Vojcek

Werner moc dobře ví, že si může dovolit natočit film visící jen na jednom herci, protože Kinski to utáhne a on je jediný kdo utáhne Kinského. A z toho výsledku seru ježky(!)-to se prostě jinak nedá... MaestroMetadirector rozjíždí precizní ale střízlivou studii šílenství, zatmění mysli, paranoidních běsů a hrachu v hlavě za pomoci Klause, který je v tempu přesný jako metronom a v řízených a kontrolovaných gestech či záškubech tváře se nemine ani o milimetr. Vnitřní napětí, horečnatost, halucinace, křehká nerovnováha, blížící se zkrat-to všechno přímo tryská z toho pichlavě skelného pohledu, z té bolestí a únavou rozšklebené tváře, z celé té implodující postavičky.. Nutno podotknout, že Herzog-přes všechno to psycho-v žádném případě nezapoměl na vtip a jistou komičnost číhající v celé té tragice, a díky tomu(a díky velmi rozumné stopáži)jde o překvapivě dobře stravitelný zážitek. Prostě režijní a herecký masterpiece. (16.04.2013)

Tak tohle je regulérní herecký koncert Klause Kinského se vším, co si člověk pod tímto pojmem může představit. Myslím si, že Kinsky velikostí svého hereckého projevu dokonce přesáhl hloubku celého filmu. Je pro film až nepatřičně mnohovrstevnatý. Ne, že by snímek snad byl plytký, jen je to film malý jakoby až Kinskému nestačil. Přeci jen příběh připomíná jednorozměnrné vyprávění pouťových vypravěčů. V kontastu s tím pak například scéna vraždy a následný psychický kolaps jsou tak skvěle zahrány, že by mohli klidně patřit mezi nejsilnější herecké okamžiky filmových dějin. Po technické stránce je film bezchybný, Herzogovi asi nelze nic vytknout. Nakonec musím, bohužel zmínit nešťastné zvukové vybavení DVD, které jsem zakoupil v tafice. Přestože je dabing poměnrě vydařený, to že na disku není orignální zvuková stopa považuji za nehoráznou hovadinu. Zrovna takovýto klubový film, aby byl bez titulků? Tomu jsem se zdráhal uvěřit. Kinského hlasový projev, patří neodmyslitelně k jeho hereckému projevu a to že, jsme byli o jeho němčinu ochuzeni, považuji za veliké distributorské selhání. (30.06.2008)

Pokračuji v tažení filmy Wernera Herzoga. Po Stroszkovi, což byl jenom podivín, přichází na řadu regulérní blázen Woyzeck čili Vojcek. Ta šílenost je vidět v očích Klause Kinskiho od prvního záběru, takže člověk jenom čeká, kam až to dospěje. I když možná si za to trochu mohla nevěrná Eva Mattes, ale zase co je moc to je moc, to by musela být vyvražděná polovina národa. Takže radši si dám pozor. Velmi mě potěšilo, že film byl natočený v mé milované Telči, navíc v době mého mládí, proto nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd. (11.12.2010)

Balada o vojákovi, kterou načrtnul Erben s Bezručem a Wolkerem nad lahví kontušovky, když si zašli k Mrštíkům, původně na kafe, po terapii u Junga... teprve pak ji našel Herzog a tu nakažlivou melancholii zdramatizoval... "Našinec bude neštastnej na tom i na vonom světě, kdybysme se náhodou dostali do nebe, tak tam určitě budeme muset dělat hrom"...immer zu, immer zu... (04.10.2013)

Herzogův film imponuje bravurním zvládnutím nesnadného romantického díla německého romantika Georga Büchnera (u nás bychom jeho spíše vzdálenější obdobu nalezli v prozaických pracích Karla Hynka Máchy). Režisér i herci dokázali tuto dikci vyrovnaně podržet po celou dobu WOYZECKOVA trvání a přiblížit tak českému divákovi svět, který by jinak zůstával mimo jeho obzor. Kulisy Telče, známé z Jasného jinotajného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR, svůj pruský (?) kolorit zvládají bez větších nesnází dík mimořádnému výkonu Klause Kinského v hlavní roli. A tak nevadí, jak oprávněně zdůrazňují kolegové spolukomentátoři, pominutí původního znění a skutečnosti lépe vyhovující titulky, které dokreslují do úplnosti kvalitu výkonu hereckých protagonistů. Ve WOYZECKOVI se i českému divákovi dostalo možnosti zhlédnout mimořádné dílo jedné z nejvýznamnějších světových národních kinematografií hraného filmu. (20.12.2009)