11’ 09’’ 01 - September 11
11'09''01
11'09''01 - September 11
Obsahy(1)
Kontroverzný film zaoberajúci sa útokom na World Trade Center. Jedenásť režisérov dostalo priestor v rozmedzí 11 minút a 9 sekúnd, aby svojim uhlom pohľadu zobrazili situácie ľudí v rôznych kútoch sveta, ktorých sa septembrove situácie nepriamo dotýkajú. Jedenásť príbehov rozličných kultúr má spoločnú tému, ale ich spracovanie a dopady na ľudí sú rôzne. Do filmu svojimi príbehmi prispeli Alejando Gonzáles Inarritu, Ken Loach, Sean Penn, Danis Tanović, Youssef Chahine, Amos Gitai, Shohei Imamura, Claude Lelouch, Samira Makhmalbaf a Mira Nair. (RTVS)
(viac)Recenzie (54)
Nikdy mně nenapadlo, že 11. září může být i jiné důležité výročí... ()
Až na 3. povídku, která je naprosto směšná a dementní a na poslední povídku, což byl docela obstojný úlet (ale známe Japonce...) to bylo fajn a byla docela zábava sledovat, jak se s daným tématem vyrovná ten který režisér. Potěšil zejména Sean Penn, toho pána si vážím čím dál víc... 7/10 ()
Top 3: Lelouch, Loach, Imamura ()
LFŠ 2008 ... Nedá mi to a okomentuju všech 11 snímků postupně. Samotný projekt je na 5 hvězd a jeho celkové pojetí bylo natolik O R I G I N Á L N Í, že si to vzhledem k zpracovávanému tématu ani jiné hodnocení nezaslouží. Ale pojďme k jednotlivým snímkům._____ Írán 3*: Docela zvláštní úvod, úsměvný a zajímavý, ale v porovnání s následujícími kousky spíš plochý. _____Francie 5*: Fíha tak to jsem ještě neviděl. Takového skvělého nápadu je skoro škoda pro jednu "kapitolku", jestli to někdo použil i v normálním filmu, tak já o tom nevím. Napětí a tichá úzkost, která vládla celých 11 minut byla fantastická...v sále by člověk slyšel spadnout i špendlík...nebo spíš...neslyšel nic?_____ Egypt 2*: Samo o sobě by si to možná tak slabé hodnocení nezasloužilo, ale v porovnání s ostatními díly to bylo...divné. Volejbalová scéna sice pobavila, ale jinak? Jakoby si egyptský autor vše příliš usnadnil. _____Bosna a Hercegovina 4*: Zvláštní, pochmurné, stísněné. Sice se nezaryl do paměti jako jiné, ale srovnání s bosenskými problémy bylo velmi dojemné. Snad to mohlo být uchopeno ještě o chloupek lépe... _____Burkina Faso 5*: Kdo by to byl čekal? Naprosto nečekaný vrchol snímku pocházel z nenápadné země kdesi v Africe. Já jen tupě zíral a smál se...nejlepší na tom však bylo, že nejen že autor zvolil dojemný a vtipný příběh, ale hlavně dal jasně najevo, že dětem, které se každý den bojí o život kvůli nemocem a hladu, tak jsou nějaké dvě věže v New Yorku ukradené...byla tu možnost to zpracovat kýčovitě, ale nezbývá než zatleskat panu Ouedraogovi. :)_____ Velká Británie 4*: Hodně diskonformní pojetí, o WTC nepadla řeč prakticky vůbec, působilo to spíš jako jakási přednáška dějepravy. Ono pojetí ve mně však nějaké rozpaky vyvolalo, ačkoli tvůrčí svoboda byla absolutní...ale nenudil jsem se, to ne._____ Izrael 5*: Fantazie, všimli jste si že bylo vše natočené na jeden záběr? Obdivuji a tleskám vestoje! _____Indie 3*: Noo...asi "nejpolopatičtější" příběh, což mu bohužel v kontextu ostatních trochu ubralo. Zabýval se přímo útoky na WTC, což sice není špatné, ale...byl to trošku kýč, bohužel._____ Mexiko 4*: Jedním slovem "e?"...mnoho lidí v sále asi nechápalo, i já jsem byl s postupem minut poněkud v rozpacích...na konci se to rozlousklo a...no, s postupem času musím uznat, že to bylo dobré. :) Ale zas tak dobré taky ne, pořád tam vidím jistý kalkul na efekt. _____USA 5*: Tady jsem váhal mezi 4 a 5, ale nakonec budu velkorysý. Poetické a velmi dojemné to bylo a to se tomu nedá odepřít. A ten herec měl obrovské charisma...mám na podobné herce na sklonku života tak trochu "úchylku", většinou působí tak zvláštně přirozeně...a toto nebyla výjimka. _____Japonsko 5*: Jasně, největší psycho dáme na konec, že...:) Celý příběh se naprosto vymykal všemu co člověk očekával a vše tak nějak uvedl na pravou míru až závěrečný citát. Ale musím přiznat že mně osobně tam ten citát přišel navíc, nedával bych ho tam. Většině osazenstva se sice tento závěrečný snímek nelíbil...ale já si nemůžu pomoct, bylo tam nějaké japonské kouzlo, nebo poetika, jež mě prostě dostala. A basta. :) () (menej) (viac)
Těžko hodnotit jako celek. Ińárritu, Penn, Imamura a Lelouch jasných 5*. . .ale zbytek průměr, nuda a hlavně Loachovo "znásilnění" zadaného tématu by zasloužilo vystřihnout. ()
Spolu iba priemer. Za pozornosť stojí najmä Inaritu (veľmi pôsobivé) a Penn (veľmi nápadité), nesklame Lelouch a možno ani Imamura ()
11'09''01 je almanachem reflexí na den, jenž v tzv. západní civilizaci (a vlastně nejen v ní) mnohé na životě změnil. Filmový almanach má stylovou formu zpracování (těch jedenáct minut, devět vteřin a k tomu jedno okénko), některé dílky se blíží pietě, další upozorňují na skutečnost, že ten, kdo seje vítr, potom sklízí bouři, jiné jsou hříčkou nekonformity, útočí se na předsudky a lidskou omezenost. Peršanka Samira Machmalbaf ukazuje dětskou nevinnost a lidskou chudobu i víru ve vzdělání jako nutnost pokroku lidství. Zaujme neúnavná učitelka v uprchlickém táboře (Marjam Karimi). Francouz Claude Lelouch využívá událost jen ke kulise u niterné nejistoty v mileneckém vztahu hluchoněmé fotografky (Emmanuelle Laborit) a turistického průvodce (Jérôme Horry). Egypťan Júsuf Šahín (ve filmu ho představuje Nour El-Šerif) přispěl niterným rozjímáním s upozorněním na začarovaný kruh ideologií a vražd. Danis Tanović z Bosny a Angličan Ken Loach připomínají tragédie, jež patří mezi ostudy západní civilizace. První prostřednictvím Selmy (Dzana Pinjo) srebrenický masakr, druhý zase skrze chilského exulanta (Vladimir Vega) tu nechvalně známou roli Spokojených států amerických u puče v jihoamerické zemi. Burkiňan Idrissa Ouedraogo přihodil hříčku o dětských nadějích chudé africké země. Zaujme Adama (Lionel Zizréel Guire), hledající způsob k zaplacení léčby své nemocné maminky, i jeho kamarádi (René Aimé Bassinga, Lionel Gaël Folikoue, Rodrigue André Idani a Alex Martial Traoré). Mexičan Alejandro González Iñárritu upomíná na vnímání události a ohromení z televizního sledování, a je v tom nesmlouvavý. Izraelec Amos Gitai trochu uštěpačně konstatuje tu běžnější izraelskou realitu a také novinářskou (Keren Mor) zuřivost, jež zdatně ke všeobecné hysterii přispívá. Indka Mira Nair přes bolesti pákistánské matky (Tanvi Azmi) pláče z honu na čarodějnice. Američan Sean Penn využívá stín události k meditaci o životě, smrti a osamělosti a ke konfrontaci veřejného a soukromého. Jde o koncert pro jednoho starce (Ernest Borgnine). Almanach uzavírá Japonec Šóhei Imamura s černohumornou hříčkou o psychických dopadech všech "svatých" válek. Zaujme jak "had" Jukiči (Tomorowo Taguči), tak jeho mladá žena Sae (Kumiko Asó) a jeho rozezlená maminka (Micuko Baišó). 11'09''01 je filmovým almanachem, má ukazovat pestrost a různorodost k jednomu motivu, slova o nevyváženosti spíše vypovídají o subjektivních pocitech vkusu či samotné schopnosti k otevřenému přijímání. Výsledek je poměrně (a snad dokonce překvapivě) kritický a nepatetický. ()
Od mistrovskeho se to klene k az hloupemu. Skoda delky, nevyvazenosti, roztrepenosti a tematicke vagnosti. Chapu jako humanisticke gesto, ktere chtelo neco duleziteho rici nahlas - nanestesti se tak nestalo a valci se dal. Uprimna snaha, ktere je cloveku lito. ()
Nejvíc se mi líbily povídky Burkiny Faso, Indie a Francie. Naopak Mexiko, USA a Egypt mě moc neoslnily. Celkově tedy průměr za ***. ()
Zaujímavý súbor filmíkov. Niektoré majú fantastické spracovanie, niektoré fantastickú myšlienku, niektoré oboje. Medzi nimi sú zapletené aj nudné a zvlášťne natočené. Rozhodne sa ale oplatí vidieť. ()
Kvôli Iňárrituovmu príspevku som si tento film pozrel dvakrát. Kto ho zatraťuje (pretože ho neuniesol) je u mňa na čiernej listine. ()
Dobrý: Ińárritu (tma+zvuky+obrázky), Penn (dědek+samomluva+kvitka+světlo), Loach (srovnání s 11. zařím 1973, kdy USA zosnovovali atentát na chilskýho prezidenta), Imamura (voják je had, žádná válka není svatá). Nelitujte Američany - ti si to nezaslouží (obecně). ()
Tento film jsem si omylem přehrála jiným... ale z toho, co jsem stačila zhlédnout, jsem cítila zpětně otřesnost toho, co se stalo v New Yorku 11´09´´01 ()
Sean Penn predviedol tak trochu iny, ale zato velmi zaujimavy pohlad na udalosti zo dna 11.9.01 To ze, kazdy z tychto kratkych pribehov bol iny, a to nielen dejom, ale i kvalitou ja vnimam ako vyhoda. Velmi dobry napad a dobre spracovanie nadpolovicnej vacsiny 11 pribehov. ()
Bohužel, tohle se u mně minulo účinkem. Některé příběhy mě celkem zaujaly (Sean Penn, Claude Lelouch, Shohei Imamura), jiné zase nudily a u některých mi naprosto utekla pointa. Zklamal hlavně Ińárritu, na kterého jsem se těšil nejvíc a který předhodil něco, co možná vyzní v kontextu působivě, ale natočit by to mohl každý. Čím je vůbec tenhle film? Pomníkem, mírovým poselstvím nebo exhibicí alternativních filmařských stylů? ()
Iñárritu, ty kreténe nenatočíš film bez balalajky vid? Vemte mu ten nástroj ksakru! Tak debilní film sem v životě neviděl. Ty padající těla byly skvělej nápad, ale v desetiminutovym černu? Co to ksakru je za film? Ubohost! A Sean Penn? Co to ksakru mělo znamenat? Tak ubohá hra na city, ten chlap by měl ksakru přestat točit! Taková ztráta času.. Imbecilové.. Dva imbecilové. Na zbytek sem už fakt neměl náladu. ()
Asi nejlepší dokumentární film jaký jsem kdy viděla. Nadchl a zároveň mě šokoval snímek mexicého režiséra - bylo to až děsivé! Nedokážu si představit to peklo, které nutilo lidi vyskakovat z hořících věží. Je to strašné..... ()
LFŠ 2008... No, tak na tomto filme sa človek aj ukomentuje :). V stručnosti zhrniem moj názor na jednotlivé snímky od tých, ktoré sa mi páčili najmenej po tie, ktoré ma chytili najviac. 11. miesto - Veľká Británia - tento snímok ma evidentne vobec nezaujal, lebo si ani nepamatám, o čom bol. 10. miesto - Japonsko - pravdupovediac, od posledného a ešte k tomu japonského filmu som čakal niečo viac. Dosť šumu, nepochopenia a záver to ešte tým dupľom pokazil. 9. miesto - Mexiko - mno, s týmto kúskom režisér podľa mňa nemal veľa roboty a hral to na efekt neznalého diváka a´la Milino z Liberca. Bloky čiernej obrazovky, šum v pozadí, som normálne myslel, že sa im pokazil premietač. 8. miesto - India - priamočiary príbeh o hľadaní syna, nápad celkom zaujímavý, no prevedenie dosť zlé. 7. miesto - Irán - Dosť poučný príbeh o váhe hodnot a svetovej chudobe. Trošku oživenia do toho by však nebolo zlé. 6. Egypt - zvláštny príbeh, kde si režisér zahral sám seba. Nedotiahnutý, nepochopený, ale za ten volejbal na šestku :). 5. Bosna a Hercegovina - Pekné vykreslenie toho, že život ide ďalej a aj iní ľudia žijú a majú svoje problémy, hádam sa z nejakej Ameriky nezrúti svet. 4. - Burkina Faso - a dostávame sa do mojej TOP4, na rade sú diela, ktoré ma fakt dostali. Burkina svojim prevedením, tragikomikou a celkovo príbehom prekvapila, zaujala a potešila. 3. - Francúzsko - napínavý príbeh, pri ktorom sa len sťažka dýchalo, atmosféra bez zvuku len s drobnými vybráciami, jednoducho parádny počin. 2. - Izrael - skvelý príbeh zachytený novinárskou kamerou na jeden záber pri ktorom sa takmer nedalo žmurknúť. Mimoriadne kladne hodnotím celý nápad a všetko :). 1. - USA - Sám by som si neveril, keby som povedal, že z jedenástky filmov o útoku na WTC sa mi bude zrovna páčiť ten americký. Čakal som nejakú propagáciu proti terorizmu alebo podobný žvást, no toto bolo niečo. Minipríbeh starého človeka ktorý sa teší už len tým najmenším drobnostiam, skvelá kamera, detaily, ktoré ma úplne dojali skoro k slzám a nádherný romantický záver, jedinečné! ()
Povídkové filmy se strašně těžko hodnotí jako jeden celek, protože co film to jiný přístup a pohled na danou věc. Nejinak je to i tady, některé filmy jsou brilantní (USA, Francie,Japonsko...), jiné průměrné (Írán) a jiné pro mě dost nepochopitelné (Mexiko a Egypt). ()
11. září 2001 mi bylo něco málo přes 4 roky, coby dítě jsem ty události nevnímal a začal jsem o nich slýchat až mnohem později ve škole (a poprvé ještě ani moc neporozuměl, o co přesně šlo). Až postupně se mi v průběhu let u dalších zmínek a článků dotvořil obraz toho, co se tenkrát událo a na tomto snímku s 11 krátkými (cca 11timinutovými) filmy od 11 různých režisérů z 11 zemí světa musím ocenit i seřazení jednotlivých příspěvků tak, aby se v nich ony události funkčně a srozumitelně postupně odkryly i pro neznalého diváka. V první íránské povídce se setkáváme s prostředím základní školy a učitelky, která se ptá svých žáků, zda slyšely, co se stalo, v druhé povídce uvidíme mj. dokumentární záběry v televizi, další nabízí i různé reakce v mediálním a uměleckém světě či exkurs do souběžně probíhajících teroristických útoků ve stejnou dobu v jiné krajině (strhující příspěvek s reportérkou v izraelských ulicích, který natočil Amos Gitai)... Nejvíc na mě zapůsobil francouzský příspěvek: Claude Lelouch v malém silném dramatu hluchoněmé ženy znovu ukazuje, jak ty velké dějinné události mohou být pro obyčejného člověka (který právě prožívá zcela jiné události svého života a vlastní dramata) úplně nepodstatné. Silným zážitkem byly i krátké filmy z USA (Sean Penn a jeden den starého muže v podání herecké legendy Ernesta Borgnina) a západoafrické krajiny Burkina Faso (Idrissa Ouedraogo a velmi pěkný příběh s dětskými hrdiny okořeněný humorem). Šahínův příspěvek z Egypta mě zaujal neotřelou fantasy zápletkou i přítomnosti samotného režiséra v roli sebe sama na plátně, Danis Tanović oslovil poutavou vizuální poezií a závěrečné podobenství Š. Imamury s člověkem převtěleného do hada bylo tak děsivě bizarní a současně i působivé, že na něj i přes ty hořké pocity asi jen tak nezapomenu. Povídky od režisérek z Iránu (Makmalbafová) a Indie (Nairová) ve mě zanechaly méně výrazný dojem, byť ta íránská zase tvoří v rámci celku velmi pěkný úvod. Z dokumentárně laděných příspěvků určitě beru Kena Loache, který vytvořil místy hodně zajímavou koláž s postavou zpívajícího emigranta v Londýně, ale pak zbývá poslední příspěvek, který jsem nezmínil, jehož autorem je mexický režisér Iñárritu - a ten skončil v mých očích jako naprostý odpad. Vážně zlatý Godard, který ty své střihové experimenty obvykle alespoň naplňuje obrazem a občas v nich má zajímavé segmenty, zatímco tohle... Iñárritu tady nabídl 11 minut tmy se zvukovými ruchy, občasným vizuálním zábleskem do té tmy a občasným výkřikem do těch ruchů a vážně nepobírám, co tím chtěl autor sdělit. Naštěstí jde jen o jednu jedenáctinu z jinak velmi povedeného celku, který navzdory Iñárrituovi mohu ohodnotit 4 hvězdičkami. [75%] // SAMOSTATNÉ HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH PŘÍSPĚVKŮ z mé strany: Samira Makhmalbafová 3*, Claude Lelouch 5*, Júsuf Šahín 4*, Danis Tanović 4*, Idrissa Ouedraogo 4*, Ken Loach 4*, Alejandro González Iñárritu odpad!, Amos Gitai 4*, Mira Nairová 3*, Sean Penn 5*, Šóhei Imamura 4*. () (menej) (viac)