Ten den přijde

Uff, další dětský domov, další tyranie. Tentokrát se v něm ocitnou dva sourozenci a oba tam téměř přijdou o život. Dánové tato dramata umějí na jedničku. Ale včerejší německý Freistatt mě oslovil o chlup víc. Tento film je více o dětech, mladšímu bratru je kolem 6-7 let. Jeho starší bratr se pokouší ho chránit, ale nakonec se situace úplně obrátí. Předčasně dospělé děti čelí nelítostnému režimu v sirotčinci i v zemi a všeho schopným úřadům. (23.03.2017)

Další drsný film z různých ústavů pro děti, kterých se začíná rojit čím dál víc (poslední Freistatt) a je to o to šílenější, že jsou podle skutečných událostí. Nikdy nebudu schopná pochopit jednání takových lidí, jako byl například ředitel a jemu podobní. Že tam dojde i k jiným zvrácenostem bylo tudíž nabíledni. Když se tak na tyhle filmy dívám, tak se nedivím, že scéna s kladivem musela přijít a když ne tohle, tak by to bylo něco jiného. Je zvláštní, že to tak dlouho procházelo a nikdo ani nemuknul. Strach je asi to, co jim bránilo ozvat se dřív, protože následky jakékoli represe byly takové, že to dětem zavřelo ústa. Lars toho hajzla hrál odporně na výbornou a moje známá Sofie zase tu druhou stranu, kde její srdce přece jen fungovalo a v té "náhodné" správné chvíli reagovalo jak mělo. A Elmer a Erik byli moc prima bráchové. Celkově chválím za casting. (09.03.2017)

Nevím proč mám vlastně tyhle filmy tak rád. Odložené děti ve výchovných ústavech, šikana, výprasky, útěky, u některých syrových scén raději koukám vedle na zed´ a nakonec vyšťavenej vydejchávám ty poslední intenzivní okamžiky. Der kommer en dag je fyzické a psychické trauma nejen pro kluky na obrazovce, ale i pro diváka. (11.03.2017)

Při sledování tohoto filmu se mi dostalo napětí (opakovaná snaha o útěk), lásku (umírající matka x milující děti), znechucení (vedení věznice a někteří zaměstnanci), naději (inspekce, paní učitelka), zbabělost (někteří zaměstnanci ústavu a strýc) a poselství (přátelství mezi dětmi v ústavu). Film měl silný emocionální náboj a měl jsem, co dělat, abych ho vstřebal. Před pěti lety mi v mých 26 letech zemřela na rakovinu matka a byl jsem psychicky na dně. Neumím si představit, v jaké situaci byli bratři, kteří o ní přišli v tak nízkém věku. Zvlášť, když pro ně představovala naději pro návrat zpět z pekla. O to víc mě zklamal svým chováním jejich strýc. Tady se nejednalo o běžný slib, ale o slib sestře na smrtelné posteli. Jako učitel obdivuji odhodlání hlavní protagonistky, paní učitelky. Na rozdíl od jiných morálně neselhala. Celkově hodnotím za 100 %. (30.07.2021)

„Teď se ale bavíme o tom, co je v nejlepším zájmu vašich dětí. Když nezvládnete svoji roli, stát to udělá za vás.“ Čekal jsem, že půjde o kvalitní film, ale že až tak…Začátek, velmi připomínající nástup do vězení, pomůže velmi rychle dostat diváka na stranu hlavní dvojky, a pokud by tomu tak přece jen ještě nebylo, při „Godhavnském výprasku“ se fandění a sympatie k bratrům definitivně dostaví. Spolu s obrovským hněvem a bezmocí, jakože se mnou to „lomcovalo“ solidně. Ostatně, práci s divákovými emocemi zvládají tvůrci snímku mistrně. Ale film ani zdaleka nespoléhá jen na to, silné téma, příběh, výborně zahrané postavy jak dětí, tak dospělých (vládne dokonale démonický a slizký Mikkelsen), nabušený audiovizuál, práce maskérů, retro „atmoška“…mám jen slova chvály. Menší výtku bych měl snad jen ke konci, který mohl být emočně naprosto zničující…ale ne, moje cynické já si tentokrát vystačí i s tím, co se ostatně dalo i čekat. Za mě slabší, ale plný počet. „Musíš pochopit, že to bylo pro vaše dobro. Jednoho dne mi budete vděční.“ (06.10.2017)