Hviezda

Kdyby byly všechny scény tak silný, jako likvidace prvního zajatce, neváhal bych s vyšším hodnocením. Takhle jsem trochu na rozpacích, protože pár scén prostě bylo až příliš ani ne patetických, ale prostě trochu nevěrohodných (ano, především ten závěr v dřevěné boudě, kterou by soustředěná palba musela rozsekat na třísky). Pro film zas mluví vynikající atmosféra a důvěryhoní herci. Grupa průzkumníků prostě nejsou žádní Rambové ale obyčejní stateční vojáci. Tak jsem si řekl, že hodnocení nebudu kazit, protože by to byla škoda. A příště už to snad bude bez výhrad. To dANo: Člověče, viděl jsi někdy Zelený barety? (31.07.2007)

Malá skupina sovietskych diverzantov cvičí s celým nemeckým tylom. Na takom filme by nebolo nič čudné, keby to nebolo natočené v klasickom hollywoodskom štýle. Ale ruský vojnový film je tým čiastočne rehabilitovaný, osudy sa dajú s prižmúrením oka prežívať s postavami, nechýba akcia a dojatie na konci. Priznám sa, že mi nejako chýbal ten pravý komunistický pátos, ktorý neodmysliteľne patril k sovietskemu filmu, a keď za celý čas nepadlo jediné oslovenie súdruh, mal som pocit, že som v americkom vojenskom štábe. –––– Zem, Zem, tu Hviezda. Počujete ma? Volám Zem, počujete ma? (09.05.2016)

Tak tohle opravdu byl nadstandard od našich východních přátel. A povedlo se to na jedničku. Hodnotil bych čtyřmi hvězdami, ale třešničkou na dortu byla zmínka o Češích. Skvěle natočeno. I když chybičky by se našly (např. nepřesné německé uniformy apod.) a přeci to jen není Hollywood, tak pro milovníky historie, techniky a všeho tohoto prostě bááááájo! (06.12.2015)

Celistvosťou mi Hviezda pripomína starý japonský Hlas padlých študentov (1950), kde základnou syntézou duševnej strasti je domáce obyvateľstvo a ich utrpenie (až teraz sa dozvedám, že ide prakticky o remake). Nehľadiac na obete i tábory znepriatelených skupín nesie vojna jedno univerzálne posolstvo : zomrieť nechce nikto. Ak by som sa odosobnil od percepčnej spätosti sprevádzajúcich obete i pozostalých, dielo vyniká depresívnou modálnosťou i spoločensko-súdržnou cestou naprieč peklom, blízkej sociálnemu realizmu, ktorou sa v starých štruktúrach ruskej školy promenádovalo ako na bežiacom páse. Z tohoto aspektu mi príde rafinovanosť výkladu v miernom rozpore s tým, akým spôsobom mám film intenzívnejšie vnímať. Pretože Ejzenštejnova koncepcia nefunguje a nie je v tom ani esteticko šokantný Elem Klimov. (17.03.2015)

Ruska vojnova drama, kde konecne neospevuju komunizmus a kto neni bolsevik, tak ani neni clovek, ako som mal moznost pocut v mnohych filmoch z druhej svetovej vojny. Tu sa pribeh zaoberal partiou ruskych rozviedcikov, ktory mali za ulohu sa vteperit do tyla nepriatela a odhalit tak nemecke pozicie, kde sa Nemci pripravuju na utok. Film sa posuval pekne dopredu za odhalenim cieloveho stanoviska v doprovode spravne nadavkovanej atmosfery, kde sa ruski vojaci zakradaju, aby nevyvolali co najmensie upozornenie, ze su v ich blizkosti. Niektore osobite odstranovanie nemeckych vojakov boli dobre natocene, ale sa aj nasli hluche miesta, ktore mi dost vadili. Na samotnu akciu sa tiez naslo miesto, ako bol ten falosny tabor, akoze nemeckych tankov, kde aj pekne ukazali, ako dopada bomba z ruskeho lietadla. V tomto bode si na tom dali zalezat a neodflakli to neatraktivnym vzhladom. Dobry suboj bol aj v tom polorozpadnutom senniku, kde nasich milych komunistov obklucili nemecke jednotky po zuby ozbrojenych. Pri nabehnuti zaverecnych tituliek bolo mi hned jasne, ze sa happyend nekona a cela jednotka rozviedcikov bola znicena, ved sa to aj zavrsilo, ked jeden nemecky vojak podpalil tu stodolu plamenometom. Film bol pre mna prijemne prekvapenie, pretoze to neprekypovalo vychvalovanim ohladom ich Stalina, co len tomuto filmu urobilo dobre. Filmu aj chybalo viac takych samostatnych akcii telo na telo. A co ma este najviac z filmu potesilo boli skutocne nemecke tanky, ake sa pouzivali pocas vojny a nie tanky novsej vyroby, ake som uz videl v mnohych filmoch, co ma vzdy vedelo nahnevat. (03.01.2012)