Krátky film o zabíjaní

Depka jak sviňa. Hodně naturalistická a hodně realistická. Upřímně, ten film je perfektně natočený, hodně silný (obzvlášť v některých scénách - finále, nebo rozhovor obhájce s vrahem těsně před vrahovou smrtí), postava vraha není jenom záporná, je u něj znát, že je jenom člověk, co udělal strašlivou chybu a tak si divák sám může vybrat, jaký názor na něj bude mít. Herec, co hrál vraha (Miroslaw Baka), svoji roli zahrál naprosto dokonale - když ho ve finále jdou oběsit, z jeho hereckého výkonu jsem chvíli fakt věřil tomu, že ho oběsí i ve skutečnosti, až takhle přesvědčivě to zahrál. To se fakt často nestává. Ostatní hrají taky dost dobře, ale na to, co tady předvedl Miroslaw Baka, nemají. Celý film má i zajímavé téma - trest smrti. Co se té realističnosti týče, už dlouho jsem neviděl tak uvěřitelně (a podrobně) natočenou scénu vraždy. Možná bych uvítal, kdyby se film ještě o něco víc zabíral psychologií postav, ale to zase mám pocit, že už by to bylo snad i "moc silné". Ono to je hodně silné už takhle. A být to ještě o kousínek silnější, v mém seznamu filmů, co už nikdy nechci vidět, by přibyl pátý film. Nepřibude, naštěstí, ale znovu bych se na to podíval nanejvýš tak za rok. Příjemný ten film rozhodně není. Slabších 5* (22.10.2019)

Ufff, už dlouho mě žádný film nedokázal tak zdeprimovat. Trier hadr. Všudypřítomné hnusné ulice socialistického Polska. Příběh mladíka, který je odsouzen k smrti za vraždu (velmi naturalisticky zobrazenou) a jeho mladého advokáta, který si vyčítá, že ho nedokázal lépe obhajovat. Film spíš než na dialogy spoléhá na dlouhé sugestivní záběry lidského zoufalství. Režisér dosáhl svého, ale narozdíl od Krátkého filmu o lásce už to podruhé vidět nemusím...:/ (29.11.2004)

Tohle je hodně pocitový snímek z Polska, který ve vás každým záběrem na děsivého muže bude vyvolávat otázku o tom, co bude dál. Depresivnímu, špinavému dramatu o vině a rozsudku vévodí opravdu znepokojující osud vraha, který nemá žádný motiv, nebo o kterém cíleně můžete jen spekulovat. Poláci točit flmy zkrátka umí, přesvědčuje mě o tom každý jejich další snímek. Atmosféra je opravdu na hraně hnusu a po projekci vám asi do smíchu zrovna nebude. (04.01.2018)

Moje první setkání s Kieslowskim mě velmi překvapilo. Krátký film o zabíjení je precizně vystavěným filmem. V době expozice, tedy seznamování se s postavami předvádí brilantní ukázku paralelní montáže a rychlých přechodů mezi třemi synchronními liniemi. Naprosto neuvěřitelné jsou i vnitřní kompozice záběrů a to jak rozvržením prostoru, tak i času (vzpomeňme na scénu, kdy Jacek vytahuje z auta tělo a jeho silueta mizí s pomalým zavíráním dveří vozu). Přechod mezi vnějšími (objektivními) a vnitřními (intersubjektivními) záběry je veskrze nenápadný, ale dokonale vystoustružený - např. při pozorování dění za sebou Jacek nahlíží skrze mezeru mezi paží a hrudníkem a jeho tělo se stává nápaditým rámem sledované situace. Vynikající použití barevných filtrů a perfektně sedící hudby podtrhuje osudovost obyčejných okamžiků, které vedou k hořkému konci. Jakkoli mě mrzí, že režisér neprozradil o motivacích hlavního hrdiny o kousek víc, musí se mu nechat, že volné interpretační pole, které divákovi nastavuje, je ideálním prostředkem k tomu, aby ho podnítil k přemýšlení i dlouho po skončení filmu. (01.10.2010)

Nijaké prihrievanie si polievočky, ale vážené spodobovanie ala Dostojevsky ("Zločin a trest") rozkrojené na dva rovnako mraziace kusy. Prvý, takzvaný "Introduce and murder" v ktorom sa na ohavných, zašlých a začmudených uliciach socialistického Poľska ukazuje trojica (zatiaľ navzájom nepoznaných) aktérov (labilný dvadsaťročný mladík, ambiciózny advokát a čudácky taxikár). Úvodné oboznámenie ústi k hrozivému prelnutiu ciest vraha a obete, kde sekeru nahradzuje kameň. Druhý, súmerne s prológom bezchrbtový úsek laicky nazývam "judgment." Ten má takisto surovú až kremačnú podobu (šibenica, telové tekutiny), lenže sa nepácha, ale trestá. Alebo oboje? Dilema, ktorá aj napriek svojej nejednoznačnosti je zakotvená v Ústave nejedného územného celku. Praví sa, "od doby Kaina žiadny trest nenapravil a neodstrašil svet pred páchaním trestných činov." S tým sympatizujem, avšak aké rozpätie majú medze únosnosti pardónov pre narušených alebo chladnokrvných zabijakov? Bojím sa toho, že všetkým tým, ktorým automatické vetovanie "kresla" pripadá správne, uniká význam povážlivých slov "účelne odňať právo žiť." Pojem hodný úvodzoviek a dlhých debát, ktoré žiaľ vedie len málokto. Krzysztof Kieslowski na chúlostivú tému neodpovedá, práve naopak sa opytuje, stavia mramorový monument stojaci v mene práva/nepráva, bez finančného zázemia, bez slobody a bez akejkoľvek pomoci módnych relativít. (27.04.2010)