We Go On

Scenár som nečítal, ale predpokladám, že je veľmi dobre napísaný. Na filmovom spracovaní sa však prejavuje nízky rozpočet a nešťastný kasting. We go on obsahuje tiež zaujímavú tému. Hľadanie odpovede na otázku: Existuje život po smrti? - prostredníctvom inzercie v tlači je nápadité. Vysoká odmena, ktorú hrdina ponúka za dôkaz posmrtnej existencie (má to byť duch démon, zjavenie) mu umožňuje stretávať s rôznymi šarlatánmi, vyšinutými špiritistami, parapsychológmi, a tak spolu s ním sledujeme celé panoptikum ľudí, ktorým niečo chýba, ktorí chcú byť dôležití, dosiahnuť osobný prospech alebo sú jednoducho len prípadom pre psychiatra. Tu film ponúka veľa podnetov na zamyslenie a kriticky nastavuje zrkadlo. Paradoxne časť, keď hrdina ešte nič nevie je najzaujímavejšia a funguje. Tu majú viac priestoru John Glover a Annette O'Toole, herci, ktorí to zahrali presvedčivo. Prechod od skepsy k poznaniu alebo z realistického príbehu do nadprirodzeného už taký presvedčivý nie je. Hrdina stretne ducha ako normálneho zamestnanca letiska, celkom bez príznakov a signálov. Hlavný predstaviteľ Clark Freeman je herecky drevený, mení dva výrazy tváre a v oboch prípadoch vyzerá akoby nemal všetkých pohromade, ale aj tak nie som sklamaný. Nenudil som sa, zaujal ma príbeh a posolstvo, o ktorom musím uvažovať aj po skončení filmu. (08.01.2018)

Zdařilý existenciální horor, jenž se inteligentním způsobem pokouší o částečnou redefinici duchařského subžánru. Jakožto zdejší hororový expert musím hned v úvodu podotknout, že We Go On plně docení především náročnější hororoví diváci, pro které není kvalita hororu přímo úměrná objemu prolité krve. Jesse Holland a Andy Mitton vsadili na novátorský přístup, jenž přitom jejich soustředěné režii ani v nejmenším neubírá na sebejistotě. Lehce pokojnější tempo umožňuje atmosfericky silné momenty vhodně dávkovat a zároveň poskytuje divákovi prostor pro hororovou kontemplaci. Jedinou podstatnější výhradu mám k postavě Milesovy přehnaně protektivní matky, kterou ztvárnila Annette O'Toole. Zejména v úvodu působí její chování vyloženě rušivě a nic by se zřejmě nezkazilo ani jejím úplným přeobsazením. Ve výsledku si však We Go On zaslouží minimálně čtyři silnější hvězdy, což ho zcela oprávněně zařazuje někam na chvost desítky nejlepších hororů uplynulého roku. Následující projekty režisérské dvojice budu pochopitelně velmi bedlivě sledovat. (17.04.2017)

Hodně zajímavý, ale hodně nedokonalý film. Scénář si občas až moc nerealisticky troufá (a tím nemyslím žádnou paranormální část), což když zkombinujeme se špatnými herci a absencí snahy o aspoň trochu pohlcující atmosféru v těch momentech, nevypadá to místy úplně dobře. Ale hlavní hrdina mi nějak zvláštně sedl a obecně je po zhlédnutí o čem přemýšlet. Jen to chtělo o dost lepší provedení. (13.02.2020)

Snímek „We Go On“ se ani moc nesnaží budovat atmosféru, spíše se snaží nějak gradovat to dění, které vede k tomu, že Miles vidí více a více divných věcí, kdy už těžko dokáže rozlišovat mezi tím, co je realita a co ne. Možná se skutečně napojil na svět po smrti, kdoví, ale není to podáno způsobem, který by vás měl jakkoli emotivně vykolejit – není to děsivé, ani nostalgické, ani smutné, ani nijaké. (21.02.2018)

Samotná myšlienka "kto chce kam, pomôžme mu tam" síce bola prehnaná miernym tunelom upgrade-u, no nič to nemení na tom, že celkový výsledok ani z ďaleka nedosiahne priemernej úrovne. Bohužiaľ, vidieť ducha a vidieť ducha, môže byť v mnohých prípadoch úplne odlišným zážitkom. Tento sa môže smelo zaradiť do kategórie: NUDA v priamom prenose - 40% (31.03.2017)