The Brown Bunny

Vincent Gallo si chcel natočiť svoj vlastný Paríž, Texas. Mal nato 10 mega, ale pôsobí to, že mal skôr 10 dolárov. K tomu mal veľké ego, odhodlanie prekračovať hranice a depresívnu náladu. A v závere mu to funguje, viac než by človek čakal. Ale je to čistá pocitovka, kde sa takmer nerozpráva, takže záleží fakt od nálady. O felovacej scéne som dopredu vedel. 3,5* (21.03.2022)

Nezávislá, narcistická a ujetá verze Paříž, Texas. A zároveň laciná verze Jarmusche, krapet zahleděná do sebe. Rozpočet to asi ani nemělo. Jak si tu Gallo udělal všechno sám, tak to působí dojmem, jako by to celé stálo jen pár dolarů, nicméně i přes to, že je to pak hrozně egoistické, musím přiznat, že se mi to nakonec docela líbilo. První půlka je skvělá, její pomalá atmosféra mi sedla hodně a zároveň mě hodně bavilo i gradování děje, které zpočátku hodně věcí tají a člověk vůbec nechápe, která bije a oč Budovi vůbec jde, ale postupně se vše odhaluje a snad žádný dialog a vlastně i většina scén tu není zbytečné, ale vždycky má nějaký účel a něco říká. Jen je třeba tomu věnovat pozornost, ale zase na druhou stranu věřím, že to nebude lehké a pro spoustu lidí bude tempo filmu jedině tak uspávající. Takové mi totiž přišlo v té druhé polovině, kde se ten postupný vývin zabrzdil už úplně a kvůli tomu mě už ani ta atmosféra nebrala, protože posunující a vypovídají scény a dialogy zde jednoduše nahradila nudná vata. A když už jsem si myslel, že nadšení z první poloviny ta druhá zničí, přišel závěr, kde je ta nesimulovaná porno scéna (kvůli které je to zařazené do pornografického žánru, ale popravdě bych ho sem kvůli jedné jediné scéně fakt nepřidával (nakolik má být legendární) a spíš, když už by tu musel být třetí žánr, bych přidal mysteriózní, jelikož takové má ten film vedení, ukotvené v nejistotě toho, co za vším stojí), ale zároveň i rozuzlení celého filmu, které na jednu stranu překvapí a na tu druhou po něm člověku dojde, že to vlastně celé měl Gallo promyšlené a že vše nakonec dá smysl. Kromě jedné věci i bez jakéhokoli volného domýšlení. A i přes to, jak egoistický nádech to má a jak moc to celé kazí, musím uznat, že scénář je slušný, atmosféra místy taky a nejvíc mě potěšil fakt, že ta pocitová road movie, kterou to většinu času je, k něčemu dospěje a není jen výpovědi uzavřenou do sebe. A tomu čtyři hvězdy dát musím, protože si je to za mě zaslouží - i přes tu kontroverzi a silně rozporuplné reakce okolo toho. A asi jsem jediný, kdo má takový názor, ale The Brown Bunny se mi líbilo o něco víc, než Gallův první (a mnohem oblíbenější a úspěšnější) film Buffalo 66´, ze kterého jsem neměl tak silný pocit jako tady. Slabé 4* (28.08.2022)

Vincent Gallo je bez debaty aj napriek veľmi osobitému štýlu vynikajúcim filmárom. Okrem toho schopne vyčnieva aj ako herec, scenárista, muzikant atď.. Proste nezávislý pošuk ako sa patrí. Brown Bunny zďaleka nedosahuje kvalít jeho debutu Buffalo ´66, ale aj tak je to film, ktorý má zaujímavú výpovednú hodnotu. Myslím si, že je len na divákovi, čo si z filmu odnesie. A nájsť sa tu dá toho dosť. V prvej polovici je to síce pravidelný boj s nudou, ale v celku dáva aj začiatok filmu úplne iný rozmer. Fascinuje ma Gallova práca so svojou postavou. Tá je podobne ako v Buffale maximálne nepredvídateľná, a preto je divák stále v očakávaní, ako sa v tej či onej situácii zachová. Vinco je možno fakt blázon, ale mám pocit, že v hlave to až také nasraté nemá. (07.02.2008)

Vincenta mám rada. On je a vždy aj bol v dobrom slova zmysle "iný", a také je aj všetko čo robí. Je to tichý film, chudobný na dialógy, miestami pekelne nudný. Vincko sa vozí v aute, Vincko jazdí na motorke, Vincko (očividne) potrebuje objatie. Človek si v pohode a bez výčitiek smie na chvíľu (aj dve) zdriemnuť a nebude mať pocit, že mu niečo významné ušlo. Príliš tento film ospevovať len kvôli tej "slávnej" záverečnej scéne asi nie je celkom namieste. Fajnovejší je ale soundtrack, hlavne druhá polovica a macher John Frusciante. (27.09.2011)

Možný spoiler : Zhruba osmdesát minut jsem s Budym jela a jela a jela v jeho dodávce, kde měl motorku. Občas jsem se s ním zastavila na jídlo, dívala se jak pohladil a dal pusku nějaké dívence a jelo se dál. Nabrala jsem s ním benzín, sledovala jsem, jak odmítnul pár šlapek a když už jsem to chtěla vzdát, tak v posledních deseti minutách mně teprve Vincent naservíroval pointu celé téhle nudné anabáze. Né, Vincente, jako herec v Tetru jsi byl skvělý, ale jako režisér, za kamerou a s tímhle scénářem, to vážně neberu a jednu hvězdu Ti dávám za to, že jsi do toho šel a zahrál si tu hlavní roli sám. A to si nejsem jistá, jestli to nebylo kvůli závěrečné scénce, uff. (27.09.2015)