Epizoda 8 (E08)

Ták a padla klec. Zemřel Čočkin, zemřela Snědá tíseň, zemřel seriál….ale myslím, že duch Mostu! bude ve vzduchu ještě dlouhý čas. Každopádně, vzhledem k tomu jaký rozpačitý dojem budily jednotlivé epizody, musím uznat, že konec byl stylový. Důstojné i ujeté. Smutné i optimistické. Ze čtvrté cenové i honosného banketu. Za pár haléřů i velkolepé. Country i grindcore. Teď už zbývá jenom se podívat na seriál jako celek a „JE SUIS ČOČKIN“. (28.02.2019)

Řesit celý díl smrt a pohřeb nebylo vyvrcholení dle mého gusta, ale na druhou stranu musím dát čtyži hvězdy za poslední pětiminutovku ... prostě ta muzika v kombinaci s nějakou tou pointou mne přeci jen emocionálně zasáhla - dokonalý mix deprese, smutku, slz a optimismu, lidskosti a hravosti zároveň. (26.02.2019)

„No, vidíš, nová zkušenost, půjdeš do cizího bytu s klíčema!“ Postavy zakotvené v nižším sociálním prostředí a prolezlé nejrůznějšími traumaty vstupují do závěrečného dílu, vše se tak nějak rozumně uzavírá. Na programu je pohřeb, na kterém se ve výtečně funusové atmosféře sejdou všichni outsideři, které spojuje postava ztroskotance Luďana. Dorazí i jeho exmanželka, ke které jsem se ještě nevyjadřoval, a nejpřesnější je zřejmě označení: lidský odpad. Absurdní situace zůstávají, chemie mezi herci je neuvěřitelná, stejně jako přirozenost většiny z nich (zejména Zdeněk Godla je skutečně přesný). Dycky Most! Díky za něj. (29.03.2019)

Krásnej závěr, v pravdě již asi kultovního seriálu. Myslím, že by rozhodně další série být neměla, neboť tady se to jasně uzavřelo, a ani nepotřebuju vědět jak to bude dál. Jinak samozřejmě tu bylo zase plno hlášek a vtipných situací, ale zároveň to bylo takové více lidské, třeba když si Luďan lehnul k ségře a byl na ni hodný. Takže jednoznačně za 5 hvězd. (24.02.2020)

To, co po osmi dílech ve mne zanechal seriál Most! se nepodařilo dosud žádnému seriálu. Kombinace geniálně lehkého herectví, neskutečných nápadů, drobností, myšlenek, Most silné slovo, most mezi lidmi, kde nic není černobílé, kde každý je vinen a nevinen sám sebou. Karikatury osudů vypointované do vrcholného hořkého leč usmířeného závěru. Jen ten kdo nepochopil očekával nářez jako v prvních dílech. Za mě to nářez byl a k tomu krásné obrazy - Roman jako mamánek, kočky u Čočkina, nebo Čočkinův styl hudby. (26.02.2019)