Hořkých sedmnáct

1) Nechápu, kde se bere hejt na Hailee Steinfeld. (Teda při prohlížení její filmografie možná i chápu.) Steinfelldka je v EdgeOf17 v doposud nejlepší herecký formě (včetně True Grit). Její výkon je pro mě o to uvěřitelnější, že nejsem holka. Kappa. 2) Skoro se mi chce říct, že je to geniálně napsaný. Zrežírovaný ani moc ne, protože v každém aktu má film ztrátu tempa a slušelo by mu podle mýho o deset minut kratší stopáž, která by vyškrtla zbytečně prvoplánový a klišoidní scény, jako třeba ta s Nickem. Bohužel v tom je i ten důvod, proč to geniálně napsaný není - scénář má několik klišoidních věcí navíc, které zbytečně devalvují jinak výtečně napsané dialogy. Přestřelky mezi Harrelsonovým učitelem a blbkou v podání Hailee maj nejen grády, ale hlavně tolik potřebnej vtip. 3) Po celou stopáž se film pohybuje na strašně tenký hraně mezi výtečností a trapností. Bohužel párkrát do tý trapnosti film zabředne, ale kudos za to, jak se režijní debut Kelly Fremon Craig povedl --- v zásadě klišé o dospívání a hledání sebe sama je nějak v podání scénáristky a režisérky v jedný osobě překvapivě vyspělý, hořký i sladký, až silně neamericky nezávislý a individuální. A společně s tím je až překvapivě silnej hereckej výkon Steinfeldky, která tu vymaštěnou krávu pohybující se na hraně mezi trapností a individuální výtečností zvládá s bravurou, s jakou do světa filmu před sedmi lety vstoupila. 4) Stejně jako Steinfeldka má EdgeOf17 příjemně obyčejnej look (sláva akné!) a stejně jako Hailee se film možná až moc snaží si ten obyčejnej look uchovávat, a přitom se možná mimo záběry kamer líčí a stylizuje do role superhvězdy, bůhví, ale výslednej produkt je prostě v podání EdgeOf17 příjemnej. Kudos ještě jednou za scénář, a respekt oběma hlavním hereckým hvězdám, že si tu chemii mezi sebou a svýma postavama fakt užily. (16.04.2017)

V podstate dalsi film na tema pubertak si chce zapichat. Ovsem v tomhle pripade jen na prvni pohled, zaroven to je taky docela slusny drama o tezkostech dospivani, navic vse z pohledu holky. Jenze ackoliv ty dramaticky pasaze nejsou vubec spatny, ja se tesil na sprostou komedii, coz tvurci ale dodaj jen obcas. Ocekavane samozrejme top jsou sceny Hailee s Woodym, skoda, ze jich tu neni vic. Celkove oba hrajou naprosto skvele. No a vic asi neni co dodat, na jedno skouknuti v pohode, par foru brutalnich, ale nic, co by si clovek dlouho pamatoval. (05.02.2018)

Je těžké žít život náctiletých, kdy celý celičký svět se spiknul (výlučně a jedině) proti vám, sourozenci jsou debilové, rodiče ještě větší a nikdo vám nerozumí; včetně vás samých. Nechápete, jak by vás někdo mohl mít rád a tak nemáte rádi všechny kolem a sebe pak nejvíc. Ano, Nadine je sebestředná kráva par excellence, která by zasloužila pár výchovných, ale díky Hailee a jejímu nepopiratelnému charismatu vám není ukradená a je dokonce sympatická, což s ohledem na výše uvedené je tak trochu zázrak. Ano, je to celé možná až příliš dle zajetého mustru obdobných indie snímků o dospívání, ale tento má díky Fremonové vypilované kousavé dialogy, které vynikají především (ovšem ne pouze) ve slovních přestřelkách s Woodyho učitelem. Ne, není z toho novodobá klasika, ale na druhou stranu platí, že tu v tomto (sub)žánru dlouho nebyl tak povedený snímek. (05.01.2019)

Vadilo mi tisíc a jedna věc.. ale kupodivu to nikdy nespadne do nějaké klišoidní spirály. Pro přijetí filmu je naprosto zásadní pochopit postavu Nadine, která je prostě kráva skoro až do úplného konce.. otázkou je, jestli to je byl záměr nebo ne, protože občas to působí až příliš.. ale podle filmu bych řekl, že to byl záměr podat sedmnáctiletou holku v tomhle psychicky rozvrácenym stavu. Woody Harrelson v tom málo prostoru úžasně vtipnej, a neméně dobrá (i když v jiné rovině) je matka Nadine.. zbytek postav si myslím, že nemá moc co hrát. Nic nového, objevného.. ale dobře to vypadá, jde to kupředu, na hlavní hrdinku se dobře kouká (i když je to celkem blbka), občas je to vtipné.. a klišé je tam ve snesitelné míře. (05.02.2017)

„There are two types of people in the world: The people who naturally excel at life. And the people who hope all those people die in a big explosion...“ Zajatec ve světě vlastního pozérství a křehkého sebevědomí, pocit nepochopení a ublíženosti, kladení přehnaného důrazu na maličkosti spojené s ignorací důležitých věcí a bolestné hledání vlastní identity v tom nepřejícím, neférovém světě. Prošel si tím v těch letech kdekdo a umět se vrátit v čase, byli bychom určitě chytřejší.. Divácky vstřícnější verze Zwigoffova Přízračného světa, takže ani nepřekvapí, že autoři nenašli odvahu k méně optimistickému konci. Hailee Steinfeld v roli teenagerky, která tolik touží po sympatiích, až dělá všechno pro to, aby je nezískala, působila naprosto přirozeně, improvizující Harrelson v roli dějepisářské vrby svým postojem „být nad věcí, nezištně pomáhat“ zase naplnil mou představu učitelského ideálu.. (23.11.2017)