American Honey

Je to dlouhé, nic se tam nestane a neskončí to, jen to přestane. Na začátku je fajn atmosféra bezvýchodného léta, kdy se parta divno-lidí potlouká v transitu Amerikou a dělá binec - a vy pořád čekáte, až ta expozice skončí a něco se začne dít: jenže nezačne; takové to bude už celou dobu. Jenže když se ochodí to prvotní okouzlení atmosférou, najednou začne být nuda na to koukat. (01.02.2017)

Skoro tři hodiny bezcílného putování Amerikou skupiny mladých ztroskotanců očima výborné režisérky, která životnímu stylu a problémům současných teenagerů z nižších sociálních vrstev zřejmě dobře rozumí. A hlavně o tom umí dobře vyprávět - přirozeně a bez křečovitého pozérství. Na složitý příběh se tu nehraje, autentická atmosféra a jednotlivé epizodky ale fungují vesměs dobře. Pro cílovku hypoteticky podobně zásadní dílo, jakým je pro mě třeba Klub rváčů. 70 % (24.03.2020)

Kvůli metráži jsem dlouho otálel, než jsem si AMERICKÝ MED pustil. Natažená metráž překvapivě vůbec není na škodu, jelikož děj má neustále co nabídnout a divák tudíž nemůže upadnout do apatického stavu. Brilantní představení světu neznámé Saši Komličenkové a Saši LaBlafa je doplněno věru netradičním a současně přitažlivým scénářem. 88% (31.01.2017)

Film, ktorý vonia letom ako máloktorý iný. Cesta spoločnou dodávkou do neznáma, plná hudby, niečoho na zlepšenie nálady a obnažených lakťov členov svojej partie, ktoré sa navzájom dotýkajú. Vonku je ešte teplejšie než v aute a najpríjemnejšie sú večery. Stačí pravidelne hasiť smäd, pretože všetko ostatné sa zdá byť tak blízko. Door-to-door predaj je síce ťažký spôsob obživy, no dobrá škola života. A keď je človek mladý, nič nie je nedôstojné, lebo sa ešte môže poučiť. Neskôr bude možno ťažšie zvládať kocoviny, ale zato si viac dokáže vychutnať 163-minútový film, ktorý je natočený pre ľudí ako on. (21.01.2017)

Utéct? Neznámo kam a prakticky neznámo s kým? I to je možnost. Zvlášť když je tahle dredatá dívčina odkázaná na prohrabování se odpadky, péči o mladší sourozence, navíc musí snášet ignoraci vlastní matky a osahávání ze strany opíjejícího se otčíma. Připojí se tak ke skupince mladých lidí, kteří cestují po Státech a cpou lidem předplatné časopisů. Komunita má specifická pravidla, odepsané členy i nepředvídatelného Shiu LaBeoufa (takřka) v čele. O výzvách, které denně podstupují, se moc nedozvíme. Víc sledujeme, jak paří, melou blbosti, tancují, zpívají, souloží, dodržují podivné rituály. (Ne)překvapí, jak jsou místy pasivní, jak se nechtějí nikam posunout. Prostě někam vyjedou, neprodají a jdou dál. O tomhle byznysu a taktikách se nedozvíme nic. Pak přijdou scény, kterým chybí tempo, nemají náladu, nemají nic. Je patrné, že (ne)herci dostali hodně volnosti, hodně se hrálo na autenticitu, pořádná dějová linie ovšem citelně chybí. Místy si tvůrci umějí podmanit diváka, ale překvapivě je leccos okaté, umělé. Hlavní duo je fajn, potěší i vnučka Elvise Presleyho Riley Keough. Britská režisérka Andrea Arnold mě nicméně jiným festivalovým kouskem Fish Tank dostala mnohem víc, tehdy se zařízla poměrně hluboko. Tohle je ovšem povídání o několika ztracených existencích, které nestrhne. Chápu, o co tady šlo, ale chtělo to předložit jinak. Touha po svobodě se dá prostě vyjádřit atraktivněji. A coby sociální drama to bylo slabé. (13.01.2017)