Potomkovia ľudí

Po dlouhé době vynikající sci-fi s ekologicko-apokalyptickým nádechem, které mě vtáhlo do děje jako málokterý thriller speciálně k tomu určený. Úžasně depresivní atmosféra bez zbytečně levných atributů, které se k jejímu vytvoření obvykle v jiných podobně laděných filmech používají a hlavně dynamika filmu s doslova úžasnými záběry - zvláště předlouhá scéna (bez jediného střihu!) přepadení auta a následné honičky a střelby je tak úchvatná, že jsem jen němě koukal a přemýšlel, jak se tohle vlastně točí. Stejně tak válečná scéna z tábora imigrantů s ulpělou krví na čočce ručně snímané kamery je srovnatelná s expozicí ve Vojínu Ryanovi... Ale tenhle film netvoří jen takovéto jednotlivosti (geniální střih, geniální kamera, skvělá hudba, skvělé herecké výkony, skvěle tvořená scéna, úžasně cíleně a přesně volené lokace...), ale právě jejich dokonalé složení v celek, který navodí na dvě hodiny pocit, že postuláty tohoto filmu jsou mou nynější realitou a zbývá jen přemýšlet o tom, jaké je to žít ve světě bez dětí, který si svou funkčnost zachovává už jen díky civilizační kinetice... Zřejmá je i hyperbola k dnešku. Je to ten svět, do něhož spějeme? (12.02.2007)

Na Potomcích Lidí je dokonale vidět relativita hodnocení, respektive trvalost jeho hodnoty. Živě si pamatuju, jak se Children Of Men během několika týdnů prodraly do první desítky nejlepších filmů na CSFD, ne-li těsně pod vrchol. A o deset let později, kdy jsem se konečně propracoval k tomu, abych se na ně podíval, ejhle 78% a místo kdesi mimo první třístovku. A je tomu tak nejspíš dobře. Nemůžu samozřejmě říct, jak bych hodnotil před deseti lety, kdy jsem samozřejmě řešil úplně jiné věci (respektive toho moc neřešil ani řešit nemusel;)), a taky toho neměl z hlediska filmového za sebou zdaleka tolik, ale pokud jde o dnešek... no, Alfonso Cuarón sice velmi přesvědčivě vymaloval hroutící se společnost, nacházející se tváří v tvář vlastnímu vymření, ale ono to vizuálně bohužel víc než co jiného připomíná Brazil. A v tomhle ohledu filmu nepomáhá ani role Michaela Cainea, která je objektivně skvěle zahraná. Ony tu v zásadě herecké výkony stojí za uznalé zamručení v podstatě všechny, ale dějově jsou Potomci bohužel dost slabí. Je to škoda, protože jinak by "Cuarónův" svět působil v podstatě realisticky. Takhle máme "kvalitní" dystopii, která působí správně bezvýchodně, máme i poměrně nejednoznačné postavy, máme několik překvapivých momentů, a hlavně i na dnešní poměry velmi působivé dloooooouhééééé akční (AKČNÍ) nestříhané záběry, které jsou samy o sobě uměleckými díly (asi jako Dunkerque ve Wrightově Pokání). Není to málo, ale rozhodně to není dost na obhájení humbuku, který tento film v době svého uvedení do kin vyvolal. Tím méně pak na nějaký jeho "historický" význam. Je to vynikající řemeslo na všech frontách krom té scénáristické. Ale přesto se mi těch necelých 80% výsledného hodnocení zdá trochu moc. Ode mě 70%. (14.10.2016)

Určitě existují chytřejší a hlavně záživnější postapokalyptické vize budoucnosti, ale Cuarón si to v klidu uhrál přes revoluční technickou stránku, která v kombinaci se zběsilou Lubezkiho kamerou utváří geniální dílo. Od postav se toho moc nedozvíme. Většina scén je však značně znepokojivých a každého asi napadne podobná otázka. Jak to kurva mohl natočit? (18.10.2023)

Soundtrack John Tavener: 1. Hush - Deep Purple [4:25] ,2. Witness (1 Hope) - Roots Manuva [4:14] ,3. Tomorrow Never Knows - Junior Parker [3:30] ,4. Sleepy Shores - Michael Price [2:52] ,5. The Court of the Crimson - King Crimson [4:49] ,6. Backward - Kode9 and the Spaceape [4:33] ,7. Wait - The Kills [4:47] ,8. There is an Ocean - Donovan [4:47] ,9. Ruby Tuesday - Franco Battiato [3:37] ,10. Money Honey - Pressure/Warrior Queen [3:46] ,11. Arbeit Macht Frei - The Libertines [1:15] ,12. Indian Stomp - Cyrus [3:29] ,13. Bring on the Lucie (Freda Peeple) - John Lennon [4:13] ,14. Running the World - Jarvis Cocker [4:43], (15.05.2011)

Cuaronův bezmezně dokonalý make-up bohužel nezastřel všechny vrásky na Potomcích lidí, i když se snažil seč mu síly stačily. Samotná idea filmu a jeho politické pozadí je sice dokonale atraktivní, ale chybí mu poněkud sofistikovanější příběh, který sice v této podobě dovoluje plně si vychutnat stylistické cvičení černokněžníka Alfonsa, ale na druhé zhlédnutí působí příliš plytce a povrchně. Mě jako diváka již dávno omrzel postup vyprávění, kdy jsme my diváci vláčeni od bodu A do bodu B bez nějaké nutnosti zapojit mozkové buňky k dokreslení sdělovaného obsahu. Ale jinak je to jednoduše dech beroucí jízda, která mě posadila na zadek v momentě, kdy Clive Owen sestupoval po schodech a najednou se rozhostilo hrobové ticho...filmová paráda! (16.10.2007)