Obsahy(1)
Kapitánu Outlému ještě není ani padesát a už se stává dědečkem. Jeho dcera právě před maturitou porodila syna. Jakoby toho nebylo dost, to dítě navíc nemá otce. A tak se ho dědeček rozhodne vypátrat... Na samém začátku filmové komedie scenáristy Ivo Pelanta a režiséra Karla Kachyni stál jednostránkový divácký dopis. Paní, která pracovala jako sociální pracovnice, v něm vyprávěla příběh těhotné dívky, které pomáhala hledat u jednoho vojenského útvaru otce jejího dítěte. Základní dramatická situace z tohoto dopisu inspirovala scenáristu Ivo Pelanta. Posunul celý příběh do naší současnosti, vypracoval dívce rodinné zázemí, rozšířil téma o souběžnou padesátnickou krizi dívčina otce a doplnil o humorné situace z vojenského života české posádky před vstupem do NATO. V režii Karla Kachyni vznikla komedie z vojenského prostředí, která od své premiéry v roce 2001 vždy znovu dokáže potěšit jak mladé, tak starší diváky. (Česká televize)
(viac)Recenzie (70)
V záplavě naprosto zbytečných televizních filmů a inscenací se občas najde pravý poklad. Určitě jich není málo, jak by se dalo předpokládat, ale nutno říci, že procentuelně je nutno hledat je v záplavě všelijakých tvůrcovských malých domů v rámci České televize lupou. A mezi takové poklady, které se mohou dočkat nikoliv jedné, ale celých desítek či stovek repríz, počítám i toto dílo s excelujícím Karlem Heřmánkem. Perfektně jsem se bavil. Ivo Pelant psát umí, ale zpravidla mu musíte jít trochu naproti a naladit se na takovou tu "rodinnou pohodu". U Otce neznámého ale nejsou žádné takové berličky třeba. Bavil jsem se královsky, za což bezpochyby nese zásluhu i režisér Karel Kachyňa a již zmíněný Karel Heřmánek, který si svého zoufale-komického zeleného mozka neuvěřitelně užil. ()
Námět: Marie Valíčková; scénář: Ivo Pelant; hudba: Petr Skoumal. I když je film z vojenského prostředí, tak díky výbornému scénáři je civilně, uvěřitelně podaný. A každodennost odrážející změnu rolí (na dědečka) vyšperkují i přeřeky "pane/soudruhu…" související se změnou role vlivem historických událostí. ()
Velmi příjemný film, narazil jsem na něj náhodu v televizi, chvilku koukal co to bude a už to nepřepnul, je to televizní snímek, ale odvážím se říci, že je lepší než mnohé filmy jdoucí do kina. Heřmánek i ostatní herci jsou fajn, atmosféra pohodová a úsměvné scénky pobaví. Jen jsem to tu nemohl najít pod názvem, pod kterým to dávali v TV: Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka. ()
Vcelku milá lehčí komedie s Karlem Heřmánkem v hlavní roli. Žádné velké umění to tedy rozhodně není, spíš mi to přišlo jako taková lepší bakalářské povídka. Jakýsi náznak Kachyňova poetiky jen v úvodu a závěru filmu při pohledu na kluka pouštějícího model letadla. Potěšila mladá Martha Issová. A taky příjemná hudba Petra Skoumala. ()
Proč stojí za to film vidět? Výkon Karla Heřmánka. Proč byste se mu měli obloukem vyhnout? Armáda, panelák a nezajímavé exteriéry. Děj? Hledání otce nemanželského dítěte, strasti postaršího výstrojního náčelníka nehodícího se do moderní doby. Hodnocení? Neurazí, nepotěší, K. Heřmánek zaujme a zbytek vidět nemusíte anebo jste již někde viděli. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (2)
- Film byl natáčen na letišti v Praze - Kbelích a Čáslavi, bydliště kpt. Outlého (Karel Heřmánek) je v Praze - Miškovicích. (rakovnik)
- Karel Kachyňa chtěl do hlavní role obsadit Miroslava Donutila. V době, kdy o něm uvažoval, jej potkal v televizi na chodbě a řekl mu, že by s ním potřeboval mluvit a zamýšlel mu roli nabídnout. Donutil mu odvětil, že jestli nespěchá, tak on si odskočí natočit svůj díl televizního pořadu Věšák (od r. 1999), a pak se můžou sejít. Po natáčení se skutečně sešli a Kachyňa mu vysvětlil o čem by role měla být. Donutil však musel s lítostí odmítnout, neboť právě při natáčení Věšáku oznámil divákům, že s rolemi důstojínků končí, což stvrdil pověšením vojenské brigadýrky, ve které odehrál své tři vojenské role (Tankový prapor – 1991, Černí baroni – 1992 a Pelíšky – 1999), na symbolický televizní věšák. (cundak)
Reklama