Potomkovia ľudí

Nemít Potomci lidí až přespříliš jednoduchý děj, tak jim vlastně není co vyčíst. On by ani ten děj nevadil, ale výsledkem je pouze slepenec hromady neskutečně intenzivních scén, které však nepůsobí příliš konzistentně jako jeden celek. I bez nonstop několikaminutových bezestřihových scén by stály Potomci lidí za hřích. Ovšem ty scény zde jsou a právě ony jsou tou pomyslnou třešinkou na dortu, která Potomky pozvedává na jasnou "must see" záležitost jaká v našich kinech dlouho nebyla. A asi i zase dlouho nebude. (10.11.2006)

Od scény v opuštěné škole jsem na to, co se odehrávalo čuměl až do konce s široce otevřenýma ústama. Neskutečná dokonalost, tak syrové, depresivní, dostávající se hluboko pod kůži, mrazící budoucnost jen tak někdo už nevytvoří. Kamera je doslova v ději (krev !!!), uprchlický tábor je jak peklo na zemi a lidi postihlo čiré šílenství. V tom všem pak Cuaron podává tragický příběh o poslední naději lidstva, a prokládá to jak scénami úplně odlišnými od zbytku díla (ministr), tak i velmi působivými (průchod "uličkou"). Jen třeba chvíli počkat (úvod je sice stále dost drsným obrazem postapokalyptického světa, ale je tak trochu táhlý a nedostačující v porovnání s druhou polovinou filmu - stále tam jsou ale překvapující zvraty, nebojící se nemilosrdně ničit zavedené postupy a v souvislosti s tím i jedna či dvě výborné scény) a pak už si jen užít (i když v tomto případě to není to pravé slovo - spíše přežít) jeden z nejlepších zobrazení budoucnosti. A hudba na mně působila hodně fajn a dotvářela atmosféru hlavně v první polovině skvělými retro songy.. Závěr pak nic neslibuje, ani nic nevyvrací a do filmu sedí perfektně. Wow (11.01.2011)

Alfonso Cuarón předvedl svoji vizi blízké budoucnosti takovým stylem, že Vás do ní totálně vtáhnul. Nesedíte v kině, ale chodíte po ulicích, absolvujete honičky v autech i přestřelky mezi armádou a anarchisty - protože Cuarónovým majstrštykem je v tomto případě kamera. A zdejší kamera napsala novou kapitolu filmového umu... nadprůměrné dlouhé záběry vrcholí snad desetiminutovou šokující kamerovou kreací, kdy se hlavní hrdina potácí mezi salvami kulek a dělových koulí. Scéna je natolik reálná, že s lehkostí smete jakoukoliv konkurenci do odpadkového koše. A tak je to vlastně se vším v Cuarónově díle. Svět roku 2027 je vykreslen jako temná díra, na jejímž páchnoucím dně je lidská společnost. Teroristické útoky tu jsou na denním pořádku, města jsou špinavá a studená, podél silnic trčí do vzduchu místo patníků kopyta upálených zvířat...Cuarón stvořil budoucnost s neuvěřitelnou precizností a neskutečně reálně, že to snad musí být varování, do jakého stavu bychom se mohli jednoho dne dostat. Nesnaží se vyskládat na hromadu futuristické vymoženosti techniky (i když se jich pár najde a jsou ok), ale chce ukázat společnost, když se proti ní postaví sama Matka příroda (nerodící se děti). O bezvadnou autentičnost filmu se starají také výborní herci, především Clive Owen, věčně zachmuřený alkoholik a Michael Caine, coby staromódní hipík. Julianne Moore musela kvůli scénáři snad už po dvaceti minutách zaklepat na nebeskou bránu, ale scéna, ve které se tak stane, je jedním z vrcholů filmu. Každý má svojí představu o budoucnosti. Já doufám, že nebude tak syrová a zásadní jako ve výtečných Potomcích lidí...76 miliónů dolarů(rozpočet)/69 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.11.2006)

Svým způsobem unikátní sci-fi, kde sice nehraje moc velkou roli technický pokrok, přesto je svět budoucnosti velmi detailně propracován. Cuarón se navíc potvrzuje jako mistr v navozování potřebné nálady a jeho nekompromisní vedení ne-hrdiny z lidu směrem k nejistému konci má všechno, co potřebuje. Jediné, co mi chybí, je trocha gradace - bezútěšnost je nasazena od začátku na takové úrovni, že už moc nemá kam stoupat. (28.08.2013)

Sci-fi? Potomkovia sú mixom všetkého možného počnúc drámou, končiac vojnovým filmom, k sci-fi majú atmosfericky rozhodne najďalej a zasadenie do blízkej a pochmúrnej budúcnosti evokuje skôr mierne apokalyptický snímok. Inak vizuálna nádhera so zaujímavou myšlienkou, Cuaronov ťažký štýl však neumožníi ihneď vpadnúť do deja. A aj keď sa to zásluhou niektorých fantasticky nasnímaných scén podarí, chladný prístup k divákovi sa veľmi nezmení. Záverečný 9 minútový neprerušovaný/nestrihaný záver podporený dokumentárnou kamerou je tiež skvelý ale... na film roka to ani náhodou nestačí. Zároveň by ale bola chyba, úplne ho odpísať, istými neodškriepiteľnými kvalitami totiž disponuje. (17.02.2007)