Protikráličí plot

To mohlo dopadnout jako strašlivá dojírna emocí plná vztažených ručiček a chvějících se rozpraskaných rtíků, ale režie si naštěstí drží odstup, vyprávění je klidné a extrémůprosté (krom úvodního únosu žádné srdcerváčství, žádní prvoplánově odpudiví padouši apod.), takže se není třeba bát ani obvykle odrazující nálepky „podle skutečné události“ – naopak, tenhle příběh s dějinnou autenticitou stojí a padá. Kombinace drastických následků pomatené teorie o nebezpečném míšení ras, jak ji prezentuje uměřeně odehraná Branaghova postava, a titulního králičího plotu funguje jako hezká symbolika té naší prima civilizace, která se ráda cítí nadřazená, ráda rozhoduje o osudech méněcenných ras i druhů a když náhodou něco katastrofálně podělá, hned to zase hladce vyřeší metodou cukru a biče nebo pomocí drátěné ohrady napříč kontinentem. Kamera půvabná, leč neexhibující, ústřední trojice austrálských či chcete-li aboriginských dívenek hraje své role s naprostým přehledem, atmosféru doplňuje jako vždy vkusně éterická Gabrielova muzika, poskládaná tentokrát zčásti ze zpomaleného ptačího zpěvu a podobných libůstek. V úhrnu za mě lepších ***1/2. (28.01.2016)

Prostý příběh stojící na dvou hodnotách: krásných dětech a krásné přírodě. Tendenčností mě film nenaštval. Ukazuje, že tenkrát se upřímně věřilo, že s aboriginy se má pro jejich dobro takto zacházet. Výsledky byly dost skromné. Dnes se upřímně věří, že se jim má vyplácet podpora a k ničemu je nenutit. Výsledky jsou vcelku stejné. --- Poznámka hudební: Když máte samplery a studio s personálem, stisknete klávesu, a ono to „zní“. Technik to pak na počítači sestříhá. Tolik ke Gabrielovu hudebnímu výkonu. (Ne že bych ho neměl docela rád.) (01.09.2011)

Nevedela som, čo čakať a preto som celkom prekvapená. Páčilo sa mi to, veľmi. Zaujímavý a pekný príbeh o troch dievčatkách, ktoré po nechcenom odvlečení do "prevýchovného" zariadenia utekajú naspäť domov. ("Tie deti sú problém.") No zároveň je to smutný príbeh... Pretože keď niekomu vezmeme jeho kultúru, jazyk a spôsob života, akoby sme mu vzali jeho dušu. Nevtieravú a pritom podmanivú atmosféru podčiarkla krásna hudba, no a tá kamera...pecka. Austrálska príroda ozaj berie dych, je prekrásna. (03.11.2008)

na filme nie tak pozoruhodný príbeh utekajúcich deti, ich putovanie púšťou, strasti , únava a hlad. Cez to všetko si divák akosi umocňuje skutočnosť, že takéto niečo sa odohrávalo medzi domorodým obyvateľstvom a vládnucou vysokouznavanou, ineligentnou, demokratickou spoločnosťou akou Veľká Británia a celý ten jej slávny britsky "common kingdom" v XX. storočí (peripétie skončili v r. 1970). Je neodpustiteľne človeku odoberať deti rodičom za akéhokoľvek dôvodu, tobôž rasového (02.04.2015)

Vždycky, když se nějaký slizoun s fašounskou image rozhodne, že bude kázat nadřazenost evropské běloby, vznikne silný lidský příběh. Filmů o nesvobodě a vzdoru už bylo více než japonských turistů na Karlově mostě a samozřejmě se jim nedá upřít morální síla, nicméně pokud chce tvůrce zaujmout širší diváckou obec (ne každému stačí, že je story na motivy skutečných událostí), musí přijít s něčím neotřelým. Rabbit Proof Fence TO má i nemá. MÁ skvěle nasnímanou australskou pustinu, atmosféru, dobré herce, výbornou hudbu a sílu v marnosti zobrazovaného boje (útěk holek byl silným protigestem, nicméně v Austrálii byla devastována práva původních obyvatel ještě desítky let poté; vzdor byl vlastně stejně účinný, jako výstavba králičího plotu - ten byl dostavěn až poté, co se králíci dávno rozmnožili na obou stranách), ovšem NEMÁ schopnost zaujmout či výrazněji zasáhnout. Je docela smutné, když tak krátký film působí tolik prázdným dojmem a některé scény až naivně protahuje. Jediným emocionálně silnějším momentem je - SPOILER - závěrečný záběr na zestárlé ženy, jejichž dětský příběh film zachycuje. Ve výsledku je to taková fajn dějepisná pohlednice z Austrálie. (18.01.2014)