Opití láskou

Anderson je jedným z najlepších mladších režisérov dneška a túto skutočnosť potvrdil i svojim tretím celovečerákom. Poriadne divná romantická love story založená na dvoch postavách mu však sedí omnoho menej ako trojhodinové opusy. Sandlera neznášam, pri Punch-Drunk love však musím dať klobúk dole, pretože hrať také dlhé scény bez strihu a fakticky improvizovať cvoka na pohľadanie chce poriadny kus hereckého kumštu. Režijne je to naozaj výborný film s výbornými hercami, od tvorcu Magnolie a Boogie Nights však očakávam omnoho vyššie méty. 7/10 (25.04.2006)

Postmoderně příznačně žánrově těžko zařaditelný film, v němž nadmíru osobitý režisér Paul Thomas Anderson umně a podivuhodně namixoval stylový filmový koktejl z romantické komedie, psychologického dramatu, kriminálního thrilleru a snímku o psychicky narušeném jedinci s obtížně zvladatelnými návaly agresivity a vzteku, který má mírné příznaky autismu či podobné psychické nemoci. Co Andersona dělá Andersonem (zasvěcení vědí, že podobně ,,divné" filmy točí i další Anderson - Wes, jehož snímky také ocení spíše divák artových či experimentálních filmů) - velmi originální práce s filmovou hudbou a střihem, která má navodit pocit psychického rozpoložení duševně narušeného člověka - tedy hlavního hrdiny (zvláště silná je až stresující scéna v první třetině snímku, kdy se na Barryho (a tím i diváka) doslova valí neurotizující stimuly z okolí jeho kanceláře - neodbytné telefonáty, cynická a nepříjemná sestra, právě dohazovaná nechtěná známost i karamboly v sousední dílně...). Na tomhle filmu je také nejlépe vidět, jaký kus cesty urazila americká kinematografie od dob tématicky podobného Rain Mana (lineární děj, klasická forma filmového vyprávění...) k Opilí láskou (linearita děje je záměrně několikrát narušena, mnohé v ději zůstává záměrně nevyřčeno, tvůrci experimentují s velmi originálními barevnými předěly atd.). Za zmínku rozhodně též stojí herecký výkon Adama Sandlera, kterému P. T. Anderson dal ve svém úžasném snímku možnost ukázat, že není hercem jedné role a že v sobě ukrývá i nezměrný dramatický talent (který později úspěšně rozvinul třeba ve Volání o pomoc...) Podobné filmy: Dedication, Rain Man (18.10.2008)

na P. T. Andersonovi se mi líbí, že jeho filmy mají své specifické kouzlo, uměleckou hodnotu, a přesto nejsou příliš náročné, přehnaně artové, či navzdory neúplné doslovnosti nepochopitelné. Opilí láskou jsou příjemně podivným, podivně zvláštním, místy tíživým a místy svěže romantickým dílem, nacházejí špetku poetiky ve všednosti, ale nedávají nic zadarmo. Dějově lehce střípkovité, jak to má PTA rád, režijně v detailech nápadité (kamera, použití hudby), jen v přední lini a globálním nadhledu prostě dobré, namísto geniální. PTA už divákům rozdával tvrdší rány. 7/10 (05.09.2009)

Opilí láskou.. Adam Sandler.. romantická komedie.. To co si člověk představí pod těmito slovy asi od filmu nedostane. PTA je jeden z nejlepších a nejoriginálnějších režisérů dneška a tímto filmem to jen potvrdil. Výborný soundtrack, který jen podporuje dost depresivní atmosféru hlavně z ůvodu filmu, kdy mě i napadlo srovnání se Synecdoche New York. Atmosféra se změní, když si hlavní hrdina najde lásku. Film do té doby vypadá jako ukázko o tom, kam až člověka může zahnat samota v dnešním světě, ale poté se hrdina vzepře a zlikviduje své problémy. Všichni herci si odvedli svoje a Sandler ukázal, že zvládne i něco jiného než retardované komedie. 90% (07.07.2012)

Věřím, že Adam Sandler jednoho dne stane na podiu se zlatým plešounem v ruce a pronese děkovnou řeč. Je to skvělý herec, který je přímo stvořený pro smutné drama a roli prostého dobráka, který sbírá kupony z obalů díky kterým mlůže létat po celém světě. Andersson velmi pomalým tempem vypráví příběh dvou milenců, kteří nezapadají do našeho zbrklého světa. Rozvážné posouvání děje umocňuje neobvyklost obou milenců a jejich uvažování. Film je skvělý na první shlédnutí, ale už mě neláká pustit si ho znovu, myslím že bych se nudil!! (18.01.2008)