Potomkovia ľudí

Na Potomcích Lidí je dokonale vidět relativita hodnocení, respektive trvalost jeho hodnoty. Živě si pamatuju, jak se Children Of Men během několika týdnů prodraly do první desítky nejlepších filmů na CSFD, ne-li těsně pod vrchol. A o deset let později, kdy jsem se konečně propracoval k tomu, abych se na ně podíval, ejhle 78% a místo kdesi mimo první třístovku. A je tomu tak nejspíš dobře. Nemůžu samozřejmě říct, jak bych hodnotil před deseti lety, kdy jsem samozřejmě řešil úplně jiné věci (respektive toho moc neřešil ani řešit nemusel;)), a taky toho neměl z hlediska filmového za sebou zdaleka tolik, ale pokud jde o dnešek... no, Alfonso Cuarón sice velmi přesvědčivě vymaloval hroutící se společnost, nacházející se tváří v tvář vlastnímu vymření, ale ono to vizuálně bohužel víc než co jiného připomíná Brazil. A v tomhle ohledu filmu nepomáhá ani role Michaela Cainea, která je objektivně skvěle zahraná. Ony tu v zásadě herecké výkony stojí za uznalé zamručení v podstatě všechny, ale dějově jsou Potomci bohužel dost slabí. Je to škoda, protože jinak by "Cuarónův" svět působil v podstatě realisticky. Takhle máme "kvalitní" dystopii, která působí správně bezvýchodně, máme i poměrně nejednoznačné postavy, máme několik překvapivých momentů, a hlavně i na dnešní poměry velmi působivé dloooooouhééééé akční (AKČNÍ) nestříhané záběry, které jsou samy o sobě uměleckými díly (asi jako Dunkerque ve Wrightově Pokání). Není to málo, ale rozhodně to není dost na obhájení humbuku, který tento film v době svého uvedení do kin vyvolal. Tím méně pak na nějaký jeho "historický" význam. Je to vynikající řemeslo na všech frontách krom té scénáristické. Ale přesto se mi těch necelých 80% výsledného hodnocení zdá trochu moc. Ode mě 70%. (14.10.2016)

K filmom, ktoré sa vyšplhajú za dva týždne do TOP 200 zásadne pristupujem s predsudkami a dešpektom, pretože sa mi už viackrát stalo, že ma takéto supernovy poriadne sklamali. Potomkovia ľudí sú ohromujúci v atmosfére a budovaní svojho dystopického sveta za pomoci detailov akoby mimochodom zobrazovaných na pozadí aktuálnej scény (oznámenia na monitoroch, titulky na výstrižkoch, Guernica etc.). Temer všade použitá ručná kamera a dlhé zábery dávajú svetu Potomkov maximálne realistický look, avšak práve tým navodeným pocitom realističnosti si Cuarón nevedomky pletie na seba bič. V absolútne realisticky zobrazenom prostredí mu totiž podrazí nohy scenár plný nerealistických chýb, ktoré si tu musí všimnúť i najväčší adorátor tohto dielka – prečo napríklad pri úteku z farmy kým nie je naštartovaný motor nikoho nenapadne prestreliť Theovmu autu pneumatiku, prečo po výbornej scéne „zastavte paľbu“ vojaci nechajú hrdinov bez povšimnutia odísť s jediným dieťaťom ktoré videli za posledných 18 rokov, a Theov posledný veslársky výkon s jeho „malým“ handicapom je do neba volajúca scenáristická blbosť. Príbeh je skutočne veľmi jednoduchý a postavy neprekreslené (a to si ešte scenárista dovolí odpraviť dve najzaujímavejšie postavy do polovice filmu). Potomkovia napriek tomu, že dirigovať tak dlhé masové scény bez strihu vyžaduje od režiséra temer nadľudský výkon, nie sú prevratným filmom a i keď režijne trčia z priemernosti tohto filmového roka v Hollywoode poriadne vysoko, neprinášajú prakticky nič nové. 7/10 (03.12.2006)

„Aj keby sa to vyriešilo, je neskoro. Svet je v prdeli.“ Fenomenálne sci-fi zázračného Alfonsa Cuaróna (MEXICKÁ JAZDA), v ktorom sú výborní aj inak skôr priemerní herci Clive Owen a Julianne Moore. Snímke, vychádzajúcej z dráždivo prepracovaného scenára (tak prepracovaného, že na niektoré otázky nedostaneme odpoveď a kľúčové scény, napr. „poprava nepohodlných“ sú nám akoby„mimochodom ukázané behom štyroch sekúnd, aj to iba nenápadne a v pozadí), dominujú predovšetkým neuveriteľne fajnové scény (všetko z lesného domu pôvabne prestarnutého hipíka Michaela Cainea) a dych vyrážajúce dlhé, akoby bez strihu plynúce pasáže. (29.04.2007)

Sci-fi? Potomkovia sú mixom všetkého možného počnúc drámou, končiac vojnovým filmom, k sci-fi majú atmosfericky rozhodne najďalej a zasadenie do blízkej a pochmúrnej budúcnosti evokuje skôr mierne apokalyptický snímok. Inak vizuálna nádhera so zaujímavou myšlienkou, Cuaronov ťažký štýl však neumožníi ihneď vpadnúť do deja. A aj keď sa to zásluhou niektorých fantasticky nasnímaných scén podarí, chladný prístup k divákovi sa veľmi nezmení. Záverečný 9 minútový neprerušovaný/nestrihaný záver podporený dokumentárnou kamerou je tiež skvelý ale... na film roka to ani náhodou nestačí. Zároveň by ale bola chyba, úplne ho odpísať, istými neodškriepiteľnými kvalitami totiž disponuje. (17.02.2007)

Svým způsobem unikátní sci-fi, kde sice nehraje moc velkou roli technický pokrok, přesto je svět budoucnosti velmi detailně propracován. Cuarón se navíc potvrzuje jako mistr v navozování potřebné nálady a jeho nekompromisní vedení ne-hrdiny z lidu směrem k nejistému konci má všechno, co potřebuje. Jediné, co mi chybí, je trocha gradace - bezútěšnost je nasazena od začátku na takové úrovni, že už moc nemá kam stoupat. (28.08.2013)