Děti online

Zhlédnuto v rámci festivalu Jeden svět s žáky nižšího gymnázia. První příběh - fakticky nicneříkající medailonek mladého excentrického blogera s neomezenými finančními možnostmi - byl v kině spíš terčem úsměšků (nesoudím dle sebe, ale dle reakcí jeho vrstevníků. Aneb "kdo chce kam..."). Druhý se pokusil některým mladistvým z dnešní generace nastavit jakési pomyslné zrcadlo. V některých případech snad i úspěšně, ale osobně se domnívám, že zobrazovaný fenomén závislosti na PC hrách už v dnešní době nedosahuje takové síly a aktuálnosti jako kolem přelomu milénia, kor s nástupem chytrých telefonů. Opravdu přínosným (zejména pro dívky "pod zákonem") tak shledávám jen snímek třetí, který i podle diskuse s mladými žáky splnil úlohu určitého praktického mementa před podobnými nebezpečenstvími a lidským póvlem, který se i na internetu bohužel stále vyskytuje. Celkově hodnotím průměrnými 3 ***. (07.04.2017)

Když jsem viděl dokument poprvé, tak mne začátek nezajímal a dělal jsem při něm ještě nějakou práci. Pak ke konci, když tam naskočila ta dívka, která byla zneužita tím nýmandem, tak mě to teprve začalo zajímat. Nenávidím, takový lidi, kteří dokáží zneužít slabost ostatních. Pohrdám jimi celým svým srdcem. Chudáci dívky, jde vidět, že je to hrozně vzalo. Strašně mě to trhalo srdce, sledovat jejich příběh. Tento konec dokumentu, by se měl pouštět povinně na školách, aby si uvědomily s kým si vůbec studentky píšou a komu co posílají. (10.07.2018)

Díky filmu jsem sice zjistila věci, který jsem vůbec vědět nechtěla (ale jakože vůbec, ani slyšet, ne ne ne), ale taky jsem si uhlodala ruku nudou a užila si plných 52 minut klasickýho bábovskýho nadávání na tu blbou novou generaci, co si za to může sama, že jednou skončí v totální prdeli a bude brečet. Před rodičovstvím by se měly dávat povinně psychotesty. Nebo aspoň testy na retardaci. Jo, já vim, doba, internet, vývoj a tak. Ale víte co. Ne. (10.11.2017)

Dokument o dnešní internetové mládeži. Přináší na světlo světa, to co musí být zřetelné každému, kdo se alespoň trochu pohybuje v moderní společnosti, a to jakým způsobem dnešní děti a dospívající tráví svůj volný čas na síti. Film nám nabízí tyto skutečnosti ze dvou různých pohledů. Nejprve nám zobrazuje mladého yotubera a jeho každodenní chleba v podobě natáčení videí, poté následuje kluk, který pro změnu hraje počítačové hry. Oba dva sledujeme při jejich zálibách, s rozhovory jejich rodičů, kteří nejsou úplně nadšení, z toho, co jejich synové dělají, ale také jim to vlastně nevadí. Celé tyto dva příspěvky se nesou v jasně pozitivním duchu a ukazují virtuální svět v tom lepším světle. Naopak další příspěvky, čistě dívčí, nám poodkrývají to nejhorší možné nebezpečí pro děti online, kdy jsou dívky vydírány přes osobní až velmi intimní fotky, které poslaly svým "známým přátelům" přes sociální sítě. Rozhodně mohl být dokument zpracován lépe a mohl se věnovat jen třeba jednomu ze zmíněných témat, o to víc do hloubky, takto poskytuje všeobecně známé informace na čtyřech různých příkladech. I přesto mě snímek uspokojil, zejména v části- počítačový tábor a v něm např. ta pařanská písnička, která stojí za to, tak i ta závěrečná pasáž v podobě kybergroomingu. (30.05.2017)

Těžko hodnotit, dokument natočený asi dobře. V první fázi dětský youtuber, pro dnešní mládež asi dost důležitá věc a já jsem rád, že mě taková věc minula...pokud je to tak u všech dětí, vypadá to, že časem budeme jezdit do hor a nebude tam ani noha :-))) Paření her další důležitá část dnešní omladiny, jen mi připadá, že mají posunuté, kdy bez toho člověk vydrží a kdy ne. "Máme jít na Sněžku, tam se netěším, ale pak budem pařit hry az do rána" - to mě pobavilo. Poslední téma je momentálně dost aktuální a je dobře, že se o tom začíná hodně mluvit. Když to shrnu, tak nejdůležitější je,v jakým jsem ve hře levelu aby se mi ve škole nesmali a kolik mám sledujících a liku... Zazněla tam kouzelná věta:"Všichni děti sedí u počítače a jsou na internetu, tak přece já nebudu chodit jedinej do lesa" - pobavilo, ale je to smutná pravda, taková je doba, nemůže jim to vlastně člověk mít za zlý, ale tu dobu jsme si takovou udělali bohužel sami. (20.02.2020)