Hovory o láske

Je až půvabné sledovat, jak si marxista Pasolini ve svých komentářích láme hlavu nad neuvědomělostí respondentů, zvláště těch, kteří by přece měli být avantgardou (dělníci).. Ale jinak zajímavé, nezřídka překvapivé - pro mě například to, že vesničané ze "zaostalého", až premoderně uvažujícího Jihu brali homosexualitu jako cosi, s čím je zkrátka třeba počítat, zatímco moderní Seveřanky (tuším z Milána), pokud její výskyt vůbec připustily, ji odkazovaly do zvláštních ústavů a k léčbě. Takže Exkvizitore, co to je "tmářství"? (09.11.2008)

Pasoliniho anketa komentuje paralely medzi láskou, sexom, geografiou, politikou a ekonomikou v Taliansku šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia. Porovnáva názory "tradičné" a "pokrokové" (v úvodzovkách preto, lebo mnohé z druhej skupiny boli neskôr prijaté za mienku verejnú, kým viaceré z prvej sú dnes považované za extrémne puritánske), prezentované pestrou vzorkou obyvateľstva rôznych sociálnych vrstiev. Nemohol som sa však zbaviť pocitu, že režisér sa snímkou snažil podsúvať vlastné názory, čo je najčitateľnejšie v epilógu o začínajúcom sa manželstve... (29.02.2008)

Asi jediný film, od nějž bych fakt chtěl vidět remake, kdy by někdo dneska vzal kameru, objel stejné lokace (a vlastně by to ani nemusela být Itálie) a pokládal ty samé otázky, co Pasolini. Občas jsem fakt zíral, co ze sebe ještě počátkem druhé poloviny 20. století, toho století, které bylo údajně nejsvobodnější, nejcivilizovanější, lidé v "demokratické" a "svobodné" zemi dokáží vypustit. Ale vlastně ano, ono mnohé názory na postavení ženy ve společnosti nebo homosexualitu se vlastně nezměnily dodnes. A musím před Pasolinim opravdu smeknout, když tam coby homosexuál v klidu stojí před lidmi, kteří o homosexuálech neříkají nic moc přívětivého. Velmi mě potěšil Alberto Moravia, který ze sebe hrnul opravdu rozumné myšlenky, z nichž některé by se daly tesat do mramoru. Výborný dokument, skvělý počin, vlastně možná to nejpovedenější, nejzajímavější a nejhloubavější, co Pasolini natočil. (05.05.2012)

Zdá se mi, že Pasolini nevytěžil z námětu maximum, protože některé dotazy jím kladené jsou pitomé (příliš abstraktní, příliš zavádějící a tendenční atd.) a taky si nejsem jist, zda zpovídá skutečně reprezentativní vzorek italské společnosti (výběr se zdá spíše náhodný a zaměřený hlavně na spodní vrstvy - chtělo by to nějakou sociologickou systematiku, abychom mohli mluvit o seriózní výpovědní hodnotě). Nicméně ve filmu zpovídá řadu nádherných typů s nejrůznějšími bizarními i překvapivě realistickými názory na sex. Kouzelná jsou třeba častá prohlášení žen typu "žena by měla být podřízena muži... protože je žena" nebo názor jakéhosi strejce z Palerma, že "byla chyba zakázat bordely, hlavně kvůli mládeži. Prostitutka teď stojí 3000 lir místo 300 a mladý nemají kam chodit." - Zajímalo by mě, co by zjistil projekt podobný tomuto o dnešní Itálii. Snad tmářství (živené nadále institucemi á la katolická církev) za posledních 40 let alespoň trochu ustoupilo. (24.06.2007)

Upraveno v březnu 2021. Hovory o lásce, tak se bourá tabu a morální licoměrnost společnosti. Pier Paolo Pasolini v ten čas putoval po Itálii, obhlížel exteriéry pro film Evangelia sv. Matouše a povzbuzen odtajováním sexuality západní civilizace dával lidem provokativní otázky. Itálie, tato katolická bašta, položila na veřejný piedestal cudnost a k ní se upínala modlitba i řád společenské morálky. Pasolini se potměšile vyptává, nehledí na věk, pohlaví, sociální postavení, a opatrnost nahlodává salvami poznámek. Katolíci tabuizovali lidskou tělesnost a zanechali své ovečky zmítat se v úzkosti, strachu, traumatu a v neupřímnosti hříchu. Doba byla od té dnešní přísně rozdělena na soukromou a veřejnou, a morální etiketa na italském jihu dosahovala abnormální formy, rozvod nebyl povolen a o rovnosti žen nešlo hovořit. Bigotnost při obhajování tabu je základem pokrytectví a nenávisti. Pasolini dokázal zapojit do projektu i osobnosti z intelektuálního světa: k tématu se tak vyjadřuje existenciální spisovatel Alberto Moravia, psychoanalytik a filozof Cesare Musatti, spisovatelka a novinářka Adele Cambria, investigativní novinářka Camilla Cederna, spisovatelka a aktivistka Oriana Fallaci, kapitán fotbalistů Boloně Giacomo Bulgarelli i velký básník Giuseppe Ungaretti, Film Hovory o lásce jsou příkladem, jak se můžeme vypořádat s předsudky a morálním pokrytectvím společnosti, s nerovností i s nespravedlností. Nakonec, když se zákonem uzavřou nevěstince, může se nejeden mladík dostat do svízele tělesné i morální. Pozoruhodný to počin, pro skoncování s předsudky stále inspirativní. (16.10.2009)