Crossroads
Réžia:
Walter HillScenár:
John FuscoKamera:
John BaileyHudba:
Ry CooderHrajú:
Ralph Macchio, Joe Seneca, Jami Gertz, Joe Morton, John Hancock, Tim Russ, Akosua Busia, Allan Arbus, Steve Vai, Harry Carey Jr., Dennis Lipscomb, Diane Robin (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Eugene má mimořádný talent pro hru na klasickou kytaru. Jeho snem je ale být slavným bluesovým kytaristou. Snaží se najít legendární, ztracené písně. O pomoc požádá slavného bluesového hudebníka Willieho Browna, ovšem ten si klade podmínky. Nejprve ho musí dostat z vězení pro staré lidi a pak se musí naučit opravdické původní blues, které se zrodilo v Deltě Mississippi. To však nebohý Eugene ještě neví, že Willie uzavřel kdysi smlouvu s ďáblem… (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (46)
Taka gitarová Legenda o 1900 a za ten záverečný súboj a mladého Steva Vaia 4*, ináč klasické 3*. ()
jednoduchý príbeh chlapca a staréého luesman (mimochdom Seneca ho hral výborne) , popretkávany nádhernymi gitarovými a harmonikoými tónmi. Keď za iné tak za hudbu ma film u mna 5. skvelých bodov. ()
Trošku mě zamrzelo, že když je film o bluesu, měl by ten kluk vyhrát "guitar battle" pomocí něčeho, co zní aspoň trochu jako Robert Johnson a ne jako Paganini. ()
Film který je naprosto bez děje a jediný důvod proč jsem to dokoukala ,kromě nutkání jak to dopadne, byla ucházející hudba a úžasný herecký výkon Jami Gertz. Docela zbytečný film, který asi posloužil jen hudebním nadšencům. ()
Nádherná pohádka pro muzikanty. Roadmovie je asi můj nejoblíbenější žánr. A s muzikou je to ještě lepší. Ten starej pán to zahrál nádherně, toho bluesmana jsem mu fakt věřil, koneckonců to bluesman vlastně byl i v realitě. Ta cesta zpátky ke kořenům je na konci až magická. Super. 85% ()
Po celou dobu je to příjemné vyprávění o starém bluesmanovi a bluesu jako takovém. Což je samo o sobě dostačující, ale ten závěrečný kytarový souboj geniálním Stevem Vaiem, to je panečku paráda! ()
Klíčové záběry jako z učebnice bluesové mytologie, ♫ harmonikové kousky úchvatného Sonny Terryho a fungující partnerství Macchia s tahounem Senecou v poměrně schematickém příběhu, jehož vyvrcholení v kytarovém duelu mohlo vyznít přesvědčivěji. ()
Paráda... ()
Film zas takový trhák není, ale Steve Vai a finální duel s ním to zachraňuje. Pokud se vám nechce čekat na to celý film, tumáte jenom ten souboj: http://www.youtube.com/watch?v=6CAJtu2nHLw ()
V podstatě nudnej film s nudnym scénářem, nudnejma hercema a nudnejma dialogama. Ale ta muzika tam! :) ()
Gotta love them blues. ()
Protože mám rád blues a také hraji na kytaru, tak jsem mohl porovnat své "skills" a dnešní dobu. Do filmu jsem se perfektně vžil a nasál jsem tu skvělou bezstarostnou bluesovou atmosféru, kterou bych rád zažil znova. Ale jestli nemáte radí blues nebo rock ´n ´roll a hnusí se vám hudební nástroje tak je to ztráta času. ()
Fandové kytar a Steva Vaie si přijdou na své 57%. ()
Robert Leroy Johnson se jednou v noci na křižovatce upsal dáblu a stal se díky tomu nejvlivnějším bluesovým kytaristou 20. století, muzikantem, kterého citují Clapton, Dylan, Zeppelini nebo Stones. Pravda, jen žil za to jen krátce..(1911-1938). A na téhle historce stojí i road movie, ve kterém dávný Johnsonův spolughráč Willie Brown (Joe Seneca) a mladý Machio ukazují něco z blues...Ovšem trochu rozpačitě a povrchně. (Jestlipak exitsuje film o samotném Johnsonovi s jeho hudbou? Chtěl bych ho vidět!) Největším nedostatek je pro mě obsazení Macchia do hlavní role. Toho bluesmena v něm prostě ne a ne vidět. Druhým nedostatkem je to, že jde v podstatě jen o odkaz na onu dábelskou historii, blues z filmu nevychází, jen se hraje..Rychle ke kladům, hraje se tu skvěle. Kytaru obstaral veleschopný všeuměl Ry Coooder, harmoniku Sonny Terry, mihne se tu i Steve Vai (Whitesnake, Van Halen). Hudba je taky hlavním důvodem, proč se na film dívat a za ní a přece jen slušně vykreslené Mississipi a v dálce probleskující upoutávku na dřevní blues dám čtyři. Když na začátku filmu přijde Johnson do studia..! Některé věci ze soundtracku (Walkin Away, Feelin Bad Blues) jsou boží. ()
Herci nebyly špatní a Jami Gertz byla kočka ;) . Zaujal mě celý film, a protože jsem fanouškem tohoto druhu hudby líbil se mě ještě o něco víc. Jenom je veliká škoda, že se tento film strašně těžce shání. Taky předabování do češtiny by nebylo na škodu, ale jsem rád, že jsem ho vůbec někde našel. Steve Vai je prostě borec a vždycky byl. Závěrečný souboj, mezi Macchiem a Vaiem je prostě skvělý. Docela mě štve, že Steve není uvedený mezi herci u tohoto filmu, zde na ČSFD. Každopádně doporučuji všem, kteří mají v oblibě zvuk kytar.. ()
Tak jako milovník kytar a taky trochu bluesové hudby jsem se na toto pochopitelně musela podívat. A jsem z toho úplně paf. Chtěla jsem napsat něco děsně hlubokomyslného a chytrého, ale nejde to, protože mi v hlavě pořád zní ta hudba a celkově prostě není co vytknout. Nejde nezmínit výkon Joe Senecy, který byl až nepřirozeně dobrý. Jeden by řekl, že snad opravdu musel prodat duši, protože to množství charismatu co z něj tryská odporuje přírodním zákonům, to přece není možné. A Ralph Macchio jako talentované, ale nezkušené jelito taky do role pěkně zapadl. A co se mi líbilo úplně nejvíc byla nenápadná a neočekávaná pocta klasické hudbě na konci filmu. Prostě jedním slovem pecka - Křižovatky jsou krásný bluesový příběh od začátku až do konce, u kterého jsem se ani sekundu nenudila. ()
Z karatistu gitarista, téma podpísania zmluvy s diablom, chytľavý soundtrack a Ry Cooder. Námet možno trochu profláklý, no nenudil som sa ani mi nútu. ()
Kytarová báseň:-) Přiznávám, že jsem dal za pět kvůli muzice, která se ve filmu objevuje. Samotný film bych hodnotil za 3,5. ()
Krásna rozprávka pre veľké deti s peknou atmosférou, hudbou aj vizuálom a so skvelými hereckými výkonmi troch hlavných postáv. *8/10 ()
Film, ktorý s rešpektom vzdáva hold, bluesovej legende, a tou je Robert Johnson. Najväčší dôraz sa tu tlači logicky na hudbu, ktorá je príjemne chytľavá, viac než som čakal, a viac než celkový dej, kde bolo zbytočne veľa vaty, a hluchých miest. Neplatí to ale pre záverečných 30 minút, ktoré slušne vygradovali v mystický záver, a vyvrcholil nezabudnuteľným gitarovým battle, s ďalšou hudobnou legendou, Steve Vai. SPOILER...Zaujímavosťou je, že Martone, hra v záverečnom battle na gitare, Paganini 5th Caprice, čo bola Paganiniho pieseň, ktorú napísal ako poctu diablovi. Často sa hovorilo že Paganini, za svoje majstrovstvo v hre na husliach, predal svoju dušu diablovi. Veľa huslistov tvrdilo, že zahrať tuto pieseň, vyžaduje božské schopnosti kvôli jej zložitosti. Zo záveru by sa dalo teda povedať, že pri battle Martone (Macchio) vs Butler (Vai) čo bol vlastne diablov gitarista, porazil Martone diabla piesňou, ktorá bola venovaná jemu samému. ()