Hovory o láske

Až mi je hamba takového velikána tak kriticky hodnotit, ale vážně mi ten film přišel naprosto amatérský a o ničem - celý den chodit s kamerou a ptát se Italů na názor týkající se sexu, jako Pasoliniho terapie pro jeho smíření s jeho homosexualitou, mě naprosto nudilo. Asi v té době v Itálii byl ten film bomba... (26.11.2008)

Asi jediný film, od nějž bych fakt chtěl vidět remake, kdy by někdo dneska vzal kameru, objel stejné lokace (a vlastně by to ani nemusela být Itálie) a pokládal ty samé otázky, co Pasolini. Občas jsem fakt zíral, co ze sebe ještě počátkem druhé poloviny 20. století, toho století, které bylo údajně nejsvobodnější, nejcivilizovanější, lidé v "demokratické" a "svobodné" zemi dokáží vypustit. Ale vlastně ano, ono mnohé názory na postavení ženy ve společnosti nebo homosexualitu se vlastně nezměnily dodnes. A musím před Pasolinim opravdu smeknout, když tam coby homosexuál v klidu stojí před lidmi, kteří o homosexuálech neříkají nic moc přívětivého. Velmi mě potěšil Alberto Moravia, který ze sebe hrnul opravdu rozumné myšlenky, z nichž některé by se daly tesat do mramoru. Výborný dokument, skvělý počin, vlastně možná to nejpovedenější, nejzajímavější a nejhloubavější, co Pasolini natočil. (05.05.2012)

Je až půvabné sledovat, jak si marxista Pasolini ve svých komentářích láme hlavu nad neuvědomělostí respondentů, zvláště těch, kteří by přece měli být avantgardou (dělníci).. Ale jinak zajímavé, nezřídka překvapivé - pro mě například to, že vesničané ze "zaostalého", až premoderně uvažujícího Jihu brali homosexualitu jako cosi, s čím je zkrátka třeba počítat, zatímco moderní Seveřanky (tuším z Milána), pokud její výskyt vůbec připustily, ji odkazovaly do zvláštních ústavů a k léčbě. Takže Exkvizitore, co to je "tmářství"? (09.11.2008)

Passoliniho dokument, cenný tím, že ukazuje přímo režiséra "na place" věcně a profesionálně popisuje a zachycuje stav italské společnosti uprostřed druhého desetiletí, které ji tehdy dělilo od druhé světové války. Nasloucháme-li těmto názorům, bourajícím tehdy stále silná tabu mezilidských vztahů, vcelku věcně zobecňovaným "moudrými", pochopíme lépe obsah celé řady Sicových komedií i občanské nesnáze partnerského života Sophie Lorenové, ale ještě i směřování prvních filmů o generaci mladší Ornelie Muti. Cena zdánlivě šedého filmu v tomto kontextu nadčasově vzrůstá. Zejména pro ty, kteří už datem svého narození jsou a budou trvale mimo dosah dosažitelné bezprostřední zkušenosti. (12.09.2007)

Tenhle film je postavený na snaze dosáhnout změnu. Ne v myslích zpovídaných Italů a Italek, ale v myslí obecenstva, které se na film bude dívat. Pasolini se vyžívá ve hledání nejzabedněnějších vesničanů a nejprůměrnějších měšťáků, na které pak poštěkává své otázky. Je neuvěřtelné, jaké kadence může italština dosáhnout. O sexu mluví často se skupinkou lidí a ke slovu se tak většinou dostane názor davu, předsudky, bludy, generalizace. Není to anketa, ale agitka. Dokument z toho filmu vzniká až postupem času, kdy je vidět, jak média přebírají roli, kterou měla tradičně rodina, výchova a předávání informací od rodičů k dětem, které měla svým způsobem církev nebo škola. Jak si tady někdo povšiml, komunista Pasolini se mezi dělníky nesetkává s nijak revolučními názory, jako se je snaží spíše o nich poučovat a podsouvat jim je. Na druhou stránku je tenhle film přehlídkou zajímavých lidských typů a energie, která mi dneska v podobných dokumentech chybí. Autor je obklopen chumly mladých lidí, děcek a puberťáků, které láká kamera... to už by se dneska stát nemohlo, takové nadšení by asi hned tak nevzbudil. Nebo je to mentalitou Italů, odlišnou od naší? Zajímalo by mě, jak by dneska někteří učinkující odpovídali na stejné otázky. Škoda, že Hovory o lásce po 45 letech asi nikdo nenatočí. (22.02.2009)