Žiara

Přemýšlivé drama o osudu geniálního australského pianisty, kterému vlastní genialita přeroste přes hlavu, je především sólovým hereckým koncertem Geoffrey Rushe. Hicksovi se podařilo do průměrně dlouhé stopáže vtěstnat velké množství dějových motivů a celý film tak působí velmi živě. K zajímavému scénáři, precizní režii a fantastickému Rushovi přidejme výbornou hudbu a výsledkem je poutavý snímek z mimohollywoodské produkce, který rozhodně stojí za pozornost. (16.06.2012)

Výborný Geoffrey Rush, jehož koktavý přednes s konstatně zavřenýma očima mě úplně smetl. Je to film o pomatení a Geofrrey opravdu většinu filmu je pomatený až na půdu. Párkrát to i slušně dojímá. Sehnala jsem si to ale hlavně kvůli hudbě. Rachmaninov je můj nejoblíbenější skladatel, takže jsem si užila jak skvěle podaný obtížný třetí klavírní koncert, tak spoustu jiných ukázek jeho (i jiné) hudby. Krásný film, doporučuji všem milovníkům klasiky. (07.12.2010)

Neskutečný výkon Geoffrey Rush je opravdu tím nejlepším, co tento film nabízí. Bez něho by to bylo jen průměrné životopisné drama jednoho úspěšného klavíristy. Sice se neobjevuje po celou dobu, ani ne vlastně v polovině snímku, ale i tak je nezapomenutelný. Přestavitelé mladého umělce Davida Helfgotta hrají celkem obstojně a Armin Mueller-Stahl jako jeho šíleně posedlý otec je také velmi dobrý, ale na Geoffreyho to přeci jen nestačí. A nesmím zapomenout ještě zmínit hudbu, která je tu velmi podstatná a skvělá. (13.12.2015)

Nechci se tu opakovat. Myslím, že zde již bylo vše důležité řečeno. Velice přesvědčivé dílo. Zkrátka a dobře geniové to nemají vždy jednoduché. Snad bych jen podtrhnul velice zajímavý pohled na komunismunistické hnutí v USA a na vztah hlavního hrdiny s představitelkou tohoto hnutí. Velice mě překvapilo, jak tvůrce filmu neřešil závadnost ideologie, ale zaměřoval se na to kým ona starší dáma byla pro Davida Helfgotta. (22.05.2011)

Splnil som si jeden veľmi starý rest, tento film som sa chystal zhliadnuť ešte v dobe svojho vzniku a mnoho krát po nej, no vyšlo to až teraz. Hlavným dôvodom bol samozrejme G. Rush, ktorý však na moje prekvapenie začína hrať až v polovici filmu, ak nerátam krátky úvod. Púšťať si to v pôvodnom znení asi nemá veľký význam, Rush artikuluje asi ako Luděk Sobota po 2 litroch vodky, takže mu nerozumieť takmer nič. Jeho výkon je fajn, ale príbeh nie je nič extra. V prvej polovici filmu sa zdalo, že to bude zaujímavo pokračovať vzhľadom na napätý vzťah otca a syna, ale po úraze sa zmenil nielen náš hlavný hrdina, ale i prístup režiséra, ktorý akoby zrazu nevedel, čo ďalej. Filmu chýbajú emócie, nedokázal ma chytiť za srdce a neprinútil ma Davida ani ľutovať ani milovať, čo je škoda vzhľadom na potenciál, aký film mal. 60%. (21.02.2024)