro sebe. Kamera občas jakoby mimoděk zabírá anonymní čekající na úřadu, jež se ocitli v podobné situaci jako Blake, čímž je po vzoru neorealistických filmů poukazováno na rozšířenost zkoumané problematiky. Také výběr prostředí ve větším (Newcastle) i v menším měřítku (Blake stojící kontrastně před výlohou obchodu s luxusním zbožím) prozrazuje režisérskou citlivost a talent pro sdělování významů mírnou oklikou. Filmu přes trudné téma zpočátku hodně pomáhá humor. Dave Johns, živící se jinak jako stand-up komik, má přesný komediální timing a klidně bych hodinu a půl poslouchal jenom jeho stále bezradnější komunikaci s roboticky uvažujícími úředníky. Jenomže s tím, jak Blakea opouští humor, také Loach ztrácí odstup a začíná situace hnát do krajnosti. Nepochybuji, že přitom vycházel z výzkumu přímo v terénu a z rozhovorů s lidmi bez práce, ale v takto koncentrované podobě je toho neštěstí a zoufalého chování naráz nepřirozeně moc (mrznoucí děti, potravinová banka, Ivan, sprejování, poslední scéna). Snaha podpořit tezi, že byrokracie škodí duševnímu i fyzickému zdraví, postupně dostává přednost před vnímavosti vůči postavám a film se ve svém útoku na systém stává zbytečně doslovným. Najednou je příliš patrné, oč režisérovi jde a tím hůř se to přijímá. Z nedávných dramat o odlidštěném a odlidšťujícím kapitalismu tak pro mne Daniel Blake přes všechny své kvality zůstává o několik kroků za brutálně strohým Zákonem trhu, případně lépe vystavěnými Dvěma dny a jednou nocí. 70% (09.10.2016)